 |
ZDENĚK MITÁČEK
Věčná žena
(Gertruda von le Fort: Věčná žena, překlad: Dr. J. Fučíková,
Vyšehrad, Praha 1990, 88 stran, II. vydání)
Eseje katolické autorky o úloze a postavení ženy v dějinách
a moderní společnosti, které byly u nás poprvé vydány v roce 1960. Gertruda
von le Fort (1876 – 1971) */ ve své knize citlivě popisuje mnoho z duchovního
světa ženy, upozorňuje na to, co by mohlo zůstat v ruchu příliš moderního
světa opomenuto, nebo co by člověku vůbec i jinak zůstalo neznámo. Záběr
knihy není nijak úzce omezen – neboť na rovině autorkou vybrané jsou souvislosti
širší.
Le Fort píše způsobem velmi taktním a uměřeným, přístupem
člověka hledajícího, ne způsobem konstruujícím (který často nebývá o ničem
jiném, než o neohraničené aroganci podobně postupujících myslitelů). Jak
autorka sama zmiňuje v krátké předmluvě, bylo jejím záměrem ukázat na
význam ženy nikoliv z hlediska psychologického, biologického, dějinného
či sociálního, ale z jejího postavení symbolického – jak se ukazuje, je
z tohoto hlediska opravdu pak často možné ostatní odvodit. Dnešek v záplavě
vědeckých poznatků a dat znovu hledá význam podobenství a symbolů. Eseje
G. le Fort patří mezi významné odpovědi na toto hledání a obstojí i před
jeho kritickým, pochybovačným a často záměrně znevažujícím prvkem. Přestože
od doby napsání esejů uplynulo již přes třicet let, poselství, které přináší
dnešku nezdá se být nijak zastaralé. To potvrzuje předpoklady, z nichž
Le Fort při psaní vycházela.
Knihu tvoří tři části: Věčná žena, Žena v čase a Žena nad
časem.V úvodním eseji se autorka zabývá nejprve vztahem člověka k věčnosti
vůbec, hledá jazyk, jakým má své uvažování vést. Obrací se k umění, neboť:
„...jenom vrcholné umění ve svých vrcholných chvílích milosti dovede
v pomíjivém tvaru zvěstovat nepomíjivost.“ Dále se zabývá katolickými
dogmaty, jejich obsahem a významem. Vzhledem ke zvolenému tématu se zabývá
především osobou Panny Marie a mariánských dogmat.
V eseji Žena v čase zkoumá z pohledu věčnosti postavení
ženy v dnešní době. Sestupuje z výšin předešlé kapitoly k postavení ženy
ve společnosti, a k vývoji tohoto postavení v různých historických epochách.
Ze tří podob ženského života, kterými jsou panna (virgo), nevěsta (sponsa)
a matka (mater), zabývá se zde především prvními dvěma. Při uvažování
o úloze a postavení panny se zamýšlí nad otázkou lidské osoby vůbec. I
nejnepatrnější osobu (v očích světského pohledu) vidí jako potvrzení smyslu
lidského života, jenž se realisuje ne pouze v hodnotě lidské práce, ale
už přímo v existenci lidské osoby samé. Le Fort upozorňuje na to, že význam
žádné práce nemůže nikdy přesáhnout hodnotu lidské bytosti, což je pro
ni zároveň jedním z východisek při hledání podstaty svobody člověka. Tam,
kde je tématem uvažování manželka, nevěsta (sponsa), hovoří autorka o
otázkách lásky, vztahu muže a ženy, o partnerské oddanosti. Mysterium
caritatis, a jeho udržení ve světě, vidí jako jedno z nejdůležitějších
poslání ženy. Možnost opakování tohoto poslání vidí v každém vztahu muže
a ženy. Při této příležitosti také ostřeji zazní kritika vědy a technické
civilizace. Udržování živé kultury dle Le Fort znamená její udržování
skrze úctu. Věnuje se také přirozené anonymitě tvůrce, jež odpovídá přesahující
části jeho tvorby. Oceňuje religiozitu jako skrytou sílu každé kultury
(„...religiozita není ... bezmocí, nýbrž naopak skrytou silou každé
kultury.“). Volá po ženách ochotných se věnovat tradičním ženským
povoláním.
Nakonec se ani ona netají určitou skepsí vzhledem k současné
společnosti. Zdá se, že hrozba nové velké války již dnes není tolik aktuální
jako v její době. Souhrn nebezpečí hrozících člověku jako by se však příliš
nezmenšil.
V závěrečném eseji Žena nad časem se Le Fort zabývá tím,
co ženu přesahuje: ženou – matkou. Nechává zpovzdálí nahlédnout do světa
matky, neboť mateřství, stejně tak jako téměř všechny ostatní úlohy ženy
jsou u ní čímsi zahaleným, skrytým. Mateřství pak zvláště. Ať už mateřství
přímé, nebo duchovní, obojí působení zůstává zahaleno a skryto. I se svou
péčí a obětavostí.
Posuzuje úlohu ženy v politice, povolání i v kultuře. V
politice podle ní vyniká žena nejvíce tehdy, když v ohrožení zastupuje
vlivem dějinných okolností muže, méně v politice běžné, kde se často pouze
přizpůsobuje mužskému pohledu na věc. Píše o ženských hnutích, na které
v jejich pouhé političnosti pohlíží jako na jeden z více méně nešťastných
úkazů doprovázejících omyly a tápání moderní společnosti. Posléze se vrací
k otázkám náboženského života. Zdůrazňuje důležitost křtu. Opisuje jeho
symbolický význam v ranném dětství dítěte. Zabývá se náboženskou výchovou.
Několika přirozenými argumenty dokumentuje fakt, že církev nesvěřuje a
nikdy nemohla svěřit ženě kněžský úřad (dokladem pro to je jí m.j. také
ona zdůraznovaná hodnota skrytosti ženina působení). V závěru dovršuje
svůj velkolepý výklad duchovního a symbolického obrazu ženy na příkladu
Claudelova Zvěstování Panně Marii.
Le Fort se daří vystihnout význam ženy a její úlohy ve
světě. Mnoho čtenář pochopitelně ví a tuší, mnohé mu zůstává k objevení
i po přečtení této knihy. Význam knihy se tím ovšem nikterak nesnižuje,
je textem inspirujícím a zpřehledňujícím. Na mnoha místech své knihy vyslovuje
autorka slova značně kritická. Nutno říci, že často velmi oprávněně. Je
těžké vzít tato slova na sebe. Jsou však podložena přinejmenším dlouhodobou
lidskou zkušeností, a proto myslím, že je dobré o těchto věcech alespoň
vědět. Vzpomeňme Le Fort připomínanou ideu zastoupení a také to co bylo
řečeno o svatých: žili ne proto, abychom jejich životy opakovali – to
ani není možné, ale proto, abychom si z nich mohli vzít poučení, a abychom
se k nim mohli vztahovat ve svých strastech.
Jsem přesvědčen, že pravý přínos a užitek těchto esejů
může pro druhé objevit osoba přece jen zkušenější než jsem já. Stručné
poznámky, které jsem napsal ať jsou jen upozorněním na tuto rozsahem skromnou
a myšlenkami tolik bohatou knihu.
*/ Více o životě a díle Gertrudy von le Fort se čtenář
může dovědět např. v Proglasu 3/93.
(Z Jihovýchodní pošty ’94, upraveno)
© Zdeněk Mitáček; 1999
|
