Smrt s láskou na spoušti
Andělská sebevražda
V přítmí chladivého kouře
něžně dotýkám se spouště
kohoutek kokrhá
provazy nervů
hravě roztrhá
mladá třiatřicítka
co na spánku mě líbá
a když jazyk vystrčí
oči krví zahalí
tělo bezvládně odhodí
do smrti jiných těl
kol mé duše co teď tančí
tanec v lehkosti téměř ptačí
kráčí vstříc kůži napjaté
kulka s iniciály mé matky.
Pak anděl ke mně přistoupí
tupý, slepý anděl
co ocas v rouchu skrývá
šeptá slova lstivá
prý věřit jemu mám
zbraň z ruky odevzdám
podvolím se lásce
a on mě na to krátce
snad právě za to
do týla střelí na oprátce.
Odchod
Sklíčenost
dvou vnitřních koutků
souznění
tupých chloupků
slepých koutů
pálení
samotrávení
tři dny
tma
trápení
střepy skla
opití
srdce , dva
dny dva
loupení
z vlastní duše
klenotů
střípků oblohy
sál z němoty
obalen
těl to nahoty
klapity klap
ostatní bohové
v rohu
s rohy
šup na nohy
nohy na ramena
provaz na krk
srdce do kapsy
zítřek už nikdy.
Mraky existence
Dav šedých mraků
po obloze letí
nad světem mým
tíživým bytím
jako strážce sedí .
Vrcholky věží
do nich se noří
ve stěnách vlhkých
milenci dávní
prsty si hrají.
V snech létám
středem těch mas
existenci hledám
mám jenom vás
šedé bratry
na dně duše.
Zapít smrt
A s ránem přijde luna
budík v kapse
tik-tak v ránu šumí
a ty trap se
chlape zatracená.
Utápíš se v lahvích
hnědých jako hlína
z níž k ránu
stěží vstáváš.
Žiletky a střepy
prochází se po tvých pažích
častěji a častěji
vybírají daň
již čas si žádá.
V očích ti plave
moře ryb červených
-krvavých-
a po skle akvária
stéká kapka
co dopadá k zemi
s posledním srdce zachvěním.
A budík zvoní
a láhve stojí
a střepy ryjí
v rukou brázdy
ryby plují
břichem vzhůru
a jen ta luna
už nikdy nevyjde.
Sněhová
Sníh bývá vlhký i v létě
vzruší se
a pak uschne
zmizí
roztopí se.
Sníh padá i v noci
nic nevíš
ráno procitneš
a on
všude kolem.
Sníh leží v tvé posteli
náručí sivé
je ho
plné
když procitneš.
Sny mé , jsou sněhu plné
je vlhký - léto pak přichází
topí se - v ránu co odchází
náruč mokrá - od mých slz
pod peřinu se schová
bože mlč - je přece má.
Znásilnění
S pocity viny
odpykávám trest
v ústech sliny
hrst oříšků
mokro na bříšku
poslední vzdech.
V očích kouř a déšť
na kožichu
na jazyku
strachu stopa
krve zvěst
víra v nebe
stopy tebe
děsím sebe
v křiku panenek
s rudou kšticí
zlobou v líci
s párem mokrých
kalhotek
v dobytčím pošklebku
odhrnuji kraj
nestoudně zaryji
vstoupím
v sametový háj ...
* * *
O co jde
vždyť Marx klepe vždy
2 krát
krákorá jazz
nahoře bez
a dole sutana
šedá jak mozek
bez krve
rudé jak slunce
když opouští žluť
a ty tu buď
raz dva
vpravo hleď
zeď, měď
života šeď
utápí ideje
žití plné myšlenky
jeptišky řádu
volí tichou vládu
rukou levou
u srdce danou
buch buch
slyšíš ? bije
jako zmije
kouše do rozkoše
v poušti pětky
co sráží letky
a prořezává cestu
krvi z těla ven
odpykaný jsem
a dost.
Samota
a topící se svíce
v kaluži černé krve
sto ran do palice
i bůh po mně plive.
A zatracen jsem
do života konce
v kraji mém
štěstí nepokvete.
A plác a plác
z místa na místo
se vláčím
parkem , dolů po schodech
pavlačí.
Slzy nevidím
štěstí nemizí
nepláči
nebrečím
nežiji
neléčím.
Umírám.
Bez ... asi citu
Ve svitu lampy
v prachu pokoje
hledám věci
dávno ztracené
z okna shozené
krabice brouků
pár nehtů
až k okraji plné.
Ve tmách svých dnů
v listí žlutých stromů
spalujeme své osudy
své zrazené životy
zlomené větve
kůru zašlou
s životy zhasnou
i plameny v očích.
