 |
Chmelový sen
Zvenku se prodírá nový jarní den,
probouzíš se, zkončil chmelový sen,
jak vlahou nocí běžně,
chovali jste se k sobě něžně.
Na poli pak ráno znavení,
mělo být pro jiné znamení,
že váš život je nejen ve dne,
ba i noc si často sedne
na křídla amorovi tolikrát
když letíte hru lásky hrát.
Jdi - jak ti to mám říci?
Jako mlha rozplynuly se naše city,
jako vítr odvály naše chvíle.
Každý jednou blázníme, i já, i ty.
I když nám to není moc milé
dostat od druhého košem jenom proto,
že právě nebyl ve své kůži.
Ne, nemohu na tebe nemyslet,
vždyť pro mě
vypadáš jak záhon růží.
Krásný, velký, ovšem kromě
několika bodláků,
které, jako plujících nad krajinou
párek malých oblaků
mě káží:
"Jdi si za jinou!"
Jsme to my
Když odchází zas další den
a večer vkrádá se do domovů,
zas obejmu tě lásko jen,
od smutku ti pomohu.
A až se půlnoc bude ptát
kdo za ní stráž bude stát
a bude chtít znát naše jména,
uslyší jen jak zasténá
láskou zalité:
"přeci jsme to my".
Kus poznání v noční tmě
Voda v řece plyne, čas běží stále dál,
co na tom, že stárnu a zapomínám.
Kolik krásných myšlenek zmizelo jak pára.
Kolik velkých citů stojí už jen opodál.
Však jaký to má pro mě význam
pamatovat si vše, co se dělo,
když touha opadá, láska hárá
a Jana už o mě nemá zájem.
Snad je to kvůli tomu, že její tělo,
to není jen průměr, to je něco víc,
skoro labuť s hebkým peřím a její oči
třpytí se jak pohled plaché laně, vjem
je pro ní rozhodující, ten září jak světlo svíc
v kostele o bohoslužbách. Všechno má své hranice,
ale já je nechci znát, bude ze mě kočí,
prásknu do koní a pojedu do daleka
pryč od těch sladce kyselých vzpomínek,
daleko od nich, už nechci je více
cítit, neboť trápí mě, leká
mě ta promarněná možnost
dosáhnout vysněného, otevřít pramínek
křišťálové studánky, aby voda poznání
omývala nás a nebýt pouze host
v jejích myšlenkách a jednání.
Nesplněná láska
Jednou ráno dívka vstala,
šálek kávy po ránu si dala.
Dnes ji čeká velký těžký den,
ve skutečnost promění se její sen.
Řekl počkej na mě po půle,
být tam včas byla poslední vůle,
tramvaj dneska jela pomalu,
jí však hřálo štěstí v ranním návalu.
Už jen jedna zatáčka zbývá,
řidič zavírá oči a zívá,
únavou mu klesla ramena
a to pro všechny uvnitř konec znamená.
Za zatáčkou tirák přes koleje
a zoufalý řidič pod ním dole je,
tramvaj z kopce řítí se do záhuby,
za chvíli si lidi uvnitř namelou huby.
Nesplněná láska,
touhou srdce praská,
žalem duše bolí,
dívka zůstala pod koly.
Srážka. Výbuch. Krev. A střepy.
Vzduchem kusy plechu letí.
Výkřik, skřípot, nářek, strach.
Hromada železa, plameny, prach.
Mládenec s kytkou na smluveném místě,
čeká - vždyť mu volala, že přijde jistě.
Včera ji zahlédl, jak vyšla ze školy,
odpoledne zavolal jí, že ho srdce bolí.
Miláčku, toužím po tobě, chtěl bych tě mít,
už stále s tebou já chtěl bych jen žít.
Dohodli se na druhý den časně z rána...
Nedočkal se, uslyšel jen jak ozvala se rána.
Odloučení
Modravý opar nad obzorem v dálce,
jak dým z cigarety vlní se nad zemí
a v tom krásném letním jitru
poznávám, že bez lásky život není.
Tím směrem daleko, předaleko,
kam dohlédnout nemohu, stovky kilometrů,
když tak na to pomyslím, vím,
že tam někde leží město
kde, kdybych hledal,
našel bych tě, lásko.
