MARTIN KRATOCHVÍL
Důslednost
Navýsost spokojen spolkl jsem prudký jed
-ne že bych právě měl touhu se zabíjet
ale jsem puntičkář-plány mne utváří
a slova "zemřít dnes" čtu ve svém diáři
Nadčlověk
Zase jsem nenašel na sobě žádný kaz
-a to se prohlížím každý den čtyřikrát !
jsem z toho zoufalý-vždyť často zazní hlas
abych byl lékařům dán coby unikát
Bojím se pomyslit, co mne to ještě čeká
-jsem asi jediný exemplář nadčlověka
Přerod
Než získá svoje pestré barvy
je i ten motýl, kterak vím
jen pouhopouhou kuklou larvy
(jak vidno krása přijde s věkem)
-já abych se stal Nadčlověkem
se asi taky zarakvím
Euthanasie
Postavil jsem si na dvorku špalek
-přestože velkých gest byl jsem vždy dalek
( a budu nejspíše již brzy Nadčlověk)
plkno jsem ukradl z výstavy " Středověk"
(v muzeu žasli, že zhrdl jsem zlatem)
-teďka už jediná potíž je s katem
Omyl
Spolkl jsem anděla - byl příliš vlezlý,
navíc i s mouchami - do úst mi lezly.
Od těch dob duševní můj stav je vážný
- nebyl to nakonec snad anděl strážný?
Latentní smrt
Lidé dosud žijí,
ale jako tělo, kterému byla v běhu setnuta
hlava
- ještě pár okamžiků může i běžet.
Lidé dosud žijí,
ale jejich duše je již mrtvá
- ještě si koupí nový automobil,
ukojí se sportovní přílohou deníku
a přestanou se hýbat.
Setkání
Potkal jsem Bobliga z Edelstadtu,
nakupoval kosmetiku se svojí mladou
manželkou,
konečně téměř sami - prudce jsem sáhl po
rapíru,
... bohužel, už více jak dvě stě let jej
nenosím;
vše ostatní však zůstalo při starém.
Touha
Tu a tam zatoužím nitro své zpytovat
- nejradši volím klid zimního hřbitova,
z života prokřehlý ploužím se sněhem
- dnes mě už zahřeje jen pohřeb žehem.
Porodnice
Jít občas musím kolem porodnice
- oh, raději mám klidné hřbitovy !
ženy jsou podvedené podvodnice
- čert maluje jim příběh růžový.
Chodící mrtvoly
Nutno rozlišit dvojí:
děti mrtvě narozené
a děti narozené již mrtvé
- ty druhé se bohužel dožívají vysokého
věku
a pochopitelně se předtím reprodukují
- asi jako sádroví trpaslíci.
Duch pana Sýkorky jako varovný příklad
Duch pana Sýkorky - to je duch zkrušený,
však dřív pan Sýkorka býval muž zkušený
- za svého života měl slabost pro ženy.
Tu dosud má, ale radost mu nedělá
- jak má jen udolat chtíče moc bez těla?
Smutný pan Sýkorka změnil se v mrtvolu,
dříve než s partnerkou dosáhl vrcholu.
Na onom světě pak užírat se musí
- stále má jakési puzení k čemusi.
A tak trpí kudy chodí
- dumá, kdo ho vysvobodí.
Na jeho trápení léku není
- musíte zemříti - ukojeni.
Kdo nechce stižen být staletou obsesí,
ať se hned po styku rozkoší oběsí.
Porodní sál
A děti stále vyjíždí z pekelného chřtánu...
Dav otroků s jásotem se pyšní svými
okovy.
Dojetí žen
a hrdost porodníka,
když mu ďábel pochvalně klepe na
rameno.
Tváře bez vůle. Křeč radosti.
Chorobné dojetí, když je pán spokojen,
když se nikdo neprotiví jeho vůli,
když vyznamenává svou přízní své
nejsnaživější.
A novému otroku jsou slavnostně předány
okovy
- zatím ještě maličké -
a všichni mají radost stejně slepou
jako smutek na pohřbech.
© 1999; Martin Kratochvíl
|