Klečíc u oltáře
zpytuji svědomí
ve vodě svěcené
smáčím si ruce
a levé chodidlo
boha a pannu Marii
po vlasech hladím
syčím na vlky
v mých patách slídící
po srdci dychtící
i když je prázdné
bez ... asi citu .
Bílé stíny
Bílé stíny
v hlavě slídí
žerou tě k ránu
večer sílí
jsou za tebou
a vědí
že o nich víš
jsou stále s tebou .
Jiní lidé
k ránu přicházejí
divní lidé
pásku přes oči
mají, stojí klidně
před popravčí četou
jsou v tobě
jsou stále s tebou.
Jako mlýny v hlavě hučí
pláčí v tobě
pak tě přinutí
plakat i v hrobě
i tam jdou s tebou
svědkové noci
života tvého
svědkem jsi byl.
Snad prosí
když stojí v tvých zádech.
Den bez tebe
V pozdní večer
mlhy čas
dochází hlad
trochu řas
mezi zuby přežvykuješ
trpký odříkavý hlas.
První večer
smutný zas
v těle
kdesi
ozve se hlas
nabíráš slzy
k večeři.
Pozdní večer
bez citu zas
uleháš
kdesi
v černou posteli
nacházíš polštář
bez tvých vlasů.
Smutný večer
plný nás
opuštěných
hlesy
bláznů snivých
rozpoutá bouři
plnou tebe.
Chomáček mechu
Bloudění lesem
těla plný
bosé nohy na listí
co vydává jen
temné šššššššš.
Je temný , černý
v náručí tak sladký
chomáček mechu
co šimrá pod nosem.
Když se pak zachvěje
pod nájezdem
těla vášně
rozkvete tak něžně
v ráji mých snů.
Ignorance
Na pavlači pučí
všude tady kvete
paní z rohu
neprodá
nemá žádnou kytku
nekvete
zemře a zvadne
a s ní zmizí i krám.
Krátká
Tikot hodin
v koutku oka
záškub mysli
tichá voda
v hlavě prázdné
břehy mele
nemá nic
ani tebe.
Bleděmodrý sex
Síť bleděmodrých motýlů
je zlá
bleděmodrá
je modrá
je tvá
nevím čí
je tvá a přitom má
košilka bleděmodrá
hračka kouzelná.
Bleděmodrá
otevírá se studna
svůdně nestoudné
pasti bleděmodré.
Bleděmodrá je noc
v níž v tebe ulehám
do studny padám
na loži bleděmodrém
rozprostřen jest
soulože závan
vzdych , mlhy opar
sladký přirozený zápach
saješ , lížeš , dýcháš
v divném taktu
tělem zmítáš
do studny se noříš.
A ona
ticho , vzdych , závan
výkřik
rozkoše zasyčení
ani nevíš
a… ach
a už je
ani nevíš
vždyť říkám
křičí
ruku vlhkou máš
jezyk sebe nepozná
sladká je její chuť
chuť když už je
když už odcházíš
ložnici bleděmodrou
když poté opouštíš
a ona
ona s úsměvem na rtech
křičí v rozkoši
křičí odejdi
křičí co neví
křičí závistí
křičí rozkoší
jíž se nechce vzdát
tu rozkoš nelze dát
když už je
když už jsi
nekoupíš ji
za pár korun
za pár slov
ten proslov nikdy neskončí
jako ty prsty
v zádech zaťaté
nikdy nezatančí
tango na X
kolik chceš dob
ty prsty - ty sny
v tvé mysli tančí
tanec bez rytmu
tanec beze slov
tanec bez melodie
tanec s bičem v ruce
v záři slunce
bez poluce
tanec v létech Kristových
tu ta těla tančí
v bleděmodré posteli
Ježíš a pán bůh
je k ránu osloví
bez velkých písmen
bez velkých gest
jen s velkým osudem
k ránu se dostaví
nad těli tu tančí
satan s duší Kristovou
jeho bratr o pár minut opožděný
jeho bratr satan
kalí váš bleděmodrý svět
řekne v trysku
malou hrstku vět
a saje lidem krev
líp než on ji dává
líp saje než on ji dává
rozkoš ďábelskou
vůni andělskou
k ránu odevzdá
dvěma tělům zahaleným
dvěma tělům propleteným
v bleděmodrý sex.
Ďábel a Ježíš
Narodil jsem se v šedivém ránu
v Panny Marie rozkvetlém lůnu
té Josefovy svaté feny
celý od slizu , kol úst kolečko pěny
a na hlavě rohy.
Jsem svatý ďábel
ze zadnice kabel
jako ocas trčí .
Jsem svatý kazatel
krvavé víry nositel
splašené smrti kočí.
Já přináším zkázu
snad proto z rázu
zabít mě musí.
