 |
ZDENĚK MITÁČEK
Nad dvěma knihami Jana Beneše
(Jan Beneš: Americká causerie, Primus, Praha 1997, 220 str., fotografie:
autor)
(Jan Beneš: Americký pitaval, Český spisovatel, Praha 1997, 152 str.)
Spisovatel Jan Beneš v roce 1997 vydal dvě knihy zachycující
především jeho zážitky z USA a konfrontující obecné klima v USA s realitou
naší země. Knihy mají obdobnou formální stavbu, jsou rozděleny na dvě
části. Americká causerie zachycuje jednak autorovo cestování po USA v
roce 1996 a poté jeho následnou cestu po Evropě. Jan Beneš slavil ve zmíněném
roce šedesátku a při této příležitosti podnikl cestu po svých oblíbených
místech v USA, je to cesta, při které se navštěvují přátelé a při které
se hodně vzpomíná. V rozhovorech s českými emigranty žijícími ve Spojených
státech vyplouvá na povrch, jak nepřátelsky se k nim choval minulý režim,
a také, že režim současný přebral až příliš mnoho z minulosti. Nejsou
to otázky navracení zabaveného majetku, jsou tady potíže s občanstvím,
nemožná "okružní" jednání na úřadech v nejrůznějších záležitostech.
Autor se po Spojených státech pohybuje za volantem vlastního automobilu,
jehož řízení je mu velkou zálibou, mnoho stran knihy věnuje popisování
příběhů z amerických silnic. Přes tuto oblast - která je u našich intelektuálů
obvykle pouze zdrojem paušální kritiky - se dostává k bezděčnému popisování
principů, díky nimž funguje americká společnost. Těmito principy jsou
mj. privátní úspornost, ekonomičnost, praktičnost, svobodomyslnost, zákonnost.
Většinou je to přesný opak toho, co za principy fungování americké společnosti
považují naši sociální vědci a publicisté. V Benešův prospěch tady hovoří
mnohaletá zkušenost. Připomínám, že Jan Beneš musel v USA začínat od nuly,
když tam po roce '68 emigroval, neuměl ani anglicky a začínal v dělnických
povoláních. Ve své knize se věnuje samozřejmě také dalším stránkám života
americké společnosti, jak se před ním při jeho výroční cestě objevují.
Popisuje bohatý společenský život americké obce, naplněné činností mnoha
sportovních, kulturních a dobročinných organisací. Zajímavé je vylíčení
osudů několika emigrantů ze západní Evropy, kteří v USA realisovali své
sny. Obecně z této části knihy Americká causerie vyplývá, že ekonomika
a vůbec život společnosti v USA nestojí zdaleka jenom a pouze na principech
volného trhu, ale zejména na vědomí sounáležitosti mezi lidmi. Autor to
dokazuje mnoha příklady. Jeho knihu by si měl přečíst každý, kdo se chce
dozvědět něco o USA posledních třiceti let.
Ve druhé části knihy líčí autor zážitky z cesty po svých oblíbených evropských
zemích. Švýcarsko, Francie, Andorra, Španělsko, Portugalsko. Největší
pozornost přitom věnuje posledním dvěma. Kritika se přece opět objevuje,
když autor kroutí hlavou nad některými nevkusnými a nákladnými letovisky
zbudovanými díky fondům Evropského společenství. Při své cestě je míjí
širokým obloukem a všímá si kulturních pamětihodností a místních zvyků.
Cestuje střídmě, vyhledává levné a útulné hotýlky, domácké restaurace.
Autor ve své Americké causerii nepřednáší, zcela věren charakteristice
žánru se svým čtenářem rozmlouvá. A tím obnovuje opomíjený žánr causerie,
jako dialogu se čtenářem. Kniha má pevnou vazbu a je doplněna řadou černobílých
fotografií. Koupil jsem ji za 149 Kč, což je cena na mne přece jen poněkud
vyšší. Na druhou stranu, cestovatel od nás směrem na západ po přečtení
této knihy může daleko vyšší částku ušetřit, díky mnoha informacím, které
jsou v knize obsaženy.
Ve druhé knize, kterou Jan Beneš vydal v roce 1997, v Americkém pitavalu,
konfrontuje příběhy ze začátků života několika českých emigrantů přijíždějících
do USA v průběhu 70. až 80. let, s popisy kriminálních případů vycházejících
ze skutečných událostí.
Opět ponechává stranou nepochybné bohatství tamní společnosti, nezmiňuje
se příliš např. o světě universit či populární kultury. Vynechává většinu
turistických zajímavostí. Líčí USA z hlediska na první pohled málo atraktivního,
totiž z hlediska basální funkčnosti tamní společnosti, kterou v této knize
poměřuje na příkladech z oblasti funkce a výkonu práva, dodržování zákonnosti
(kriminální příběhy) a postavení jedince před zákonem (příběhy přistěhovalců).
Ukazuje se, že je to velmi šťastné řešení, jelikož jako dlouholetý americký
občan a zároveň svědek padesátých let u nás má velký smysl pro praktickou
orientaci v této oblasti. Nehledí (a nechodí) po špičkách, naopak, všímá
si životů obyčejných lidí a v oblasti práva nachází společného jmenovatele
nejrůznějších osudů. O tom, že právě ve funkčnosti této oblasti nás americká
společnost daleko předstihuje, se snad nemusím dalece rozepisovat.
Na stránkách Amerického pitavalu vystupují hrdinové odlišných světů. Přistěhovalci
usilující o zapojení do regulérního pobytu v pro ně opravdu velmi Novém
světě. Na opačném pólu lidé v tomto světě řadu let žijící, kteří se ze
svobodného života zde naopak svými skutky kriminální povahy vylučují.
Jejich příběhy jsou odděleny, tak jako se obě skupiny těchto lidí setkávají
s právem z jiného směru. Jen v posledním případě se střetává přistěhovalec
(výjimečně arménský) s místním americkým kriminálníkem. Setkání mimochodem
nedopadá dobře ani pro jednu stranu.
Jan Beneš se drží praxe, jeho knihy jsou barvité, popisuje dramatické
události. Jsou pravým opakem dnes běžně vydávaných knih o Americe a zpráv
často formulovaných ve smyslu "lidi to chtějí tak slyšet". Kladem knih
Jana Beneše je jejich otevřenost. Zločinci jsou potrestáni, na jejich
rameno dopadá ruka zákona. Pitaval v podání Jana Beneše ovšem není detektivkou
- je daleko víc konkrétní zprávou o konkrétní společnosti, o celku.
(z Jihovýchodní pošty 1/99)
© Zdeněk Mitáček; 2000
|
