Michal KotrlaBílá kniha
***Klan malych tvoru, velikych asi tak jako ma dlan. Ano, hadate dobre,
jsou to oni, jedinecni a ke vsemu visici ZM-RDi. Jejich ochlupacena telicka,
krive nozicky a dalsi z nescetnych vyhod a kras, ktere tyto stvorenicka
maji, delaji v mych ocich z nich snad jeste pritulnejsiho tvora nez je
pes. Oblast, v ktere ziji, je cloveku az na vyjimky nepripustna. Ti, kteri
se tam dostali, znali vyrobu napoje a zarikavadlo, ktere neni nikde HOVADOZil byl jeden hovad. Jednou mel hlad, a proto sel sat krev. Ale co se stalo,narazil na jednoho hladoveho clovicka. Hovado v dobre nalade se snazilo zapichnout clovickovi do kuze, ale ten uhledl doterny hmyz a zaplacl ho.
MOZEKJednoho dne se MOZEK rozhodl a sel se koupat. Ihned jak prisel k vode, neotalel a skocil do ni. Asi po 10 minutach zjistil, ze hloubka vody je ctyrikrat vetsi nez on sam, a tak se utopil. VLOHYByl jednou jeden silenec a ten se rozhodl, ze bude delat picoviny. K veceru , kdy uz mnoho lidi zaleza do svych ukrytu , zacina v sobe objevovat skryte vlohy. Jeho vlohy spocivaji v tom , ze mlci. HULKAA jednou sel jeden starec a ten se rozhodl, ze bude chodit o berli .
A tak jednoho krasneho dne urezal strom PESByl jeden pes a ten se rozhodl, ze bude stekat.Ten pes stekal dva dny a tri noci. Pak k nemu prisel jeden kluk a ten po nem hodil kamenem. Psisko se leklo, v krku mu zaskocil jazyk a udusilo se.
BLBECBlbec, tak mu rikali, a to byl, chte nechte navzdory svemu osudu. Mnohokrat
se snazil nebyt tim, cim byl ZAROVKYJeden clovek mel rad zarovky, a tak je sbiral. Nejvice se mu libilo,
kdyz zarovka zablikala a zhasla. Proto u sebe vzdy nosil baterku. Ale
jak znamo, vseho moc skodi, a toto se mu stalo navykem. Jednoho dne mu
dosla baterie, a tak nemel jak zablikat. To ho velice zmatlo, tak se zamyslel
STRUNA V OKUJeden synek, nevim odkud byl, sel a neco nacmaral na zed. Druhy den sel stejnym smerem a dlouhym zamyslenym pohledem pozoroval svuj vytvor a rekl si: „ Priste struna v oku." KOLECKOA jednou zase jeden mamut premyslel a vymyslel kolecko. A jelikoz to byl velky objev, vyhynuli vsichni.
A TAK SE STALOJedna skupina premnozeneho hmyzu se rozhodla, ze bude litat ptakum primo do zobaku. A tak se stalo. Mimochodem jejich heslo bylo „Vsichni, a nebo nikdo". To vse melo za dusledek, ze vyhynul cely druh hmyzu. KOCKAJedna postizena kocka slysela, ze kdyz se necha zahrabat dva metry do
zeme, zmizi jeji problemy a strasti. VYBUSNE MASOJeden znamy sel a uvidel na stole maso. Chvili se na ne dival a pak dlouze uvazoval. Po zdrcujicim premysleni se rozhodl, ze kolem masa zapali svicky. Jakmile zapalil prvni svicku, prostorem, v kterem se nachazel, otrasl vybuch a maso bylo pryc. LEPIDLOJednou jsem se zase dobre bavil, kdyz jedno dite si hralo na piskovisti tim zpusobem, ze slepovalo zrnka pisku vterinovym lepidlem. Rozverne ditko, nevedic jake dusledky muze mit jeho hrani, strikalo po pisku lepidlem jak blbe. Oblepeno piskem a papiry, jez se po piskovisti povalovaly, usedlo nemohouc se pohybovati. A tak vyckavalo az ucinek lepidla pomine.
