|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||
|
|
|
|||||||
|
|
|
|
|
|
|
|||
|
|
||||||||
|
STANISLAV ZATLOUKALVATIKÁNPodle stejnojmené povídky Vlastimila Třešňáka. Poznámka: repliky všech postav jsou převzaté, za dramatickou úpravu lze považovat pouze prolog, aktivizaci postavy řidiče ve výstupu VIII, zarámování děje ve výstupu XI a následné vynucené změny. Odehrává se na stavešti panelového sídliště, v jeho kantýně, jedné z maringotek, v hospodě Na Cikánce a v bytě hlídače. Postavy: Hlídač - mladík,právě přijatý do zaměstnání Robert - jeho přítel Hřebíčky - starý hlídač staveniště Gabo - dělník romské národnosti Palo - jeho druh Zrzek - jejich kamarád Drahuš - kantýnská Bořek - její manžel,mistr stavařský Brižit - uklizečka Lojzek - hostinský Vypravěč Řidič
Návrh pro realizaci hry na univerzálním jevišti. Herci přicházejí na scénu ze sousední místnosti, z hlediště nebo z úkrytů v zákulisí. Na jevišti nejsou přímo odděleny jednotlivá prostranství a místnosti, v nichž se děj odehrává. Skutečnost, že děj se odehrává právě v jednom z prostředí, je patrná z rozmístění herců v příslušné části jeviště a z odchodu právě neučinkujících herců z ostatních ploch (není-li uvedeno jinak). Pro správné vnímání uzavřených prostor ( kantýna, maringotka, strážní budka...) herci předstírají otevírání a zavírání dveří. Hospoda Na Cikánce a zároveň kantýna staveniště ( odlišení v jednotlivých výstupech zprostředkuje snadno sejmutelný vývěsní štít "Na Cikánce" ) je situována v pravém zadním rohu jeviště. Představuje je stůl s židlemi a kout s nádobím, lahvemi piva a lahví kořalky. Úkony jako vaření kávy, přinesení sulce nabírání guláše atd. jsou předstírány. Uprostřed jeviště je bouda hlídače tvořená kulisou stěny s oknem a nápisem "Strážný",za kulisou je židle a stolek. Pod oknem je o stěnu opřena kulisa psí boudy s ešusem před sebou. Vlevo od boudy je o stůl opřena kulisa bagru. Byt hlídače a maringotka v XI výstupu jsou představovány postelí a židlí a situovány v levém zadním rohu jeviště. Uprostřed zadní části se nachází marigotka znázorněná kulisou stěny s oknem a koly. Pomyslné dveře maringotky jsou z boku, směrem ke kantýně. Podrobnější detaily zejména ohledně užití rekvizit jsou uvedeny přímo ve scénáři. Do děje vstupuje vypravěč čtoucí pasáže původního textu. Tyto pasáže překlenují úseky děje, které jsou ve zvolených podmínkách obtížně realizovatelné anebo vyžadují užití těžce dostupných rekvizit. Že jde většinou o vnitřní monology Hlídače je patrné z jeho ústředního postavení na jevišti v dané chvíli. Vyjma svou první pasáž, kterou říká zpaměti, zůstává vypravěč skryt. Osvětlovač upravuje intenzitu světla ( manipulací se závěsy, kombinací světel a svíček ) podle časového umístění výstupu v rámci dne. Přechody mezi jednotlivými výstupy možno zvýraznit hudbou. Krátkou dobu trvání některých výstupů snad dovoluje užití univerzálního jeviště a skutečnost, že výstupy nejsou spojeny v dějství.
VYPRAVĚČ: ...a tak než stěny panelových domů rozdělí obzor, spatřovaný z kraje města dosud jako celistvý obraz krajiny, a lesík s včelínem mistra Bořka podlehne náporu nových obyvatel, Gabo posvětí svou návštěvou koupelnu prvního dostavěného domu, staveniště zavoní kouřem při vaření havarovaných špaget a Hlídač přijde na kloub dvojímu výdělku uklizečky Brižit, aby vzápětí proměnil zklamání nad odchodem kamarádů v odpověd na touhu jednoho z nich posunout děj svého románu někam jižněji. Výstup I Staveniště.Hlídač a Hřebíčky s holí v ruce procházejí mezi kulisami.Gabo se opaluje na střeše bagru. HŘEBÍČKY: Tak ty seš ten novej,jo?Já sem starej Bláha,ale všichni mě tu stejně jmenujou Hřebíčky.
HLÍDAČ: (Kývne hlavou.) Aha. HŘEBÍČKY: (Holí ukazuje kolem.) Tohle je Céčko,druhá sekce.Tamhle máš zetesáky-to jen abys věděl co a jak.Tady bude jednou stát celé město.
