 |
ZDENĚK MITÁČEK
Jan Slovák: Tisky
Jan Slovák: Tisky (Archa, Zlín 1996, nestránkováno)
V nesvázané knížce s okrovým přebalem představilo zlínské
nakladatelství Archa práce dřevorytce Jana Slováka z Pradliska u Malenovic.
Jan Slovák není autor veřejnosti neznámý, osobně mám ponejvíce v paměti
jeho výtvarný doprovod několika čísel bulletinu Kabinetu Múz, který vycházel
v Brně začátkem devadesátých let.
Tisky jsou však jeho prvním samostatným knižním vystoupením.
Kniha shromažďuje práce výtvarné i písemné. Dřevoryty vystihují svět člověka
spjatého s přírodou, autor v nich zobrazuje svět, který se zdá být příbuzný
světu prvních křesťanů, svět přemáhání pohanství, svět rolníka a zemědělce.
Zaskví se zde prostor kulturní krajiny – člověka spolupracujícího s krajinou,
člověka v práci se zemí, člověka, kterému není osud krajiny lhostejný,
neboť ví, že není života mimo krajinu. Nalezneme v knize náměty sklizně,
rolnické práce v úctě k Bohu, náměty přírodního růstu, zrání a živlů.
Objeví se motivy prosté procházky a rozhovoru s druhým člověkem. Jiné
tematicky zasahují do oblasti duchovní a upomínají na zvěstování, seslání
Ducha Sv. Dřevoryty přesvědčují o tom, že jejich tvůrce jejich témata
bytostně procítil.
Výtvarné práce jsou doplněny zápisy z let 1986 až 1995.
V nich Slovák píše o svém vidění světa. Od prvotních zápisů, převážně
prosaicky zaznamenávajících události vnějšího světa, se dostává k pokusům
o vyjádření svých niterných, introvertních pocitů.
Zazní odsudek technologické civilisace, Slovákova přirozenost
ale není mentorská, není z těch, co si zakládají na kritice moderní společnosti,
a přitom se zároveň obklopují jejími výdobytky. Předkládá jen svůj pohled
na věc. „... ruce – bodce, nohy – trojzubce, těla – kůly a tyče hřídelovitě
prolamované; apokalyptičtí jezdci – vozatajové.“ Slovák vidí moderní
technologie jako apokalyptické jezdce a ptá se: „Kdy už konečně moje
v žár proměněné křemeny seškvíří vaše těla, která mi brání vidět cokoli
jiného? Jak proměnit harmonii, se kterou jste splynuli s kovem, znovu
v lidskost?“
Kniha není postavena na odsudku, na kritice či polemice
s kašírovaným světem moderních technologií, přestože téma polemiky v ní
zaznívá. Ne, tato kniha je dílem, které zasahuje hlouběji, hluboko do
povědomí současného člověka a jeho otázek po vlastních kořenech. Tisky
uzavírá meditativní zápis z roku 1995, smím-li interpretovat, je právě
ten vyjádřením původu, autorova osobního domova a počátku díla vznikajícího
v napětí, v zápasu s andělem, s uměním výtvarné práce.
Na této na první pohled nenápadné knize má nemalou zásluhu
také Pavel Petr, jenž Tisky v Arše připravil k vydání. Jen více takových
počinů, na více místech. Nemýlím-li se, jsou Tisky k dostání pouze v několika
málo knihkupectvích. V tříšti současné vydavatelské praxe je nejen sama
tato kniha, ale také způsob její distribuce počinem vhodným a sebevědomým.
Vždyť čtenář si ke své knize jistě cestu najde.
(Z Jihovýchodní pošty ’97, upraveno)
© Zdeněk Mitáček; 1999
|
