Autoři Kontakt Texty - literární čtvrtletník Frogman - váš dýchací přístroj ve světě literatury Scriptorium - návrat na úvodní stránku

Robert Kneifl

12 sonetů pro Michaelu




sonet o životě komínů

V nadzemských výškách
po Ikarově vzoru
vdechují mraky
slunce pouští dolů

Na plochých střechách
ranní mlhy sklízí
cihla a beton
svoji avšak cizí

S božským nadhledem
se špičkami smrků
pozorují zem

S lulkou pod nosem
brumlá si
mlčím,tedy jsem




sonet o strachu

Šel nevěříce bázni
do světa chlapec-muž
vzal sebe na svá bedra
strachu svou čepel bruš

Přes vodu žárem ohňů
za půvab dívky z plátna
srdce s pozlaceným křídlem
tenká růže naděj matná

Kam dojde ve své touze
snílek
a blázen pouze

Co utrpení čeká
na duši
na člověka



sonet o zlu zvyků

Muž na očích s černou čočkou
říká mi života si važ
nebuď hrubý lhostejný
zdraví toť vše co máš

Úklid duše nezvládne sám
do chrámu ho vodí
žár k ránu zhaslých knotů
šedi bělma škodí

Modli se buď vytrvalý
by patroni
bolest nepřáli

Co být má se stane
přesto
díky slepý pane



sonet o večeři

Pane zůstaň s námi
neb chce večer býti
přijmi nuzný nocleh
skromné živobytí

Po přestálém čase
kdy se lidství hroutí
rač náš milý hosti
místo zaujmouti

Pane zůstaň třetí
neboť
hvězdy naděj světí

Po společných krocích
usnem klidni
do dnů následujících



sonet o ztrátě iluzí

Na Vaši krásu slečno
ať kvete dál vaše hlava
nechť přeje Bůh něžnému nosu
kéž zlatem září kadeř plavá

Na Vaše štěstí
rád pomohu
po druhé sklence
najít polohu

Nic neříkejte
máte mě ráda
ráda mě mějte

Vtom ona povídá
ale já nejsem slečna
jsem totiž paní/jakéhosi Davida/



sonet o tíži dechu

Pověz ty kdo poznal‘s
těžko nadechnout se
záda kaluž krve
dvě děravé ruce

Přibliž obtíž dechu
kdo‘s jak lotr visel
o polednách v žáru
nikdo není přítel

Zadrž výkřik chabý
ztěžka nadechni se
doušek uvnitř zabij

Bedra hejno muší
na dřevo se lepí
pověz kdo jen tušíš



sonet o zklamání

Neplač nikdy jak jiné pláčí
tvé slzy vzácnější
pro žal stačí
vzpomeň v jaro se obrátí

Neplač pro věci zradou vzplálé
víc než tvůj půvab
hledám stále
dáno je člověku obstáti

Neplač nikdy na rameni
na hrudi toho
kdo den v noc mění

Neplač pro mne
nestojím za to
tvá slza tavené bílé zlato



sonet o lásce květů

Mám dětské ruce
jazykem pletu
přes nedospalost
přemýšlím o lásce květů

Máš jemné dlaně
představy jasné
i okr listů
jedenkrát zhasne

Milují teplo nebeskou vláhu
sázím na fráze
horoucí hlavu

Znovu se vzbudí
pro život nový
já a ty padá v ostnaté křoví



sonet pozdní

Tvé oči rušné přístavy
tvé prsty pozdní luny svit
tvé ne lítosti mne nezbaví
mám prý jít

Tvář jako hladina od studánek
tvá chůze barva červnových třešní
tvé ano-tělo zakleté v ledu
mám zapomenout letmý dotek dnešní

Zůstaň dnes večer
čistá stránka
královno Ester

Já jsem otázka
co se neptá
myslím že víš



sonet o vlaku/hnědé vlasy,modré oči/

Na shledanou stále hledám
na peronu milenci loučí se
klíč ke zklamání uvězněn v kapse
opři se o mne polib mne

Láska je cit jenž radost je dávat
hlídej se pro mne
jen já a ty
dvě slabiky skromné

Držet tě bez šatů bez přání v náručí
vrať mi klíč
sladký kov věrnost zaručí

Ozvi se odkudkoliv
těžké tě najít
nevěsto vlaků liste oliv



sonet o ptáku štěstí

Poleť se mnou
nezradím tě
miluji ji
ne však skrytě

Přistaň na dlaň
pouto slábne
milovat je
přání chladné

Do dvou dlaní spadlé peří
miloval jsem
kdo uvěří

V knize veršů dopis schován
letíš od nás
nemilován



sonet potmě

Když dovolíš budu tě na chvíli houpat
než usneš když dovolíš
budu citovat tvá skrytá přání
zas a znovu jestli mohu

Když dovolíš proniknu tvým srdcem
docela bez krve když dovolíš
vprostřed noci pod pláštěm deště
počkám až usneš

Opusť svou zarputilost zruš
vyřčené AMEN
nech mě být na moment tvým pánem

Když dovolíš rád tě pustím usnout
pak zmizím
neříkej to stínům cizím





PŘÍLOHA
13 ‚Stříleli jednoho po druhém, do hlavy a do zad …. Vtrhli dovnitř a vyli přitom jako vlci zastřelili jednu holku, bylo jí tak 13 12 neleštěných perel rač si Pane ponechat v potaz neber naši lítost ač bude i krví psát Jedna nedozrálá zcela býti sobě světlem chtěla 12 a tu napůl celou kolik dalších nevíme na pěšinu ty víš kterou druhou k třetí sázíme Další netknuta svou vinou ve tvé dlani potřísněna cizí špínou 13 na růženec málo sevři v pěst vrať co se stalo Ruce spíná kdo dřív slavil vojáci řvou kříže staví Na pěšinu ty víš kterou 12 a tu napůl celou kolik dalších vydáme v noci chladné neznámé

© Robert Kneifl; 1999



[ rukopisy ] [ texty ] [ potápěč ] [ kotrla.com ] [ scriptorium ]

CNW:Counter
od 19. 9. 2002

TOPlist