GABO: Servus!Servus,Hřebíčky! HŘEBÍČKY: (Otočí se a hrozí na Gaba holí.) Tak hele mladej...Tak tady na ten úsek zvlášť pozor!Tady se krade nejvíc a všechno!Nemám pravdu,Gabo? GABO: (Sleze z bagru,v ústech má cigaretu.) Hřebíčky,nemáš sirku? (Luskne prsty.) Hřebíčky i Hlídač vytáhnou zápalky,Hlídač škrtne dřív. GABO: (Ukáže zapálenou cigaretou na Hlídače.) Hele,a ty seš co? HLÍDAČ: Já... HŘEBÍČKY: To je můj tovaryš,učeň.To je ten novej. GABO: Jo takhle!Ty seš ten novej hlídač? HLÍDAČ: (Rozpačitě.) Ano. HŘEBÍČKY: Jo.To je on. GABO: (Prohlíží si Hlídače.) No,tak to je dobrý. (Volá k maringotce.) Paló! PALO: (Vykloní se z okna maringotky.) Co je? GABO: (Ukáže na Hlídače cigaretou.) To je novej Hřebíčky,ten mladej! PALO: Tak to je dobrý. (Zívne a schová se.) HŘEBÍČKY: No,my půjdem...půjdeme. GABO: Servus. (Vyleze na střechu bagru a pokračuje v opalování.) Hřebíčky a Hlídač pokračují v prohlídce staveniště. HŘEBÍČKY: Budem se střídat obden.Jeden den hlídáš ty,druhej den já.Obejdeš stavbu,do strážní knihy napíšeš "Služba proběhla bez závad" a je to....Jo,ještě nakrmíš Bojara. HLÍDAČ: Bojara? HŘEBÍČKY: No,Bojara.To je náš hlídací pes. HLÍDAČ: Bojar? HŘEBÍČKY: (Křičí s dlaní přiloženou k ústům.) Bojare! Hlídač a Hřebíčky jdou k psí boudě v níž se mezitím objeví čelní portrét drobného psíka. HŘEBÍČKY: No.(Pokrčí rameny a odplivne.) To je Bojar.Náš hlídačský pes. HLÍDAČ: Aha....To jsem z toho papež. GABO: (Křičí ze střechy bagru.) Co si říkal mladej?Cože? HLÍDAČ: Že jsem z toho Pa-pež. GABO: Tak jó,Papež. HŘEBÍČKY: Rošťák! GABO: Hřebíčky!Už přivezli ten dobrej cement,ten portlandskej? HŘEBÍČKY: Až zítra odpoledne.Proč? GABO: Jen tak,Hřebíčky.Jen tak.(Začne nezaujatě leštit střechu bagru.) HŘEBÍČKY: Rošťák!...Tak na tenhle úsek pozor! (Shovívavě.) Ale zase ne moc... Výstup II Kantýna.U stolu sedí proti sobě Brižit a Drahuš,Brižit si piluje nehty.Vstoupí Hřebíčky a Hlídač. BRIŽIT a DRAHUŠ: Nazdar Hřebíčky! HŘEBÍČKY: (Hrdě.) Tohle je můj tovaryš,učeň. (Ukáže na Hlídače holí.) Ten novej. HLÍDAČ: (Nesměle.) Dobrý den.To jsem já. BRIŽIT: Student? HLÍDAČ: (Zavrtí hlavou.) Je mi sedumadvacet. BRIŽIT: Třebas propadl. HŘEBÍČKY: (K Hlídači.) Tajdlenc je kantýnská,paní Drahuška,a tudle uklizečka,Brižit jí říkáme. DRAHUŠ: Co si dáte? HŘEBÍČKY: Musíme to oslavit,ten první den,ne? HLÍDAČ: (Nejistě.) Pivo? HŘEBÍČKY: Pivo! HLÍDAČ: Tak dvě piva.(Oba si přisednou ke stolu.Drahuš odejde pro žádané.) HŘEBÍČKY: Koukám,že nemáš do čeho píchnout,Brižit.Co? BRIŽIT: Hm.Co taky,tady je všechno uklizený. DRAHUŠ: (Postaví lahve před zákazníky a spráskne ruce.) Víte že v celý Praze není med?V celý Praze nezavadíte o med. HŘEBÍČKY: A teď to přijde,mladej! (Zavadí hrdlem své láhve o hrdlo Hlídačovy a napije se.) DRAHUŠ: Na mou duši,v celý Praze není med! (Sedne si vedle Hřebíčky a mluví dále k Hlídači.) A med je tuze zdravej.Na prsa,na kašel,pro děti i dospělý.Proti chřipce a angíně,proti rýmě.Pomáhá plicím i průduškám.Med je prostě všelék.Všelék! HLÍDAČ: Aha.No jo,med. (Napije se.) DRAHUŠ: A v celý Praze není k mání! (Prosebně.) Prostě je k nesehnání! HŘEBÍČKY: (Zavrtí hlavou.) Drahuš,ty to ale umíš.Drahuš,Drahuš,kurva pes! HLÍDAČ: Kdybych někde nějaký med viděl,tak vám sklenici koupím. DRAHUŠ: To seš hodnej.To seš hodnej,že bys mi koupil...A sobě ne?Víš,jak je med zdravej?Celý rok nezakašleš,nezastonáš.Copak sobě bys nekoupil?Víš jak ... HLÍDAČ: Ale jo.Taky bych si koupil,když je to tak. DRAHUŠ: Takže bys koupil dvě sklenice medu,že?Dvě sklenice? HŘEBÍČKY: Dej nám ještě. (Podá Drahuš prázdnou láhev.) DRAHUŠ: Dvě sklenice! (Odnaší prázdné lahve.) HŘEBÍČKY: Ty,Drahuš,ty to ale s lidma umíš!
HLÍDAČ: Dvě. DRAHUŠ: (Usměje se.) Tak moment! HŘEBÍČKY: Tos tomu dal!Tos to pohnojil! DRAHUŠ: Moment! (Odejde a vrátí se s nákupní taškou,kterou postaví před Hlídače.) Tak tady máš! HLÍDAČ: Co? DRAHUŠ: Aha!...Aha! HLÍDAČ: Co je?...Co se děje? DRAHUŠ: No,no...že,že... HLÍDAČ: Nevím. DRAHUŠ: Můj manžel,Bořivoj,dělá tady na stavbě.Mistra!Můj manžel je totiž taky náhodou včelař.Medař!Úly má kousek odtud,v tom lesíku za polem. Je proti kašli,na angínu a na prsa. BRIŽIT: Na prsa,jó? DRAHUŠ: Pro děti i dospělý. (Vytáhne z tašky dvě sklenice medu.) Třicet sedm korun. HLÍDAČ: A-Aha. (Zaplatí.) HŘEBÍČKY: Drahuš,kurva pes! (Směje se až tluče holí do podlahy.) Drahuš,Drahuš!