A kdo přišel vážení
můj bratr - dvojče satanovo
Ježíš Kristus vážení
aleluja zvolalo panstvo .
Líbám smrt
Líbám smrt
na ústa gumová
vášnivě
moc to nechutná
tak krásná
v rouše černém
tváře bledé
studená a tvrdá
k ránu jsem opilý
ospalá mi dává
všechny své dary
půvaby a vnady
oči se brání
ležím už na ní
tak musím brát
život nechci hned dát
ve vlnách rozkoše
směje se
zběsile kouše
chvěje se
v rachotu spouště
šklebí se
a já s ní.
Nářek zdi
Když pláče zeď
co na dvě těla
dělí svět
měsíce proužek světla.
Pak má hlava
je tebe plná
temná ženo
čarodějko duší
mých snů živá postavo.
Uléhám v tvé tělo
saji je a hladím
miluji
usínám
v náručí tvém.
Pivo, život , mravenec
Sedím si tu u piva
( v trávě )
a noční tanečnice
tančí na hlavním baru
v mracích se vznáší
kašle , se dusí
a tak zhasnu cigaretu.
Mravenec ,
co kouše mě do paty
má konec
docela dobře napsaný
a bude to bolet.
Tak si říkám
kam tohle vede
načrtnut k přímkám
jde do nebe
do pekla
nebo do prdele.
Žijeme si v rozmaru
ve vzduchu lítáme
bereme vše
vraždíme
i ty blbé mravence
z podpaždí
co jistě hrozně smrdí.
Pán stínů
V zahradách temných
pod korunami z rozkoše
ovoce z těl mrtvých
s kůží naruby
jak ponožky
ze stromů visí.
Natrhám jich nůši
těl to ledových
bohu ( dám jen dvě )
nemá stejně
ale on
bůh je hloupý
on se netopí
nenosí rohy
nohy s kopyty.
Dřímám v korunách skřítků
jímám flašku
v rukou roztřesených
X
flašku jako hlínu
duši černou
mok jako slunce
( slunce se v zimě neudržuje )
jako zub žida zlatý
v ní skrytou
saji v dlouhých
slastných doušcích
a nevím
o tlustých kroužcích
kol krku vyschlého.
A stejně se směji
s papírkem v koutku
zelený na krku
s láhví moku
sřezanými rohy
já vládce černých myšlenek
stínů vašich pán.
Svět lek led
Malý divný svět
z růže lípy květ
ve vlasech hadů září
na naše sny žárlí
a pak se splet
ve vaně plul led
a ten tek
pomalu se lek
otočil se a měl vztek
z toho , že se lek
můry ve svých očích
na zrcadle zářící
v svitu světel trůnící
princezna smrti
královna s maskou
na podivný karneval
šašků a ďáblů bál
tam se spolu páří
v křídlech hadů září
v tento divný svět
jsem k večeru vběh
a hned se lek
a utek
kluk ( já ) umouněná.
Tygří bál
Když se otočíš na ulici
držíc ručku orloje
a za tebou
slintá tygr
věř
něco není v pořádku.
Utíkáš ulicí
s hořící kšticí
v kapse
pět bon parů
na nohách
bílé nic
skočíš k oblakům
a tygr
už tam sedí
tupě hledí
mrk mrk
otevřenou hubu
hladovou
skáče dolů
za tebou.
V chladu stromů
oddychuješ
odbíjí tři
za tebou skřet
na řetězu tygr
v ruce zrcadlo
v něm ty
tygří samička
s šíleně sexy úsměvem.
Tygr tě ojel
skřet se smál
vítr s kočárem ujel
začal bál
s lidmi bez očí
točíš se dokola
k ránu zakřičíš
začíná škola
školník má úsměv
a tělo z tygra
čeká až vejdeš
a má tě zas - zcela.
Třesot
Třesot
nesnesitelný třesot
v ústech zubů plných
hluboce slova odbíjí
svou modlitbu
zvrací v slabikách.
A vodopád zubů,
a slov
a krve plný
tryská v těch záchvěvech
v očích se zračí
padá k zemi
a v prach se balí
svůdně
___ jako coura ___
se tam u tvých nohou
v křečích válí.
A kytary a bubny
do uší vstupují
s popravčí četou,
s katem
jež jako jablko
tvou hlavu rozpůlí.
A oči nezavřeš
a k pánu bohu nepůjdeš
do pekla tvá cesta vede
až na dno tělo svede.
