MOŘE, MOŘE
shromažďte se vody,
kteréž jsou pod nebem,
v místo jedno
Genesis 1.9
***
Kdesi v hlubinách řvou ještěři dosud nevidění a želví samec naprázdno
polyká.
Tady umřeli mnozí naši
Obklíčeni
Mořem
Pískem
Co se skrývá v Antarktidě?
Na týdny se zahaluje do sněhových orkánů. Obklopuje se vodou. Ta voda
si říká led.
Rossův bradlový led
Často měnil podobu. Jeho tělo leželo jako ve spánku anebo mrtvé, a on
se změnil v ptáka nebo zvíře, v rybu či hada. Dále uměl pouhým slovem
uhasit oheň a utišit moře a obrátit vítr libovolným směrem.
LESKOVŮV OSTROV
Říká se a považuje se za pravdu:
V období, které se blíží a opět vzdaluje. Jen pomalu mezi kusy ledu, kde
každý vede řeč a každý slyší odpověď. A tak rozdělí ti slova v šumot,
až od úst ti je odervou a mezi písky sněhu je zahrabou. Že kdo zde promluvil
němý odcházívá.
Říká se.
Kde se skrývá led?
Scarbo
Ten trpaslík... na jeho špičaté čapce
se neustále třásla zlatá rolnička
A.B.
Scarbo stál na pokraji útesu
Země mu odplouvala pod nohama
Když míjeli vraky zkamenělých lodí
Kdosi zavolal
Vyjel na stříbrném draku
Mdlé světlo mu vtiskl do ruky
Šupiny a zlato do úst
Měl oči mechem zelené
***
Když jsem byl malý
Nahlédal jsem
Do rozlehlých zahrad plných mlh
Když je vítr rozfoukal
Do povadlého listí a suchých větví
Pod stromy
Stávaly tam lodě
Měly naplé plachty
A pluly na sever
***
Ten tichý a vzdálený břeh
Na něm jsme se pomilovali
Zatímco
Loď už nabírala bláto
A nebylo jak se dostat zpět
Tichý a vzdálený břeh
O který se voda rozbíjí
***
Připlujeme po vodě
Přivázáni k primitivním vorům
Ústa s penízkem měděným budem otvírat
A v prstech svírat kůru
Připlujeme po vodě
Obloženi květinami a solí
Abychom na té cestě
Nebyli tak sami
***
Za dlouhých nocí
Zatím co všichni spí
Vracíme se k ohňům na pobřeží
Sníh leží na písku
A my vzpomínáme na starou bolest
Vaříme bílého jelena
A až do svítání žvýkáme to maso
Z bezčasí dávných let
Ráno budeme se muset vrátit
Zakládat rodiny
A čekat na návrat
***
Ta štíhlá loď
Odplula přes ploty
Zůstal po ní zčeřený vzduch
Vůně soli na stromech
A na trávě
Pár bílých mušlí
Ještě na nich voda neoschla
Ještě se třpytí
Viděli jsme vodu, jak přichází k nám a roste, až zastírá hvězdy. Každodenní
sny byly tu. Zprvu nás zahltily prázdnem, snad nekonečným.
Ta smutná svoboda!, když jsme se tajně vraceli k břehům, a volali smrt
v dlouhém nepohnutí. Ošidit tak naši touhu prahnoucí po kousku země jsme
chtěli, ale smrt byla nemilosrdná. Pravděpodobně odešla jinou cestou.
Jenom později jsme viděli její rozmazané obrysy, které se v dálce mihly
nad hřbety vln.
***
Krajina pod mořem
Před milióny lety bývala tu zem
Pak dlouho voda a neúrodná křída
Jak sníh solí lesknoucí se pláň
Bývala tu zem - neúrodná zem
Teď jsou tu zahrady
Dotkni se těch květin a uvidíš stín
Jak klouže pískem do hlubin
***
Za podivně tichých nocí
Lesk rybích těl
Dává moři světlo
Dává stíny
Není divu
Že jsou vidět hroby námořníků
Plachty vzdouvané vodou
***
Je slyšet rybí smích
Ach ano
Pod severním nebem
Je slyšet rybí smích
Pod severním nebem lze s jistotou říct,
že není naprosto, naprosto nic. Nic.
Jevgenij
Rejn
***
U dna
K hladině je daleko
Slunce tu nesvítí
Být to nahoře
Žili by zde havrani
***
Kdo?
Kdo na temném severu medvídka zabil?
Kdo na sněhu rudé skvrny zanechal?
Kdo na krách se plavil?
Kdo ďábelsky se smál?
***
Záchranný člun
Zdá se
Že utichá křik
Že poslední to vzdal
A na cestu ke dnu se dal
Zdá se
Že tu není
A nikdy nebude
Záchranný člun
***
Opět mne obejmul dech ledových ker přesně ozářených měsícem.
A já letěl jako stín nad krajinou, která se podobala Antarktidě.
Hvězdy mnou procházely.
z Martina Komárka
***
Miláčku
Ryb na cestu musíme nalovit a nasušit
Poplujem do Oděsy
Tam je bílá voda
Parník nás tam poveze
***
Viděl jsem mlčící vodu
A v ní ryby
Ohýbané proudem
***
Tady i tam
stejné kam
Tady i tam
Neslyšíš?
Rybám rostou křídla
***
Noci námořníků
Tak daleko od žen
Že jejich tváře jsou zapomenuty
Zbývají jen věci
I ony dostanou jména
A svůj příděl city
Nikoho nepohorší zrychlený dech
***
Uběhnou staletí – černé moře spí
Černé moře – jenom voda
písek
kamení
Nic víc
Uběhnou staletí
A k břehům je pořád stejně daleko
***
Snad už zítra objevíme novou zem
Tak podobnou těm všem
Snad už zítra za svítání
Vlnami ke spánku kolébáni
***
Rybí hody
Rybí krev je v ústech nepříjemná dost
Ale jak jinak
Když zabíjíme pro radost
Rybí těla studí v trenýrkách moc
Ale jak je domů donést
Když není ještě noc?
...a první země byla pominuta, a moře již nebylo.
Zjevení sv. Jana
© Pavel Kotrla; 1998
|