DRAHUŠ: (Do telefonu,zatímco Hlídač a Hřebíčky odcházejí.) Tak máme další dvě z krku,Bohouši. Dále před kantýnou. HŘEBÍČKY: To je svině,co?Kdepak,Drahuš!...Autobus ti jede za hodinu.Když přejdeš silnici,tady za křižovatkou, (Kreslí situaci holí do písku.) tak tady v zatáčce je hospoda Na Cikánce.Tam počkej na autobus a zítra ve tři máš šichtu. HLÍDAČ: Tak jo,tak zítra ve tři. HŘEBÍČKY: Jo,zejtra.A kdybys někdy potřeboval oholit nebo ostříhat,tak...já bejval holič,víš?Nazdar Papež.
Byt Hlídače.Hlídač si zkouší vatovaný kabát.Po zazvonění jde otevřít dveře.Ve dveřích se objeví Robert s ruksakem a rybářským prutem. HLÍDAČ: (S údivem.) Co to máš na sobě? ROBERT: A co ty? HLÍDAČ: To jsem vyfasoval na stavbě.To je erár.(Svlékne si kabát.) Ale co ty?Co s tím prutem? ROBERT: To jsou mimikry.(Prut opře o stěnu a ruksak hodí na postel.)
HLÍDAČ: Mimikry? (Přehodí kabát přes opěradlo židle.) ROBERT: Mimikry.Ochranné zbarvení.V tom si mě nikdo nevšimne.Co tomu říkáš? HLÍDAČ: Nevím.Co bych tomu měl říkat? ROBERT: (S údivem nad nechápavostí Hlídače.) Nevím! (Z ruksaku vytáhne láhev vína.) Mimikry,to je můj převlek.V tom kostýmu si mě nikdo nevšimne.Nikdo mě nebude na ulici zastavovat,chtít po mně průkaz a ptát se "Jak to,že nepracujete?" HLÍDAČ: A jak to,že nepracuješ? ROBERT: (Při vytahování zátky.) Mimikry.A já tak budu moct dopsat knihu,vydat ji,inkasovat honorář a zase budu moct chodit v civilu. HLÍDAČ: Aha.(Položí na stůl dvě sklenky.) ROBERT: (Při nalévání.) Je to rok staré červené.Mám ještě dvě. HLÍDAČ: A to do té doby,než napíšeš a vydáš knihu,tak... ROBERT: No ano!Do té doby to musím nějak vydržet.Kniha bude trhák!Takový milostný a trochu zamotaný příběh.Bude se to celé odehrávat v Praze,v současnosti. HLÍDAČ: Mhm. ROBERT: Ty,hele, (Promne v prstech látku rukávu Hlídačova kabátu.) co takhle... HLÍDAČ: Co? ROBERT: Nemůžu pořád chodit jen a jen v rybářském,to by bylo podezřelé.Je hájení, rozumíš?Ryby se třou.(Zkusí si Hlídačův kabát.) Rozumíš? HLÍDAČ: Aha.Ale je to erár,jednou to budu muset...
HLÍDAČ: Abych nezapomněl.(Podá mu sklenici medu.) Je to na prsa a proti bolení v krku.Všelék. ROBERT: (Zastrčí sklenici i nedopitou láhev do kapes kabátu.) Mám pracovní schůzku, musím jít.Ruksak a prut si tu nechám.A co ti vlastně říkali v práci? HLÍDAČ: Nic.Papež. ROBERT: (Na odchodu.) Papež?
Výstup IV Staveniště.Hlídač se dívá z okna strážní boudy.Zrzek sundává z korby dětského trambusu pytlíky mouky.Gabo je ukládá a vždy než pytlík uchopí,poplácá jej dlaní. GABO: (K Hlídači.) To je ten dobrej,portlandskej.Právě ho dovezli,je dobrej. ZRZEK: Ježišmarja,ty mňa sereš!...Gabo,ty mňa sereš! HLÍDAČ: (Vyjde z boudy.) Budu muset jít na obchůzku. GABO: Tak servus,Papež!Hele,a víš ty,kde je... HLÍDAČ: Co jestli vím,kde je? GABO: Víš,kde je tady hospoda? HLÍDAČ: Vím.Na Cikánce,v zatáčce za křižovatkou. GABO: Tak večer přijď,já dnes slavím...Ale až nakrmíš Bojara. ZRZEK: Gabo,ty mňa sereš. HLÍDAČ: A - co vlastně slavíš? GABO: Zásnuby. Dále v kantýně.Drahuš vaří,Brižit si maluje řasy. Během jejich replik Gabo se Zrzkem doskládají cement z korby. DRAHUŠ: Asi bude bouřka.(Plní igelitovou tašku zbytky jídla.) BRIŽIT: To zas bude sajrajt,bahno.To bude marast,že jo,študente. HLÍDAČ: To asi bude. DRAHUŠ: No.(Podává Hlídači tašku.) Tak,mladej.Ať Bojarovi chutná!
