|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||
|
|
|
|||||||
|
|
|
|
|
|
|
|||
|
|
||||||||
|
Venda VeseláDotýkání dobrem
Dotýkání sluncem Vystavené tělooslnivě zlaté. Nedívat se Dřímat Vnímat vlastní kůží pusinečky jisker žhaví touhu místa způsobu a času pro určení ticha Setkání je splývat bezbranně a vstřícně rozhozené ruce Krásně se to dívá na spanilé tělo Šepot ejhle, člověk obnažený slunci. Brána času Po setmění vejdi do nového světa bez pravidels křídly střemhlavého letu. Poplavání vzduchem. Chutná ti ta výška ? Bezrozměrné stopy, světlo jenom z tebe. V usínání zpívat o svém světě v sobě. Rozdává snad někdo … Máš své dobré karty a v nich nic a všechno. Příslib tomu, kdo se rád pohoupe v síti. Vítr Počechrané peříRozcuchané vlasy Profouknout svět lehce děckem popoběhnout, že špagátek drží. Jeho konec v draku v papíru a barvě. Na oslavu spěchat, rozevlát i trhat. Bezuzdnému koni konkurovat lehce Pod sukně se dívat Pod halenkou hladit Chvíli zprudka dýchat, pak odletět jinam… Stín Každý ho máTak podle slunce lampy přede mnou za mnou někde pod nohama umí i stát o zeď opře-li se Prostorná prázdnoto světlem vytvořená Věrný, tak věrný stále při mně křehké je naše dotýkání při svíčkách… Východ slunce nad zamlženou krajinou, vysoko v horách Slunce se podepsalo na vrcholcích,pak po nich sklouzlo níž a níž až v klíny a nechalo se hýčkat. Je krásné být sluncem, mlhu provrtávat, mít dlouhé prsty, nebát se a brát, protože víc dávat Sosna Zkroucená, zkřivenástará a vznešená voní smolou a prožitými roky ve svých letokruzích probírá vzpomínky ptáků na privátě vítá je znovu každé jaro Objímám kmen a naslouchám moudrosti, kráse, příběhům i stáří. Starý žlutý dům V uličce tak úzké, že dva by prošli leda v objetí,starý žlutý dům zarůstá břečťanem a láskou Nenápadnou brankou zve do ticha šumů netopýřích křídel, jenže najít ji není snadné. Popravdě… našla jsem ji jen jednou a zvědavá tolik, že se nedalo jednat jinak, prošla jsem. Teď jsem v domě zarostlém břečťanem a láskou. Tvoření z ničeho Má tvář je nic. I já.Neumím se nemít. Trochu hýbnout tkání, nechat zdvihnout koutky, najít v sobě lásku danou před stvořením nezbytností srdci. Rozsvěcuje oči. Ucítíš to. Vím to. Osvoboď TO v sobě. Každý smíme tvořit světlo usmívání. Rozsvěcovat oči ničím jenom sebou, když přeskočí jiskra. Modrá Až ti bude smutno, přej si modré z nebe.Přiletí pták, posel některého srdce, chvět se bude, zpívat… Poslouchej tu píseň tak dlouho, až zazní spolu s rolničkami první noční hvězdy. Zakloň rychle hlavu. A poslední záblesk schovej do své dlaně. Zajdi do čajovny U modrého stínu objednej si nápoj podobného jména do něj propusť světlo polapené v dlaních. Až dopiješ, bude zase světlo v Tobě. Západ Těsně nad obzorem krvavě políbilo zemina chvilku zatančilo na vrcholcích hor ostatní do tmy utíká chtě nechtě Sen Začnem spolu znovuna zelené louce. Pomalý krok. Vnímej. Namáhej se cítit. Pronikni sám sebe. Vyčisti se, leskni, třpyť se, neuhýbej… Přináším ti tebe. Uvěříš mi ? Řekni! Mé zrcadlo vrací, nabízí tvé duši… Podívej se, koukni, to jsem já, já v tobě! Vidíš ? Všechno můžeš ! Máš v sobě dost síly ! Úsměvy Provazujeme seuzlujeme se bezmocní plaší v očích tvářích grimasách vynucení vůlí spontánní i nechtěně uklouzlí zachvěním koutků úst Jsme úzké čáry mezi rty i širocí zazubení Jsme tu Nepřestanem být Nahota Oproštěná od všech.Symbol holé věty. Nabídla se slunci… Není co víc vnímat ! Není na co ptát se ! Jednoduchá zřejmost: Oslepni a vejdi. Krása jedné křivky. Probodne tě laser… Konec bezradnosti. Konec bezbrannosti. Na počátku všeho první bylo světlo. Před ním všechna láska pro bolavou duši. |
|
|