|
ZDENĚK MITÁČEK
Proml...čitelnost
(Marek Vajchr: Proml...čitelnost, Český spisovatel, edice Česká próza,
sv. 6, Praha 1996, 84 stran)
Kniha Marka Vajchra (*1965) Proml...čitelnost klade
před čtenáře celou řadu nejednoduchých otázek. Vypravěč tohoto textu,
přijmeme-li jistou míru nadsázky, tedy sám autor, rekonstruuje pohnutý
osud svých předků a sourozenců. Příběh svého otce Jaroslava a jeho ženy,
vypravěčovy matky Emílie, příběh otcových sourozenců Jendy a Milušky,
kteří velkou část života prožili v psychiatrických léčebnách s diagnosou
schizofrenie. Významná část knihy je věnována také dědu Janovi, jeho ženě
Františce, předkům. Jen jakoby na okraj, na závěrečných stranách, zmíní
vypravěč příběh svých dvou bratrů.
Je to kniha diktovaná úzkostí. Na úvod přijíždí neznámý Lukáš do blíže
neurčené zimní, zasněžené léčebny, zdá se, že na návštěvu. Rozkládá na
stole listinné památky, rodinné dokumenty, dopisy a lístky. Jejich pořadí
je zdánlivě náhodné, teprve postupně čtenář začíná naznávat obrysy a kontury
děje, který se před ním, podobně jako před Lukášem za stolem v čekárně
neznámého pavilonu, pomalu začíná odvíjet.
Těžko říci, o jaký druh literatury se vlastně jedná. Není to však příliš
podstatné. Proml...čitelnost je z těch knih, jejichž autoři nepílí za
čtenářem s každým nápadem, s každou známkou své inteligence, s široce
vystavovaným ostrovtipem. Vajchrovým záměrem je, zdá se, pouze podat svědectví,
rekonstruovat daný příběh. Striktně se drží dochovaných dokladů a písemných
památek, jen minimálně zasahuje do jejich řeči. Příběh otce vychovávajícího
své děti v nouzi a vypětí po předčasném úmrtí jejich matky, otázky duševního
zdraví a nemoci, soužití zdravých a nemocných lidí, problematika tvůrčí
cesty, překonávání mnoha problematických a komplikovaných překážek na
cestě životem, všechna tato témata z Proml...čitelnosti směřují ke komunikaci
tiché a individuální.
Ale zároveň kniha přináší také řadu otřesných svědectví dobových. Psychiatricky
nemocní jsou zavíráni v nesnesitelných podmínkách přeplněných léčeben,
v podstatě týráni nezaškoleným personálem. Těžko říci, jaký dojem si z
tohoto syrového příběhu odnese "nepoučený" čtenář. Ještě dnes je to prostředí
tísnící - ledacos se sice změnilo, na rozdíl od zemí západních však dosud
zůstávají naše léčebny obklopeny zdmi jako věznice, nemocní jsou zde často
umístění v celodenní péči, ačkoliv by jim daleko lépe prospěly denní ambulance,
podpůrné sociální programy, chráněná pracoviště. V průběhu dlouhodobé
hospitalisace dochází k porušení a často ke ztrátě jejich osobních vztahů
a vazeb. Ve Vajchrově knize se ocitáme v tomto prostředí v období poválečného
nedostatku a poúnorového ideologického běsnění, v letech, která byla pro
naši psychiatrii obdobím temným a těžkým - tam, kde se psychiatrické bádání
smělo svobodně rozvíjet, by se řada událostí podobného příběhu ubírala
s největší pravděpodobností poněkud jiným směrem.
Atmosféru 50. let nevykreslují v knize jenom peripetie okolo problematické
psychiatrické péče. Stejně tak závažné je sociální pozadí příběhu. Ovdovělý
otec, starající se celkem o tři děti, je donucen odjet z domova ve věku
67 let a pracovat na "stavbě socialismu" v areálu vojenského cvičiště
u Jihlavy - rodina zápasí s chudobou, v době "vítězných pětiletek" bojuje
o holé přežití...
Vajchr na velké ploše své knihy nechává promlouvat zachované doklady a
písemné památky. Příběh zachycený tímto způsobem se vyznačuje značnou
otevřeností a čtenáře přímo vtahuje do atmosféry, v níž tyto "stopy příběhu"
vznikaly. Přes individuální poselství, v němž spočívá těžiště Proml...čitelnosti,
je čtenář zároveň radikálně zneklidněn obrazem společnosti, která nefunguje,
vyvstávají před ním šeré obrysy "tábora socialismu", společnosti jednostranně
orientované na výrobu, bez slitování dusící "neproduktivní", z jednorozměrnosti
"produkce" se vymykající jedince. V Proml...čitelnosti osoby slabé, ale
podobně se vedlo i mnohým jiným. Vajchrova kniha apeluje na odvěké hodnoty
- vlastně na samy podmínky přežití každé lidské civilisace. Je varováním
před zplošťováním významu individuality na jakoukoli jednorozměrnost.
Vypravěčovo-autorovo psaní je limitováno tím, že vlastně osobně téměř
nikoho ze svých hrdinů-příbuzných nepoznal. K řádu autorova skladebného
úsilí patří, že i postavy, na které by vypravěč mohl osobně vzpomínat,
k nám v jeho knize promlouvají spíše řečí dopisů a dokumentů: otec, matka.
Vzdáleně můžeme vést paralelu s románovou kronikou Josefa Jedličky Krev
není voda, která se téměř hned nabídne podobně úzkostlivým zvažováním
osudů a cílů vlastní rodiny. Na mysli také vytane Jedličkova novela Kde
život náš je v půli se svou poutí - podobně zásadní otevřeností dobovým
svědectvím z 50. let. Jedličkovy knihy jsou samozřejmě na pohled velmi
odlišné, již svým rozsahem. Přesto však ve směru osobního napření a zainteresovanosti
má s nimi Vajchrovo úsilí v Proml...čitelnosti ledacos společného. Shledávám
jako velmi positivní, že se mladý autor vydal touto skrytou a nepopulární
cestou. Je to cesta přímo proti reflektorům - 50. léta, stěžejní období
naší novodobé historie, jsou dnes odsouvána ze zájmu veřejnosti. Zatímco
v knihách Jedličkových podává svědectví zkušený prozaik a zároveň člověk,
který má již své místo ve světě víceméně jisté, doprovází nás při četbě
Vajchrovy knihy určitá nejistota - která je tam ale čímsi příznivým, neboť
je vyvolána otevřeností a hledáním. Je to nejistota vůči dobovému materiálu
- jak psaný příběh vymezit, jaké souvislosti a zobecnění ještě vést. Zároveň
je ovšem jádro této knihy koncipováno jistou rukou skutečného talentu.
Místo na hranici mezi literárností a dokumentem autor pro svůj text zvolil
záměrně a promyšleně. Je to pro věc Proml...čitelnosti místo příhodné.
O čistě beletristických ambicích svého autora sice kniha příliš mnoho
nevypovídá - nelze z ní odhadnout, s čím by Vajchr mohl přijít příště,
to ovšem také není až tak podstatné. Články Marka Vajchra o české literatuře
je možné v současné době najít v Kritické příloze Revolver Revue. Výsledné
vyznění Proml...čitelnosti přesahuje oblast literátskou a zasahuje do
oblasti obecně lidské. Kniha, která je skutečným příslibem.
(z Jihovýchodní pošty 1/98)
©Zdeněk Mitáček; 2000
|