Vasyl Katyn

Nevědecká antropologie

Vasyl Katyn – pseudonym Ivana Svitáka. Za uveřejnění výňatků z Nevědecké antropologie byl propuštěn z Filozofického ústavu ČSAV.

Rozum nám tedy říká, abychom šli za rozmanitostí vzrušení a nechali stranou nesmyslné dějiny stejně jako pubertální chlapci, ale učiníme-li tak pak právě za stupňovaným vzrušením se otvírá prázdnota, kterou jsme nečekali, to, co jsme hledali mizí a zbývají mrtvé koity, jež se sice odehrávají, ale nejsou, protože můžeme rezignovat na dějiny druhých lidí, ale ne na své, na vlastní proměnu v čase, která je nutná a o níž musíme vědět, chceme-li vytvářet smysl věcí, lidí nebo milování a vzdorovat prázdnotě, která je právě jen nedostatkem smyslu, chybou nás samých.

---

Ty je prostředek k tomu aby já mohlo žít
Ty je důvod smát se důvod být a důvod trpět pokud trpí druhý
s logikou podle níž Isolda hodí kouzelnou rolničku do moře a řekne
"Dokud trpíš ty, Tristane, chci trpět i já." protože milovat znamená
být pro duhého stále a být skrze něj protože k nám patří
Ačkoliv jsi docela jiná než jakou Tě vidím, vzdálená a cizí
jsi mi drahá jako smysl času a smysl smrti
protože za všech okolností máme jen to co máme v sobě
obraz Tebe v sobě podobný vzácné rytině se vytvořil sám
a myslel jsem slouho že je to ně o čeho se mohu zbavit když chci
stačí přestat Tě vidět skrze sen a vidět Tě jako kohokoli
nespojovat Tě s vlastní obrazností a touhou
ale to byl omyl založený na představě že děláme co chceme sami
kdežto teď vím že je to silnější a že bych byl chudý
kdybych Tě nemohl vidět z hlediska tajemství vlastní budoucnosti s Tebou
a že musím hodit kouzelnou rolničku do moře a trpět bez Isoldy
protože BEZ TEBE BYCH NEBYL TO CO JSEM
Nemilujeme vlastně nikdy druhého ale obraz nějakého Ty v sobě
který přibližně odpovídá pravdě nebo se ostře liší a je iluzí
ale skrze toto Ty v nás samých k nám hovoří něco jako bůh nebo svědomí
nebo tajemství bytí které má pro mne podobu Tebe aniž chci
Tebe vzdálené a nedosažitelné a obklopené tolika propastmi
že právě Tvé Ty mne přitahuje jako přitahuje mystika
Dokonalost boha fascinuje ubohé já člověka který ho musí milovat
protože láska je největší právě tehdy když je nedosažitelná a marná

---

...pro druhé není důležité co jsi ale to co si sami o tobě myslí
ženy, muži všichni lidé chtějí frivolnost, cit odvahu a senzibilitu kočky
která v letní noci křičí stejně jako žena
protože úspěch v lásce je závislý na kontrakcích osobnosti druhého
na vědomí proměny které vyvoláš a ne na tom co sám cítíš
nemusíš cítit nic stačí když důvěryhodně hraješ roli muže
musíš obratně fixlovat a když ti někdo chce odpískat faul
máš přice rozum k tomu abys zabil rozhodčího dřív než nařídí pokutový kop
zabít rozhodčího úkladně ze zadu lahví nebo klackem a zmizet v davu
tak se to musí zahrát bez llyriky a filozofie za to s neustálým apelem
na střed těla který myslí daleko exaktněji než rozum
právě proto že myslí chaoticky čili nemyslí a jedná
To říká cynický rozum který ví vždycky všechno předem a přesněji než já
možná že to tak je ale pak Tě mám rád ve jménu protestu proti rozumu
jeho pravdy jsou mi lhostejné a iluze o Tobě která
je daleko pravdivější než všechno co mi rozum dovede říci
o Tobě která jsi odešla
ale která jsi přítomná ve mně jako protest proti nemožnosti
a jako láska která má prokázat svou sílu právě po té když jsi odešla
a nikomu neřekla kam

---

Budoucnost je temná a cestu neznáme ale právě šílená plavba objevuje svět
plavba do země která možná ani neexistuje - je v nás jen jako pečeť snu
Největší výhry se rodí z největších absurdit a naopak ůz rozume vzniká krach
protože rozumové osvojení světa které není také osvojením citovým a milostným
nám objevuje skrze rozum právě nerozumnost rozumu který se nám vysmívá
právě tehdy když jsme rozluštili rozumem nějaké tajemství
a klade mnám pak do rukou smyčku budoucnosti abychom ji zadrhli
protože žít rozumem znamená nežít pochopit marnost sebe a nebýt
kdežto milovat znamená ztroskotávat o svou touhu vždy znovu
ale mít smysl ztroskotání spojený s někým kdo trvá navzdory krachům
City nás klamou a pomáhají nám tak žít smilosrdnými iluzemi
rozum neklame je nelítostný, bezcitný a pravdivý
ale pro člověka je právě jeho iluze pravdou daleko podstatnější než exponát
kdežto pravda je jen iluzí objektivních dějů které mizí v zavřených očích snu
pravda není iluze je, úporná a palčivá jako myšlení nebo nadšení
nechci tedy být moudrý protože bych ztratil víru v setkání s Tebou
věřím že city jsou jsou budoucín myšlenky, budoucí praxe a činy
které dřímají pod prahem rozumu a jsou tím silnější čím jsou nevědomější
takže touha po princesse loitaine zničí ohradu mé osobní existence
otevře mne světu v úplné důvěře ve splývání s bytím druhého člověka
které je nyní fiktivní protože nemůže být jiné ale je mou extazí nad Tebou
i když jsi odešla a nikomu neřekla kam

---

PROSTORY IRACIONALITY

od 19. 9. 2002