STASTNA RODINKAV jedne male, tiche, temer nezname rodine se zacali vsichni bat. Tato
rodina byla velmi bohata, ale v jejich sidle panovalo desne ticho, to
predevsim proto, ze meli obavy TUNELJeden blazen, vcelku normalni, asi neco jako muj pes, sel tunelem, jenz nemel konce. Po delsim case si to uvedomil a zacal zmatkovat. Kdyz uz byl psychicky na dne, vzbudil se. BOZSKY MESICJednoho krasneho vecera jsem pozoroval Mesic ZMATENCIZmateni lide se mu vyhybali a recmi, jez nemaji vahu, ho zesmesnovali. Jelikoz mu to bylo jedno, matl stale vice lidi. Jeden ze zmatenych o tom premyslel a pochopil.
VZPOMINKYSel, lezel, letal, sedel a stale si nemohl vzpomenout. SKRABATKOJednou se rozhodl, a tak se stalo. Skrabal nozem po kure, az stvoril ptaka, vyskrabal jich vice. Jindy zase vyskrabal neco jineho. AUTICKOLezel u cesty a premyslel, kdyz tu znenadani po nem prejelo auticko. Zprvu myslel, ze je to... Kdo vi, o cem premysli. VSEDE, VLEZE I VE STOJESel cestou necestou pulku sveho zivota. Nekdy ji znacil, nekdy ne. Sem tam na ni pohnul i kamenem. Pozdeji mu to nestacilo, a tak zbudoval dalnici bez zacatku a konce. Po ni jezdil ve dne i v noci a jestli neumrel, jezdi po ni dodnes.
DESTICKYNemohl si pomoci, ale jezdeni jehlou po kuzi vzdy zlepsovalo jeho naladu. Jakmile se na jeho kuzi objevily prvni kapicky krve, nechal je kapat na sklenenou desku, z ktere je pak seskrabaval. Tyto male krvave desticky byly velice lehke. Mel spoustu desticek a ty vzdy poustel z vysokeho domu. Na jeho tvari se vzdy rozlil udiv a obdiv, kdyz pozoroval jak plachti po vetru a meni svuj smer. VLOCKASetril energii tim zpusobem, ze pobihal zbesile po krajine a chytal snehove vlocky. Tyto vlocky zachranene pred dopadem na zem hazel do kbeliku, z ktereho je posleze vylil do vodni nadrze, u ktere byla elektrarna. PAPIRUvedomil si, ze z papiru jde udelat mnoho veci, a tak se cinil. Delal
male i velke potvurky, ktere se lidem libily. Nejvice vsak byly v oblibe
papirove lesy. Pak zacal tvorit PLETIVOByl cislo, uz kdyz se narodil, mel tvar devatenactky. To vse se projevilo v nasledujicim prubehu jeho zivota. Pletivo! Pletivo! A sel dal.
JADERKOObjevit jadro veci bylo pro nej dulezitejsi nez cokoliv jineho, a tak chodil po krajine, kde se zdalo, ze vse nici. To byla sice pravda, ale na druhe strane si vyjasnil mnoho veci, na ktere by nikdy neprisel. KAMENKutalel se kamen a ten sebou vzal dalsi. Uz se kutalely celou vecnost, a pri tom vychutnavaly krasu krajiny, kdyz uz se jim dal nechtelo. Sily jim vyplivly, a tak se kochaly okolim v klidu. DVE DECIA jeden se zase rozhodl, ze bude orezavat sirky od dreva. Takto ziskanou siru daval do vany, pak ji jeste zalil dvema deci chladne vody. Znaven svym ukonem sel si odpocinout. Po odpocinku se sel osprchovat, protoze na to predtim zapomnel. PALICETkanicky nerad nosil, velice ho deprimovaly. Misto nich nosil alespon stonky travy, jez predtim zbavil palic a listu. Ale takoveto tkanicky mnoho nevydrzi, a proto je musi casteji menit. Jednou na nich ale nechal palice, a znami mu je otrhali i se stonky, to se mu stalo osudnym okamzikem v jeho zivote. Byl to jeho prvni den bez tkanicek a vlastne i bez bot a byl uplne volny.