HLÍDAČ: Děkuju. DRAHUŠ: (Otočená zády k němu.) Jakej byl med? Výstup V Hospoda Na Cikánce.Kolem stolu sedí Gabo a Zrzek,Palo v sedě s hlavou na stole spí.Vchází Hlídač.(Není-li vhodný herec pro roli tělnatého Lojzka,nutno použít vycpávky.) LOJZEK: (K Hlídači.) Mám tu výbornej sulc s cibulí!Sám jsem ho dělal.Celej pekáč... Tak zejtra máme pátek...(Pod obraz Slunečnice si přistaví židli a zkouší na ni vylézt tak,že rukama si přitáhne stehno k břichu, aby botou dostal na sedátkou a druhou nohou se odráží od podlahy.) GABO: Ráz,dva! LOJZEK: Vole! (Vymění nohy a pokračuje v úkonu.) GABO: Ráz,dva,ráz,dva! LOJZEK: Seš vůl tuplovanej.(Židli odstaví.) GABO: Zato ty seš,Lojzku,gymnasta! LOJZEK: Mladej,sundej tu patlanici,jo? HLÍDAČ: Jo.(Sundává obraz.) GABO: Hele,Papež.A jak je snaživej! LOJZEK: (K Hlídači.) No vidíš.Pojď s tím sem,Papeži. GABO: Ještě jednou dokola,na Mariku! LOJZEK: (Sehnutý u skříně.)Zejtra máme pátek,to mají schůzi myslivci.A ať to mám z krku,pověz tam rovnou i tohle,v pondělí zasedá uliční výbor.(Podává Hlídači obrazy jelena a Lenina.) Hlídač obrazy pověsí a přisedne si ke stolu. GABO: (Čte z dopisu.) A esli přijedeš,mužem to hnedka s tatou nějak domluvit. (Ukáže dopis Hlídači.) To je psaní od Mariky,Papež.Budeme se brát. LOJZEK: Jo tak takhle je to.(Postaví tácek s objednaným na stůl a odchází ke skříni.) Gabo se bude ženit. GABO: (Hrdě.) Ano,ženit se budu.Takhle je to,Lojzku! LOJZEK: (Vytahuje ze skříně tahací harmoniku.) To se ale budeš muset,Gabo,umejt. Umejt a převlíct. GABO: Taky že jó!Začnu novej život kvůli Marice!Budu se mejt,opalovat,udělám si řidičák a tak...A dej mi sulc s cibulí!
GABO: (Bouchá pěstí do stolu.) Dej mi ten sulc s cibulí! LOJZEK: (Aniž sundá harmoniku z břicha, přinese sulc.) Tak Marika,jo? (Zpívá.) Už se ten Talinskej rybník nahání... GABO: Jo,Marika.Začnu novej život a vyseru se na svět.Po vejplatě k ní jedu a s tchánem už domluvíme svatbu a tak. (Zasněně.) Joj,Marika! Vejde Bořek. BOŘEK: Nazdar.Dej mi sirky,Lojzku. GABO: Hele,pán mistr!Bořku!Pojďte si dát s náma! BOŘEK: Nepůjdu,Gabo.Musím jít k včelám.Akorát že jsem zapomněl doma sirky. LOJZEK: Tady jsou.(Podá mu krabičku.) Tak ke včelám? GABO: Přeci mě neurazíte,Bořku!Pán mistr! BOŘEK: Cože jste se tak rozjeli? GABO: Slavím zásnuby!S Marikou.Ona je taky Maďarka! BOŘEK: Zásnuby? (Váhá.) No,když je to takhle,tak snad jedno štamprle.Ale pak musím jít ke včelám.(Přisedne si.) GABO: Pán mistr!Bořku,vemte si sulc!(Přisune před něj talířek.) Včely vám neulítnou. BOŘEK: Už jsem jedl.Stará dělala řízky.(K Lojzkovi.) Jednou dokola na mě! PALO: (Rozespale.) Rezně?Naozaj rezně? GABO: Tak řízky dělala,rezně. BOŘEK: No jo,telecí. Pauza s hudbou, Lojzek během ní přináší a odnáší tácek se štamprlkama.Hlídač se po chvíli sveze pod stůl. GABO: (Zamyšleně.) Tak telecí rezeň ste mal. BOŘEK: Jo,dělala řízky,moje stará.Dal jsem si tři. GABO: (Postupně hlasitěji.) A co ta vaše stará vaří v kantýně nám?Buřtguláš!Tu šlichtu, dyť to není k žrádlu!A nečum jako by ti ulítly včely! (Potichu.) Já začínám novej život a nebudu žrát ty její flaksy. PALO: Naozaj rezně? VYPRAVĚČ: Řekl Palo a už zase spal s hlavou na stole a možná se mu zdálo o řece Váh,protože z jedné jeho nohavice vytékal pramínek něčeho mokrého a stejně žlutého.A pramínek nabýval na šíři a síle a mistr Bořivoj řval,ať se nesereme do jeho starý,ale do svejch Marik a luskl na hostinského Lojzka (Stane se.) pro další rundu,abysme viděli,Maďaři cikáni zasraný. HLÍDAČ: (Z pod stolu.) Bude bouřka. GABO: Já bejt včelou,tak ti dám pigáro do vocasu,aspoň by pak tvoji starou klátil někdo šikovnější a přišla by na jiný myšlenky,než jak kazit zedníkům žaludky.Samej bacil je to a žádný maso! BOŘEK: (Křičí.) A med žereš,co? LOJZEK: Neblbněte,já stavím garáž. (Snaží se hraním přehlušit hádku.) GABO: Natři si medem prdel a sedni do peří,já ti to zapálím! HLÍDAČ: Vždyť - nemáš sirky. GABO: Rezeň!On si žere telecí rezně a já buřtguláš!Zapálím mu prdel! BOŘEK: Počkej ty sígře,to se ti vokáže v pátek na prémiích. LOJZEK: Neblbněte,já stavím garáž. GABO: A na prémie seru taky!Pojď ven ty srabe včelařská! Všichni kromě Pala a Hlídače vycházejí. Výstup VI Byt Hlídače.Hlídač leží na posteli.Děje se podle slov vypravěče. VYPRAVĚČ: Tuze rád bych před očima zatřepal rukama,jako se dlaněmi stíra zpocené okno.Všechno zmizelo:Gabo,Palo,hospodský Lojzek,mistr Bořivoj,jelen v říji i Lenin v Říjnu.V ústech mám chuchvalec zašmírované pucvole ,v hlavě něco podobného a někdo buší na dveře bytu.Chci je otevřít,jenže kam se otvírají?Ven nebo dovnitř?