Pomatení
Uniká mi čas,
mezi prsty propadá se
a jeden jeho jas
je ztělesněný v hebké kráse.
Jasnou hlavu při zatmění
mozku krásou medovou,
dodávala, už tu není,
dnes má mysl ledovou.
Přehlíží mě jak lán pole,
jednou jsem nahoře, pak zas dole,
však nevidí mě, neslyší
dívka s vzhledem kočičím.
Nevím, co si myslí o mě,
když dívá se chladným výrazem,
jako by mi říkala kromě
jiného a s důrazem.
Že nenávist a lidskou zlobu
nelze léčit léky,
když přinesly nám dnešní dobu
jako diskotéky.
Přestávám už chápat svět,
tak utrhnu ti růže květ,
poupat najdeš přesně pět,
láska přijde zpátky hned,
až řeknu ti pár krásných vět,
vždyť podívej se
kolik je nám
oběma už let!
Proměny
Sluncem zalitý břeh řeky časně z rána
vábí svými stromy pro lov velkých cejnů,
mezi nimi jsem i já a dívám se co Jana,
ta létavice vysněná, v jakém že je hejnu.
Na obloze jen několik mraků pluje,
já přemýšlím, kdo mi boty žalu zuje,
když uteče mi ryba z háčku
zas vzpomínám na Janu "kačku".
Kde si plave, kde se čvachtá
ta životem ofouknutá jachta
a kde právě chytá vánek.
Proč jen jsem z ní pořád janek?!?
První láska
I když nás jednou život odvane
do různých koutů naší vlasti,
však první láska ta v nás zůstane
a spolu s ní zoufalství i slasti.
První láska je věčný velký sen,
city zmizí a ona zbyde jen,
až budeš smutný a nevědět co dál,
vzpomeň si pak, co ti život dal.
Schůzka
Sklenky cinkly a z lednice vylovila led,
lahve vína vychlazené přinese prý hned,
gramofon nám vyhrává songy dojemné,
myslet na hezký večer s dívkou je teď příjemné.
Balíček karet se náhle objevil na stole,
přemýšlím jaká bude poslední moje role,
přede mnou je totiž zítra cesta daleká
za prací a za životem až mě to leká.
Ameriky vykouzlily namodralý dým,
zapálila si taky jednu, když zeptala se "smím?",
už zas rozdávám po dvanácti na další hru karetní
a dívka je stále více po víně koketní.
Zpíváme už oba nahlas nejnovější hity,
touha však je silnější než všechny slušné city,
k sobě oba na divan se zvolna přisouváme,
zhaslo světlo, zas zkoušíme, co už oba známe.
Tisíce různých pocitů po tom všem zase mám,
takto bych chtěl být se svou dívkou, kterou lépe znám,
někde zase udělal jsem velkou chybu,
místo žraloka chytám jenom malou rybu,
možná se mi rybičky chytají líp.
Vyznání
Pokud ti snad někdy bude připadat,
že nemám tě rád jako dříve
a hrozné věci při tom napadat,
nezoufej - to co si myslíš o mě,
neví nikdo jiný kromě
tebe a to znamená,
že jsi láskou znavená,
vždyť já tě mám rád pořád víc,
jiné pro mě není hezčí nic
a myslím jen na tvé city,
ukazuji jen ty, ty, ty,
jediná jsi mojí milou
s neskutečně krásnou silou
být s tebou vždy zcela šťastný.
Vzpomínej a budeš mladší
Není to tak dávno,
co bylo všechno jiné,
kdy jsme každé ráno
vídali se u vody
a koukali jak líně plyne.
Mlha vznášela se nad zemí,
a byly to citů hody,
když oči po krajině,
jak němí
motýli klouzali nevinně.
Nikdo nevrátí ty chvíle,
kdy usmívali jsme se mile.
Nikdo, ani jeden z nás
neví, co obnáší krás
plout uprostřed řeky v noci,
připadat si jako na moři,
a být chvíli v její moci,
odpoutat se od života.
Vždyť není to žádná novota
vzpomínat, když srdce hoří.
© Radek
Šanda; 2000
|