NOHAJedna hlava se pripletla mezi dve kmitajici nohy, jez se v rytmu tvrdeho dzezu rozhybaly velmi rychlym tempem. Jakmile to zjistila, zpanikarila a skoncila pod jednou z techto dvou noh. A az ji to doslo, co se vlastne stalo, spadl ji kamen ze srdce. SADLODelaly se mu nadbytecne vrstvy sadla, a proto se rozhodl k radikalnimu reseni a to spocivalo v tom, ze zacal uvazovat, jak a kde se mu zacaly delat. Premyslel velmi dlouho, normalni clovek by to stezi vydrzel. Konecne reseni tohoto problemu spocivalo v tom, nicmene jako vzdy, ze sel a zasadil stromek. KANALKYKdyz se zase jednou nudil, zacal uvazovat. Pozdeji zalozil spolek pro
ochranu kanalizaci, tim vstoupil do podvedomi vetsiny obcanu. A jak zacali
upravovat kanalky UZLIKCemu si nemohl odvyknout, bylo to, ze delal na vlasech uzly, at to byly jeho ci nikoliv. Mel jiz celou sbirku jak uzlu, tak i vlasu, kdyz ho potkala jedna nemila vec. A to byla ta, ze zacal plesatet. Jeste horsi snad bylo to, ze plesatelo i jeho okoli. Nemohl rozsirovat svoji sbirku.
VOZICEKVidel vozik, co mel tri kolecka. Tento vozicek byl ke vsemu nove natreny, chtel ho. Melo to ale maly hacek a to ten, ze byl uplne zdravy. Nedalo mu to a trochu se zmrzacil. Povedlo se. Ted si alespon poradne zajezdi. MOUCHYByl pekny den a to snad i proto, ze mouchy byly prilis znavene, a proto nemohly vzletnout ani nad kotniky. Kdyz jsem tak kracel a poslouchal, jak mi krupou pod nohama, prepadal me spanek. A tak jsem se nechal unaset rytmem praskajicich much, az jsem dosel k houpaci siti, na ni jsem si posleze lehl. Predstavoval jsem si, kolik by jich asi prasklo, kdybych spadl ze sitky na zem. JEN TAKChodil jen tak a mozna i proto, ze ho to bavilo. A jak podnikal sve nekonecne cesty, sledoval sve nic netusici okoli. BUBLIFUKA tak se rozhodl. Svazal konce peti strun z basove kytary do jednoho
maleho, uhledneho uzlicku. Z nej roztahl zbyle konce do ruznych svetovych
stran a pripevnil je. Cely tento vytvor propletl strunou, kterou vzdy
nosil pridratovanou na krku. Tento svuj vytvor nakonec polil mydlovou
vodou
NECO KOLEM STREDYJednoho dne se tam objevil, a tak nevahal a tocil. Po chvili zacal pozorovat krajinu. Z niceho nic vedle neho spadl drat napajen elektrickou energii. Lekl se. Rozbehl se tak velkym tempem, ze mu zacinaly doutnat podrazky na botach. Kdyz jiz byl z nebezpeci venku, zastavil, ale to nemel delat, jelikoz si nevsiml, ze se ocitl uprostred velke louze. A v te louzi se nachazela velika ryba, ta ho spolkla, netusic, ze ho zachranuje. Jak se tak nachazel v utrobach rozkosne rybky, zjistil, ze mela asi hlad, jelikoz tam mel mnoho mista. Nutno dodat, ze tento jedinec mel velmi vyvinute plice, nejen ty, protoze mu nevadilo jestli dycha kyslik nebo jedovate plyny. Po delsi dobe, kdyz uz se ohral, vytahl z kapsy zapalovac a vznitil jej, vedel co dela. Ryba praskla