HLÍDAČ: (Otevře.) Tak co je!Vždyť jsem doma. ROBERT: Doma? HLÍDAČ: (Zničeně.) To seš ty?No jo.Aha. ROBERT: Co se ti stalo? HLÍDAČ: Ale,včera jsem byl poprvé v práci. (Lehne si.) ROBERT: Kocovina?Já na tom také nejsem nejlíp.Jak jsem měl včera tu pracovní schůzku,tak předtím,než...
ROBERT: No před tím.Místo toho,abych s ní,to...Tak jsme do rána pili tři láhve vína a diskutovali,má-li komunismus ještě naději.Nic,jen jsme žvanili a žvanili. To je život! HLÍDAČ: Bolí mě v krku.Mám toho po krk. (Posadí se.) ROBERT: Na to je nejlepší med.Sám jsi to předevčírem říkal...Vyprávěl jsem jí také o své knize.Popsal jsem děj,kostru a tak.Přišli jsme na to,že by nebylo špatné přesunout děj té knihy někam jinam.Třeba jižněji...na jih. HLÍDAČ: (Znaveně.) Aha...no jo. ROBERT: Ono psát příběh,který se odehrává jen a jen v Praze není to,no...Možná dám té knize název Quasar,černá díra,jako že se něco ztratí,víš? HLÍDAČ: Proč? ROBERT: Musím si jít vyzvednout nějaké formuláře,nějaké dotazníky. (Odejde.) Výstup VII Kantýna. Drahuš plní igelitovou tašku zbytky jídla, Hlídač na ni čeká, Brižit si lakuje nehty. DRAHUŠ : A ten buřtguláš jsem natruc vylila do WC...Bože,bože... BRIŽIT : Tak tohle dneska slyším podesátý,študente.Po de-sá-tý! DRAHUŠ : (Rozhořčeně.) A jako bych mu to neříkala-Bořku,nechoď dnes k těm včelám!Je před bouřkou,pobodaj tě! HLÍDAČ : (Převezme tašku.) Aha. DRAHUŠ : Pobodaj tě! HLÍDAČ : Dal bych si pivo.Studené,prosím. DRAHUŠ : Nechoď k těm včelám,je před bouřkou,budou nervózní,pobodaj tě!Ale on vedl svou.Má prej ten kouř proti včelám,to kadidlo,co se mu může stát? Jako bych hrách na stěnu házela. (Podá Hlídači láhev.) BRIŽIT : Udělej mi kafe,Drahuš.Bez cukru. DRAHUŠ : Bože. BRIŽIT : (K Hlídači.Tajemně.) Brzy bude dobírka. DRAHUŠ : Ještě z okna jsem na něj volala: Bohouši,nechoď!Pobodaj tě!Bože,bože,to jsou gauneři!A jak jsou sprostý! (Rozzlobeně.) Ale gulášem by se cpali!
HLÍDAČ : Pomalu budu muset. DRAHUŠ : Stejně to udělal ten sviňák Gabo.Kdo jinej...Kdyby on si Bořivoj nezapomněl doma sirky,tak to všechno nemuselo takhle dopadnout. HLÍDAČ : Ještě jedno s sebou.Studené,prosím. DRAHUŠ : Tobě vždycky,mladej.Ale těm špinavejm Maďarům cikánům naseru!Jenže jak to těm gaunerům dokázat?On si Bořivoj nic nepamatuje.Dal si limonádu že si k nim jen tak přisedne na kus řeči.Ani přesně neví,kdo všechno tam byl.Kromě Gaba a Pala prý snad ten zrzek. (Rozhořčeně.) Nějak se potom pohádali a venku ho někdo dvakrát bodl do zadnice. HLÍDAČ : (Vezme si láhev.) To se spraví,paní Drahuško.
DRAHUŠ : No jo,mladej...spraví.(Ukonejšeně.) Ale mám plán!Ode mne už nedostanou ani žvanec!...Ani žvanec! - Vyhladovím je! Hlídač zaplatí a odejde. Výstup VIII
Staveniště,místo kantýny zde však figuruje hospoda Na Cikánce, kde za stolem sedí Lojzek a Palo. Řidič táhne trambus se sáčky špaget. Před hospodou najede jedním kolem na překážku a auto se převrátí. Řidič usedne před auto zády k hospodě. Palo vyjde z hospody a po obhlédnutí situace běží k Maringotce. Gabovi pantomimicky vysvětlí, co se stalo. Potom i se Zrzkem špagety nadvakrát všechny odnesou. Hlídač je udiveně sleduje z okna své boudy,na havarované auto nevidí. GABO : (Když jde kolem Hlídače podruhé k autu.) Vole,Papež,pojď taky! HLÍDAČ : Kam? GABO : Vole,poběž! Hlídač jde s nimi, se sáčkem špaget zůstane zadýchán před strážní boudou. VYPRAVĚČ : Začalo mi být paní kantýnské Drahušky líto.Plán s vyhladověním jí zřejmě nevyjde. ŘIDIČ : (Zvrátí hlavu.) To je průser.Taková smůla. Zlomaná náprava, rozbité okno, urvaný výfuk.Šéfovo auto - to snad není možné. LOJZEK : (Vyjde před hospodu,slyší ještě poslední řidičova slova.Prohlíží auto.) No ještě že jste jel prázdnej. ŘIDIČ: (Rezignovaně, když vidí, že špagety jsou pryč.) Jo to je jediný štěstí. LOJZEK: Pojďte na ruma. Mám vevnitř telefon, zavoláme na dopravní,než se šéf něco doví,dáme to dohromady.Pojďte,dneska už stejně nebudete řídit. (Vezme Řidiče kolem ramen a do dveří hospody ho pustí prvního.) Po pauze před maringotkou, zatímco Lojzek s Řidiče si připíjejí "Na zdárnou opravy a šéfovy nervy". GABO : Udělám vám špagety s cibulí.Marika to tak dělá svojí rodině.Máte někdo sůl?Sežeňte někde sůl,já se zatím půjdu vykoupat. PALO : (Rozespale.) Ty že sa ideš omyť? ZRZEK : To mňa podrž! PALO: Idem priniesť sol. ZRZEK: Nech to na mňa. GABO: Jestli jdeš pro sůl k Lojzkovi, pozvi i toho řidiče.Ať si těch špaget taky užije! Výstup IX Byt Hlídače.Hlídač láme do kastrólu špagety,Robert ve sportovním úboru sedí na posteli. HLÍDAČ: Gabova Marika to tak dělá své rodině.Ona i vaří. ROBERT: Co tak zkusit je s medem? VYPRAVĚČ: Má tolik druhů mimiker jako já špaget.Vypadá tak,jak chce vypadat.Jako některý z těch uběhaných sportovců,kteří kolem vás v kteroukoli noční nebo denní hodinu proběhnou po cestičce v parku.Nikdo ho nezastavuje, nikdo se ho neptá: "Jak to,že nepracujete?" a on proběhne a zmizí za zatáčkou cestičky,aby mohl dopsat román,jehož děj posunul trochu jižněji. ROBERT: Pracovní schůzka tentokrát dopadla ještě hůř.Celou noc,místo abysme alespoň pili víno,mě poučovala o vztahu použitého prozaického útvaru a hloubky prokreslení postav.
