JAN KHOLL
AKONTIOVA CESTA (1998)
Platamon
Lodí je pokoj
S číslem které nevím
Jsem ospalý a zlý
Odmykám dveře
Uvnitř je zrcadlo
Toaletní stolek
Účet z restaurace
Deset tisíc drachem
Uvnitř je Řekyně Kydippe
1.
Kydippe noční chodba v hotelu
stín vyvětralých ér
v kapse mám dukát který vyznání
dávnověkosti trhá z moskytiér
Zítra ti v bufetu zaklepu na oči
Kydippe půlnoční neznámá krajina
Platamon beach zrosená světla otírá
Nad střechou domu ospalý tér
2.
hlasitý smích upomíná vrabce
Hlubokomyslný pope na střeše
černý jsi jako zvíře
toužíš po černé letence
Věčnosti nejisté černá letenka
rozbité orákulum
Bytosti spánku slepuji kořalkou
heroin Listy ad delirium
3.
Delírko krátké kratičké
jen co seslala mi sebeněha
Lodí je pokoj s číslem které nevím
a na klice koleda
Koleda koleda černé jako zvíře
zablácené a špinavé
zpocené zvíře ohavný netvore
nádherná sebelásko přijde sebeúroda
4.
Hlubokomyslný jsi pope
na okraji cest mezi Larisou a Trikalou
Také já míjím chrámy Meteora
pod nočním nebem v autě Subaru
Štěstí je pokoj za moskytiérou
Život svůj stavět na dlani
Kydippe půlnoční chodba v hotelu
blouznění s malými lampičkami
5.
Malé lampy žahavé srbské dívky
které jsem uviděl na pláži
Ptaly se: Z Rusii nebo Ukrajiny?
Vzdálená auta je odváží
Automobily Subaru
nebo motocykly Benelli
Suzuki Vitara autobus Neoplan
ešemky s naditou bagáží
6.
Ostrovu Kréta Ariadninu nit
blouznění utkvělé v kalamáři
úsečkou bílých prostěradel žít
zlatisté trumpety nocí leskle září
beánie věčného přijetí
beánie hotelových oken
chodbičky klíčky a lampičky
večerní šeptání o čem o čem
7.
Viděl jsem žahavou růži
v šílené pasti hudebních kanálů
klimatizace do tmy něžně dribluje
hřeben a sluneční brýle
Carbo medicinalis nulá celé tři
o něčem černoch notuje
dvacet tablet v černé krabici
hřeben a sluneční brýle
8.
Pozoroval jsem papír jak hoří
jak letí pryč mé nálady
kuřákova tvář zarůstající
svěží vítr od vody
Pozoroval jsem papír jak letí
Hoří a neuvěřím neuletí
kuřákovy oči do karet otočené
jako vesla všech lodí
_/\_
Věčný Napoelon
To neznáte Akontia
Miluji tě ticho
Do kůry linolea Akontia
Šeptám Neznám Akontia
Do kůry jablka vtesal nápis
Při Artemis chci Akontia
Akontia toho Akontia
Který mi vládne nechci černý
vícemys bílý popelavý sníh
sníh rubu jablka toho Akontia
To neznáte Akontia
Akontia sním jablko
Akontios vesmírný nápis smíření
Propast Akontios na holých hýždích
pocení cel o! Akontios!
Šibání
Za nočním oknem spleť refýží
a vítr sněžných ramen
Podstavce ticha znovu ševelí
Že nejsem ve Francii že jsem v Řecku
že umím dýchat obojí
V kryptě mých bratrů
šeplavá vánice Josefa Františka Jeroma
Píseň je něžná jako tapiserie
Z dálky se přisát na paruku ostrova
Keos odkud je Akontios
(být smutným modrým tichem)
Pohlédni do okna sypavému dni
spěcháme neustále kupředu!
Na vlání moudrosti sochy Pradiera
(Umím Vše podstatné
Jak se dostat do díry
S voly a netopýry
A hromový mám nátisk
A drtivé barré
A ničeho se nebojím
A přesto rozmlácený mám čenich
A doma nepořádek
A na balkóně holuby
A v botě sníh)
V kryptě mých bratrů
porfyru žízeň vykřičník na kopuli
Nemohu dýchat obklopen zahradami
Mořská dívko
mořská nemoci
nikdy a nikam
milý Platamone
Cesty jsou jako hadí jazyky
Války a vlhké lesy
A nemít štěstí
Nepotkal bych nikdy pláně
Nehrál bych si s nožem
Nebyl bych Akontios
Akontios - člověk nekontinent
Mladý muž z ostrova Keos
_/\_
Na dlani
Spočetl jsem očima nebeská stáda
a spatřil mořské krávy
uviděl jsem lva uviděl jsem
opici houpající se za ocas na stromě
Mou hlavu snad zapomněli
na porfyru žízně
bez ustání
Mám ledovou hlavu mám ledovou hlavu
a prokletí přízně cest
v kryptě mých hadích bratrů
síla která stíná
Tvou hlavu snad zapomněli
němí žongléři na pobřeží pinty
Ve které hospodě jsem tě zanechal?
A proto stále
utahuji vinty
s desítkami rozkazů v řemenech pro pióny
A vlastně neumím ani tolik píti
abych tě přivolal
Tvou hlavu snad do písku na poušti
zahrabali dlouhonozí pštrosi
se zobáky na útěku nebo doprostřed pole
hledačky
kamení
Tvou hlavu zapomněli
čistotní úředníci nebo šedopřevlečení mniši
Tvou hlavu odnesli jako novokřtěňátko
_/\_
Jan Kholl (nar. 2.8. 1976 v Humpolci) – básník, prozaik, pisatel dopisů. Autor
sbírek Doprovodný život, Akontiova cesta aj., próza Pjanoje kladbišče. Žije
v Praze - Holešovicích. Studoval bohemistiku na FF UK v Praze.
© Jan Kholl; 1998 |