smichem ve svech a on letel vzduchem ...dopadl na zem. Ani to ho nevyvedlo z klidu a pokracoval v tom, v cem prestal. Jakmile byl u konce, byl konec. NAVOD K POUZITINadbytecnou kuzi uriznete a cinte tak dokud ji nebudete mit vic nez dost. Jestlize jste tak udelali, nezbyva vam, nez ji jenom sesit a dat ji do pruvanu. Mezitim co kuze bude schnout, vytvorte hmotou, nejlepe hlinou, tvar, ktery se vam libi. To jiz mate kuzi poradne proschlou. Ted svuj vytvor povlecte kuzi, sesijte a dilo je hotovo. Nyni se kochejte pohledem na sve dilo. (Pozn. Nedoporucujeme odriznout vetsi cast kuze.) SLEPICESla slepice okolo potucku a uvidela. Delala, jako by nic nevidela a pokradmu
se tam priblizila. Kdyz uz byla asi jen zobak od toho, podivala se svym
uhrancivym pohledem
ZILETKYByly dve ziletky vedle sebe, nutno dodat, ze byly LETNechal se unaset teplym ovzdusim, jez bylo nasyceno drobnymi kapkami podvecerniho deste. A jak tak temer letel, dosel tam, kam chtel, alespon si to myslel. A na tom miste potkal dalsi letce a leteli svorne spolu dal. RYHAPanackum delal na nohou ostre hroty. Ti posleze chodili a rezali, co se dalo. Svymi ostrymi kroky delali hluboke ryhy do vseho, po cem presli. Tak si zmapovali uzemi. Pak uz chodili jen ve starych kolejich. VOLNOSTPlachtil vlas ve zvlnenem ovzdusi. Delal male i velke obloucky a vychutnaval si volnost. Misty zavadil o komara ci jinou vec, ktera se v jeho blizkosti nachazela. To ho vsak nijak nevzrusovalo a myslel jen na svuj cil a ten byl byt volny ode vseho.
ZAZITEKPovidali si mezi sebou nevsedni zazitky a rokovali RYTMUSRuce, nohy i hlavy ve velkem spechu delaly pekelne ovzdusi. Zmatek stridal zmatek a chaos. Po nejake te dobe zacaly odpadavat ruce, hlavy se rytmicky pohybovaly. Na konec zbesilost davu uplne vyprchala, cesty krasli mrtvoly lidskych tel. POHYBV klidu jsem zase jednou kracel betonovou planinou, rusenou jen svitem svatojanskych musek, letajicich z jednoho panelu na druhy a tizivym zvukem, ktery vyluzoval jejich rychly pohyb. A tak jsem chodil kolem velkych panelovych sten a placal musky po zadech. Nejspis mely vyrazeny dech, protoze byly na stejnem miste a vubec nic nerikaly. TEN DENByl to ten den, kdyz jsem vysel z domu. Potacel jsem se mezi oblaky zvireneho
prachu a narazem chtiveho vetru. Navzdory temto prekazkam dosahl jsem
sveho cile stastny
PROCHAZKAZdaleka jeste ne unaven vykrocil jsem na malou prochazku. Jak jsem se tak prodiral neprijemne vlhkou mlhou, v hlave se mne honily velice tezke myslenky, kdyz pod levou nohou se mi zvlnila nit a me to nedalo a prikrcen, z povzdali jsem ji nasledoval. MASIVPlazil se po zemi, ktera byla pokryta slabou, ale intenzivni vrstvou ptacich mrtvolek. Ztezka se nadechoval tou smutnou krasou. Pokousel se alespon vlaznym mrtvolkam vdechnout trochu zivota, lec jiz bylo pozde. © Michal Kotrla; 1998 |