HLÍDAČ: No - a k čemu jste došli? ROBERT: Ale,vlastně ani nevím.Několikrát jsem se jí snažil připomenout účel mé návštěvy,ale ona nic.Jen pořád povídka-novela-román a tak pořád dokola. Až mi málem vzala chuť ke psaní. (Vytáhne z rukávu formulář a rozloží jej.) Co je to národnost a co je to státní příslušnost? HLÍDAČ: Národnost je Maďar,státní příslušnost československá.Proč? ROBERT: Ále. (Formulář složí a schová.) HLÍDAČ: Proč? ROBERT: Jen tady vyplňuju takový formulář. HLÍDAČ: Formulář? ROBERT: Takový formulář.Poslední formulář.Ty ostatní už mám vyplněné.Akorát je musím ještě podepsat. HLÍDAČ: Poslední formulář? ROBERT: Co takhle zkusit ty špagety s medem? Výstup X Staveniště a kantýna, kde sedí za stolem Hřebíčky, Brižit a Drahuš. Hlídač přichází na směnu, Gabo jede s kolečkem přikrytým bundou. GABO: Servus Papež. (Zakašle,zpoza ucha vytáhne cigaretu.) HLÍDAČ: Nazdar Gabo. GABO: (Rozpačitě.) No,víš... HLÍDAČ: Copak? GABO: Hele. (Poodkryje na okamžik bundu.) HLÍDAČ: Ale Gabo,já jsem přece...já jsem přece hlídač,a... GABO: To je ten dobrej,portlandskej.( Uchopí držadla kolečka.) Lojzek dělá garáž. HLÍDAČ: Ale... GABO: (Za jízdy.) Večer dělám zásnubní hostinu!Přijď do maringotky. Hlídač jde rovnou do kantýny, Drahuš se zvedne a plní mu tašku pro Bojara, Brižit si stínuje řasy a Hřebíčky se dá do ostření břitvy o řemen zavěšěný na klice. DRAHUŠ: Však oni se těch nudlí přežerou až jim krkem polezou a pak přilezou! Nemůžou se věčně tláskat jen a jen těma špagetama!Oni přilezou,že jo Brižit ? BRIŽIT: Přilezou Drahuš.Vždyť je dobírka.A v pátek budou prémie. HŘEBÍČKY: Jen aby ti zatím nezcukernatěl med,Drahuš. BRIŽIT: Dnes se bere. (Vymění stíny za rtěnku.) HŘEBÍČKY: Jo,dneska se bere.Dobírka. DRAHUŠ: No,dneska se Bojar moc nepřežere. (Podá Hlídači tašku.) HŘEBÍČKY: (K Brižit.) Tak já jdu první.(Řemen navleče do kalhot a břitvu schová do pouzdra.) Hlídač a Hřebíčky vycházejí. HŘEBÍČKY: Kdybys někdy potřeboval,tak já bejval holič. (Zamíří k maringotce.) HLÍDAČ: (Před Bojarovou boudou.Omluvně.) Bojare,dneska se tedy nepřežereš. (Vysype obsah tašky do ešusu.Po chvíli.) Bojare? ( Poklekne a podívá se dovnitř.Zatřepe krabičkou zápalek.) Bojárku! (Škrtne zápalkou a svítí do boudy.) Po chvíli vyjde Hřebíčky před maringotku,v dlani pohazuje mincí. HLÍDAČ: Hřebíčky!Bojar se ztratil!Někam utekl! PALO: (Vyjde před maringotku,roztírá si po tváři krém po holení.) Bojar že utekl?Ten by se nedošel vychcat ani k támhletomu patníku! HLÍDAČ: Tak kde ale je? HŘEBÍČKY: Těžko říct.Však on se vrátí. Brižit vyjde z kantýny,přez overal má růžovou blůzku. HLÍDAČ: (K Brižit.) Bojar se ztratil! BRIŽIT: (Vypne hruď.) Vždyť on se najde.Třeba šel jen - za holkama. (Zamíří do maringotky.) Gabo přijíždí s prázdným kolečkem. HLÍDAČ: (Když spatří Gaba.) Bojar se ztratil! GABO: Jakej Bojar? HLÍDAČ: No,Bojar.Náš hlídačskej pes. GABO: Tak to ti ho nejspíš někdo ukrad.Máš si ho hlídat! Gabo s dědou Hřebíčky odchází k maringotce.Z maringotky vychází Brižit a zapíná si blůzku.Hlídač vše zamyšleně sleduje. HLÍDAČ: (Pro sebe.) Jo takhle!Takhle je to! Hlídač usedne na židli ve strážní boudě.Po chvíli vyjde Gabo s ručníkem přes rameno z maringotky. GABO: (Nahlas,ale pro sebe.) Začínám novej život.Mám před svatbou s Marikou,dáme to spolu dohromady. (Odchází z jeviště.) VYPRAVĚČ: A přešel celý ten svět až k panelovým domům,které už byly hotové,ale někdo je zapomněl zamknout.A tak si mohl vybrat poschodí a byt.V jednom bytě,v jedné koupelně,v jedné vaně si lehnul a nechal na sebe téct horkou vodu.První nájemník.Vytáhl pak za