|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||||||
|
|
|
|||||||
|
|
|
|
|
|
|
|||
|
|
||||||||
|
Jindřich ValentaPoezieSovyByly sněžné jak vrcholky hor byly černé jak půlnoční magie neslyšně létaly pyšně a vědouce. Zaplnily rámy obrazů úhlopříčky obrazovek a ciferníky hodinek noblesně kymácely lustry bez děje a otázek konečně, co je sovám po lidském mozku. Až pozdě ráno po prudkém otevření okna se rozprchli nějací hloupoučcí vrabci a já pochopil ty rozdíly ... V podzemí Kanibal country music s pivními mincemi milodarů rve struny zatím nemrtví tlampači patronů chtějí pouze dožít neklidní rómové s drsnými pokřiky něhy a bláhovosti dožadují se nemilé pozornosti vietnamské pralesy s liánami svetrů, bot a všeho splývají v poloúsměvech svých prodejců tolik spěchu, nudy, štěstí a bolesti a stará paní v bezpečí nabízí čokoládově proslazené neřesti. Nad námi tramvaje se svými kolejemi čínské bistro zahaleno vůněmi elegantní ženy s kočárky zaplněné nadějemi milenci okouzleni sny, co jsou jenom kopiemi a provazy deště se svými deštníky věčně uslzenými. Dont`t tell me zní kolem jaké budeš naše milénium don`t tell me! Křižovatka deja vu V poledním žáru civím na rohu se semafory v zádech auta tetelící se ve faty morgány směšné jak v petřínském bludišti zvolna míjí můj mozek zahřívaný v neutrálu. Vypuštěné jedničky a nuly počítačů korigují úmysly oranžových světel a horko mi dělá tak dobře na klouby ... ... a horko mi dělá tak dobře na klouby proto jenom civím na rohu s nutkavými myšlenkami co se opakují v kruhu. U bilbordu s drsným úsměvem a marťanskou pouští zazní lehké kroky v tempo di amoroso nevidím tvou tvář za oponou afro-copánků na pustém městském jevišti vnímám jen aromatikum tajícího asfaltu kdy romantická oranžová světla flirtují v tempo di amoroso. Ve velké dálce motýl zamával křídly nad západem obloha profialověla první vánek a překvapené kapky syčící meteory bez šance dopadnout ... Důvěrný rozhovor Co cítíš, když se probouzíš slepý upřený pohled snění dokonáno milion kilometrů prolétla země prostorem a časem na jednom lůžku co cítíš pod sprškou čistících atomů u zamlženého zrcadla kdesi uvnitř - sebe - sítě neutronů zatím plaše pokulhávají a okupují ego vychytané blokátory nálady řvou na skřipci smíchem a bolestí za vesmírný okamžik se mléčná dráha otočí s pocitem studu i vítězství tikotem našich týdnů a roků na vlídných polštářích časů co cítíš, když se probouzíš tak blízko beze mne? Jarní reference o slečně Z. Čekal jsem na Tebe se sklenicí piva na zahrádce naše nulté rande po přeháňce a svět se otočil každým Tvým pohledem tak svůdným a jednoznačným. Bílé lístky okvětí padaly do pohárů vánkem milosrdným jak oloupané kousky měsíce a já Tě měl stále v objetí v účesu Jimiho Hendrixe. Byla jsi krásná s ohnivými vlasy co voněly parfémem rockfestů kdy květiny a láska slova protestů zněla jasně, hluboce a pravdivě jak staleté zvony ve výškách katedrál. Vzpomínky teď stíní věže bankovních domů místo a čas pronikly do jiných vesmírů zbyla jen přítomnost bez adresy Ty a já s vůní růžových tanků. © Jindřich Valenta; 2001 Jindřich ValentaPoezieSovyByly sněžné jak vrcholky hor byly černé jak půlnoční magie neslyšně létaly pyšně a vědouce. Zaplnily rámy obrazů úhlopříčky obrazovek a ciferníky hodinek noblesně kymácely lustry bez děje a otázek konečně, co je sovám po lidském mozku. Až pozdě ráno po prudkém otevření okna se rozprchli nějací hloupoučcí vrabci a já pochopil ty rozdíly ... V podzemí Kanibal country music s pivními mincemi milodarů rve struny zatím nemrtví tlampači patronů chtějí pouze dožít neklidní rómové s drsnými pokřiky něhy a bláhovosti dožadují se nemilé pozornosti vietnamské pralesy s liánami svetrů, bot a všeho splývají v poloúsměvech svých prodejců tolik spěchu, nudy, štěstí a bolesti a stará paní v bezpečí nabízí čokoládově proslazené neřesti. Nad námi tramvaje se svými kolejemi čínské bistro zahaleno vůněmi elegantní ženy s kočárky zaplněné nadějemi milenci okouzleni sny, co jsou jenom kopiemi a provazy deště se svými deštníky věčně uslzenými. Dont`t tell me zní kolem jaké budeš naše milénium don`t tell me! Křižovatka deja vu V poledním žáru civím na rohu se semafory v zádech auta tetelící se ve faty morgány směšné jak v petřínském bludišti zvolna míjí můj mozek zahřívaný v neutrálu. Vypuštěné jedničky a nuly počítačů korigují úmysly oranžových světel a horko mi dělá tak dobře na klouby ... ... a horko mi dělá tak dobře na klouby proto jenom civím na rohu s nutkavými myšlenkami co se opakují v kruhu. U bilbordu s drsným úsměvem a marťanskou pouští zazní lehké kroky v tempo di amoroso nevidím tvou tvář za oponou afro-copánků na pustém městském jevišti vnímám jen aromatikum tajícího asfaltu kdy romantická oranžová světla flirtují v tempo di amoroso. Ve velké dálce motýl zamával křídly nad západem obloha profialověla první vánek a překvapené kapky syčící meteory bez šance dopadnout ... Důvěrný rozhovor Co cítíš, když se probouzíš slepý upřený pohled snění dokonáno milion kilometrů prolétla země prostorem a časem na jednom lůžku co cítíš pod sprškou čistících atomů u zamlženého zrcadla kdesi uvnitř - sebe - sítě neutronů zatím plaše pokulhávají a okupují ego vychytané blokátory nálady řvou na skřipci smíchem a bolestí za vesmírný okamžik se mléčná dráha otočí s pocitem studu i vítězství tikotem našich týdnů a roků na vlídných polštářích časů co cítíš, když se probouzíš tak blízko beze mne? Jarní reference o slečně Z. Čekal jsem na Tebe se sklenicí piva na zahrádce naše nulté rande po přeháňce a svět se otočil každým Tvým pohledem tak svůdným a jednoznačným. Bílé lístky okvětí padaly do pohárů vánkem milosrdným jak oloupané kousky měsíce a já Tě měl stále v objetí v účesu Jimiho Hendrixe. Byla jsi krásná s ohnivými vlasy co voněly parfémem rockfestů kdy květiny a láska slova protestů zněla jasně, hluboce a pravdivě jak staleté zvony ve výškách katedrál. Vzpomínky teď stíní věže bankovních domů místo a čas pronikly do jiných vesmírů zbyla jen přítomnost bez adresy Ty a já s vůní růžových tanků. © Jindřich Valenta; 2001 |
|
|