|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||
|
|
|
|||||||
|
|
|
|
|
|
|
|||
|
|
||||||||
|
DANIEL RUŠARSVÍCÍ SE ZHASÍNÁMEVečerní vínoVečerní víno doznívá, sestoupíme níž až do svých dlaní, její vlasy v hudbě těl, slzy dechů snem se roní. Později u okna noci stojím a slovem otvírám se, její nití splétám šat, zbývá jen s můzou – na prsou básně zvolna zhasínat. *** Jen pro dvě řasy necháš se svléct. Pro jejich cinkot se rozplynout. Kopretiny I. Jen jednou jsme si házeli do klína okvětí dvou kopretin. A s každým slovem a s každým okamžikem má ztratila svou svatozář. Vícekrát už nezbělela, jen její vůně a po tvém dechu zůstala. *** Svící se zhasínáme, kříž nám stéká voskem po těle – už nesníme už nehoříme z včerejšího ohně počítáme krůpěje. *** Praskat a tříštit se v naději že nás Ona slepí. Praskat v trhlinách, nechat se slzou sušit. Paprsky Otevírám okno v lednové noci a nechávám do sebe natlouct paprsky posledních hvězd. Jsou jako hřebíky, co se lámou. Jsou jako hřebíky, co ve mně zůstanou. Toulám se Vkrádám se do tvých úst, toulám se po tvém těle, po tvých prsech, po tvém klíně. Toulám se. Toulám se a ztrácím, toulám se a znovu se nacházím. *** Slabikovat verš letní trávě a poslouchat jak jej klapky vyťukávají do stébel. Samy – bez básníka, co někam odešel. /1998 – 1999/ |
|
|