lesklý řetízek špunt ze dna vany ,třel se do ruda modrým fasovaným ručníkem a díval se při tom,jak hladina tmavé,černé vody pomalu klesá a ztrácí se v té černé díře,která zbyla po špuntu,v tom quasaru.A na stěnách bílé smaltované vany zbyly tmavé kroužky,snubní prstýnky - pro Gaba a Mariku. Gabo se vrací do Maringotky, kam za ním brzy zamíří Brižit,Hlídač v sedě usne. VYPRAVĚČ: Zdálo se mi o Bojarovi,jak se v lesíku vzadu za polem dvoří nějaké fence ze sousedství. "Mám pěknej domeček támhle za polem,střechu nad hlavou,jídlo zdarma,pravidelně třikrát denně!Starají se o mne jako o vlastního.Což kdybychom to dali dohromady,slečno?" šeptá jí,očichává ze všech stran,štorcuje se k ní zezadu a na záda jí klade svoje přední tlapy. BRIŽIT: (Dotčeně.) Prase!Prasáku!...Chlíváku! (Vybíhá z maringotky.) Hlídač se probudí a vyjde před boudu.Ve dveřích maringotky se objeví Gabo v trenýrkách. BRIŽIT: Prasák! Postupně se objevují na různých místech staveniště. HŘEBÍČKY: (Udiveně.) Gabo?! ZRZEK: (Napomíná.) Gabo! BOŘEK: (Pokyvuje hlavou. Pro sebe.) Gabo? PALO: (Nechápavě.) Gabo??? DRAHUŠ: (Z okna kantýny.Pohoršeně.) Už zase Gabo! GABO: No,no,...vždyť jsem toho zas až tolik... BRIŽIT: Prasák!A to mi bude povídat,že má před svatbou. GABO: Začínám nový život! BRIŽIT: Prasák! (Jde k strážní boudě.) GABO: Tak večer je hostina,Papež!Udělám guláš. (Zmizí v maringotce.) BRIŽIT: (Už klidně.) A co ty,študente? HLÍDAČ: Nejsem študent. BRIŽIT: Tím líp. (Rozepne si horní knoflíček blůzy.) HLÍDAČ: A...beru až za čtrnáct dní. Brižit pokrčí rameny a odchází. Výstup XI Noc. Maringotka. Na posteli sedí Gabo, Palo, Zrzek a Hlídač. Gabo rozlévá do ešusů guláš. GABO: A její otec, můj tchán, mi povídá: Gabo, co máš?...Co máš?, ptá se mě, jako bych měl holou prdel! HLÍDAČ: No a co ty na to? GABO: Dvacetjedna tisíc na knížce! A po mámě možná dědím barák!...Mariku mi dal, bodejť by ne, ono je nás devět bratrů. ZRZEK: Chutná mňa to. Ten guláš - taková zvláštní chuť. GABO: Bodejť by ne! Víš jak je dneska těžký sehnat kloudný maso?...Jezte a pijte. Nemůžeme se tláskat jen těma špagetama...On si myslí, že když dá Marice dvě peřiny, pár králíků a krávu, že musím padat na prdel a přinýst nejmíň trabanta. Copak kradu?...Stejně s tím praštím! S tou raubírnou tady. PALO: Prosím ťa a čo chceš robiť? GABO: Dřevorubce. PALO: Piľčíka? GABO: Tam u nás, jo, tam u nás jsme prodali západním Němcům lesy. Protože jsou nějaký napadený, nemocný. Prodali jsme je nastojato, ať si to pokácej a odvezou, spánembohem. PALO: No a čo? Budeš robiť Němca? GABO: Jenže Němec je fajnovka. Na tu práci si obstaral dělníky odněkud až z Turecka. Jenže Turek je taky fajnovka a eště vychcaná! Ten si zase ve vsi sežene Maďara, aby ty stromy kácel za něj, a dává mu polovinu žoldu, co dostává od Němce... Půl žoldu od Turka - je to furt víc, než co platěj tady za tu raubírnu... Jezte a pijte! Po chvíli vyjdou Palo se Zrzkem před maringotku a předstírají močení. Po nich vyběhne ven Hlídač. HLÍDAČ: Já, mně je nějak...(Předstírá dávení.) PALO: Hele, Papež, ty jsi pil červený víno? ZRZEK: Seš blbej? Červený víno není k dostání, vole. PALO: Tak to ti nejspíš praskl vřed, Papež. HLÍDAČ: (S úsilím.) Ale já... to ten Gabův...guláš. ZRZEK: Daj na mňa, vole, to bude vřed. Vřídek. HLÍDAČ: Ale, vždyť já...(Zvrací.) VYPRAVĚČ: Nedořekl jsem, do řeči mi zase skočil prasklý vřed, vřídek, o kterém jsem neměl ani potuchy. HLÍDAČ: (Odchází do strážní boudy a usedne na židli.) Vřed. Hlídač (osvětlen) spí. Po pauze s hudbou k němu ve snu promlouvají hlasy a on ze spánku odpovídá.
HLÍDAČ: Co jestli vím, kde je? GABO: Kde je tady hospoda. HLÍDAČ: Už zase zásnuby? Ale Gabo, vždyť já jsem přece hlídač, a ty... GABO: Jezte a pijte! Víš jak je dneska těžký sehnat kloudný maso? HŘEBÍČKY: Do strážní knihy napíšeš: Služba probíhala bez závad, a je to. Jo ještě nakrmíš Bojara. HLÍDAČ: Bojara? HŘEBÍČKY: Bojara. To je náš hlídačský pes. HLÍDAČ: Bojar? HŘEBÍČKY: No, náš Bojar přece. HLÍDAČ: To jsem z toho Papež. GABO: Co jsi říkal, mladej? Co jsi to říkal? HLÍDAČ: Že jsem z toho Pa-pež. BRIŽIT: A co ty, študente? HLÍDAČ: Nejsem študent. BRIŽIT: To přece nevadí. Tím líp. HLÍDAČ: A...beru až za čtrnáct dní. Hlasy zaznívají jeden za druhým. GABO: Servus Papež, nemáš sirky? PALO: Hele, Papež, ty jsi pil červené víno? BOŘEK: Cože jste se tak rozjeli? ZRZEK: Chutnalo mňa to, taková zvláštní chuť - ten guláš. ROBERT: A co ti vlastně říkali v práci? DRAHUŠ: Tak jakej byl med? HLÍDAČ: Vřed. Ticho.
Ráno. Hlídač chrápe, Hřebíčky přichází na směnu. Slyší chrápání a nahlédne oknem do strážní boudy. Když vidí, na čem je, napadne ho (heurecistický výraz) zabušit prudce na dveře. HLÍDAČ: (V polospánku.) Tak co je, vždyť jsem doma. HŘEBÍČKY: (Otevře a vstoupí.) Doma? Tobě se tady nějak zalíbilo. Dnesky mám službu já. Hlídač vstává a upravuje se. HŘEBÍČKY: Měls na bráně vzkaz - nějakej eR s tečkou. Chtěl jsem ho založit do strážní knihy, abys ho zítra našel. Vrátný by ho strčil kdoví kam. HLÍDAČ: Děkuju. (Vychází ven a potichu předčítá vzkaz.) Vlak mi jede ve čtrnáct nula nula, prosím tě, přijď. Chci začít nový život někde jinde, jižněji, chtěl bych se podívat do Itálie, prohlédnout si Vatikán, město ve městě, cestovat, poznávat lidi, psát...(Hlídačův obličej se zachmuřuje.) nezlob se. Robert. HŘEBÍČKY: (Z okna.) Počkej, když už jsi tady, hodilo by se mi, kdybys to za mě vzal odpoledne. Nešlo by to? Můžes se zatím jít spravit k Lojzkovi na Cikánku. HLÍDAČ: To teda dík - to nemusím. V kolik mám přijít? HŘEBÍČKY: Když bys mohl od půl jedné, bylo by to bezva. (Usedá a rozkládá noviny.) Hlídač odchází k maringotce. GABO: (Před maringotkou rozevře na zemi kufr.) Na to se můžu vysrat!Za těch pitomejch pár tisíc tu nebudu dřít!Ať si ty prémie strčí do svý rozbodaný prdele! Tohle je země... HLÍDAČ: Co se děje Gabo? GABO: Tohle není dobrá země.Není... HLÍDAČ: To se spraví,Gabo. GABO: (Ukládá do kufru sáčky špaget a ručník.) Servus Papež - jedu do hajzlu...Marika je taky Maďarka.Tohle je země na hovno! HLÍDAČ: Ale,Gabo... GABO: Seru na to!Jedu za Marikou! (Zapíná kufr.) Seru na to! Na všechno! (S cigaretou mezi rty odchází,volnou rukou přijme krabičku zápalek,kterou mu Hlídač podává.) Dík Papež!Jak ti chutnal guláš? Gabo odejde z jeviště,chvíli po něm jiným směrem i Hlídač. VYPRAVĚČ: Obešel jsem celé staveniště - až za pole k lesíku,který se pomalu měnil ve smetiště.V jámě se žhavým popelem se válely staré matrace,vyhozené pneumatiky a rozbitý dětský kočárek.Některé pneumatiky hořely.Zpod jedné té velké pneumatiky,jako předložka zpod pohovky,vyčuhovala černá kůže plná zaschlé krve,plná bzučících much.Jako se před plápolající krb klade kůže stažená z uloveného medvěda,kůže s vypreparovanou hlavou a hrozivě vyceněnými tesáky,i tady ležela na zemi mrtvá černá kůže s hlavou.Nad levým matným okem měla ta rozšklebená hlava flíček, skvrnu bílých chlupů. HLÍDAČ: (Stále mimo jeviště.) Bože...(Zvrací.) Do hudby zaznívá zvon a požární siréna.Hřebíčky skládá noviny a odchází do kantýny, kde ho Drahuš mlčky obslouží. Hlídač se vrací na jeviště,usedne ve strážní boudě a zapisuje do strážní knihy. HLÍDAČ: (Do ztlumené hudby slabikuje psaný text.) Služba probíhá bez závad. Jedním směrem se za chvíli rozjede mezinárodní rychlík,ve kterém bede sedět Robert s rozepsaným románem v hlavě.Druhým směrem ode mne odveze zaplivaný vláček Gaba,také kamsi jižněji.Uprostřed této úlohy pro třetí ročník sedím já - Papež a z okna Sixtinské kaple s nápisem Strážný se dívám na staveniště, na své město ve městě. VYPRAVĚČ: Na svůj Vatikán.
© Stanislav Zatloukal; 1999 |
|
|