Zmatení
Třesou mnou
ach třesou se mi víčka
v nich odrážen jest
houf lidí
proroků zvěst
lížou mé tváře
v budce telefoní
stojí na kočáře
malý , vlídný skřet
v ústech škleb
pod paží bídy svět
utíkám před ulicí
zlobou hnijící
utíkám před světem
sám sebou spleten
vyděšen - není květen
na hlavě popel - prach
v srdci děsný strach
topí mě ve vlastní šťávě
ve vlastním životě
nevím co s ním
a tak jej s hladem jím
nepřemýšlím co dál
nevím ani co teď
se smrtí na dohled
ulehám v tvé lože
a saji ten teplý klid . . .
ČEKÁNÍ
Čekám v temnotě
čekám
já nic neříkám
jen čekám
a když smrt nepřichází
tak pořád čekám .
Čekám na život
a pak na smrt
čekám na chlast
a pak na tebe lásko
čekám na lásku
na tebe
čekám
a pořád umírám
čekám
i na to jak umírám
už nečekám
a jenom umírám
umírám s čekáním
a haním sebe sama
v čekání se na smrt
obracím
a pak na tebe lásko
tak nečekej a přijď
dokud ještě žiji.
V kruhu
Tři tečky
v kruhu zaryté
v kruhu z němoty
nehýbáš rty
v klidu s
křídly třepotem
ozývá se hlas
smích z dobroty
v srdci
z krve černoty.
A žiješ
rosteš pro ni
a nevíš
neznáš
ty dobroty
rtů kapky
zlíbáš z povinnosti
spát odcházíš
mezi kruhy
do němoty.
Malý bílý nezájem
Malý bílý telefon
jo tenhle ten
tak to je on?
Telefon je malý
a byl
proto jen proto
zvoní a zvoní
do uší tvých.
Srší z něho slova
z té bílé věci
srší z něho nadávky
moc a moc černé
z jeho bílé nevinnosti.
Lásko - křičí sluchátko
tak bílé neviňátko
a jak mluví
vy v kuchyni
nikdo se nedoví
že je to jedno
a nejen kvůli ní.
Zrada
Oči z gumy
nos a údy
zápach slaných ryb
na jazyku
na kožichu
všude.
Zápach pižma
v očích štípe
pod stromem s opicí
kat si chrápe.
Útěk a strach
čí je příští tah
pohled do zrcadla
rána
krev na skle
krev na tobě
krev v tobě
vaří , do hlavy stříká
přišla křivda
zrada života
zvoní hrana,
tak otevři
a udeř.
Udeř život v tvář
ruku v pěst
a
letíš z rána
kat ti v patách
trumpety
hlas co chlácholí
a pak
řve
tobě do uší
v tupé rozkoši
mýdlo z těla stříká
smička na krku
vlhko v rozkroku
na stromě
co katovi stín dřív dal
vysíš ve smičce
škleb v ústech
ruku v pěst
poznáš lest
až když udeří.
Červený prapor
na rakvi máš
zbarven krví
červený prapor
je celý váš.
Ctěná velkoleposti
chladná hravosti.
Duchové stromů
Duchové stromů
přináší hrůzu
duchové stromů
tahají nás vzhůru
ve větvích korun
lámou naše kosti
lámou naše myšlenky
duchové stromů
vás nemají rádi.
Otevřeš tělo
a uvnitř
tam není nic
jen tělefon
crnkne
jen tak - na dvě slova
píp - crnk
haló - tady duch
a když slyšíš
v budce z těla
duch ducha
pak ach pak
asi umíráš.
V kleci z dnů
duchové stromů
nás chrání
jen oni mají
právo nás zabít
nás zmrzačit.
Tak dolů ulicí
pak vpravo
dvakrát doleva
a je to
tmavé zrcadlo
v něm ty
v zádech duch
a těžký , těžký
vlhký vzduch.
Znásilníš smrt
a ona ti to oplatí
tak jí zlomíš sekyru
či tuhletu
kosu o kost
duch - ha
ten tě ale má
ten ví
ten je
už dávno v tobě
hloub než střeva
hloub než víra
hloub než než
třípalcová dýka
chlemstáš teplou krev
je tvá
je dobrá
je jí moc.
tak dobrou noc
brzy ve větvých.
Malý chlapec
krví podlitý
leží v prachu
kamením ubitý
už nepláče
v záři rudého slunce
už nepláče
v záři rudého slunce.
Utíkal ulicí
malý chlapec
s černou palicí
malý ranec
snad pro něj zabitý
v záři rudého slunce
celý je krví zalitý
v záři rudého slunce.
Černý chlapec
nemá proč žít
černý chlapec
nemá proč věřit
že láska je
v záři rudého slunce
že někdo miluje
v krvi malého chlapce.
Marnost
Marnost žití
šedost bytí
v tento divný svět
uvrhl mě jed
žiji
to snad musím
krev v ústech
s lanem u uší
později zakusím.
Žít musím
utekl bych hned
v žlutý svět
kvítí a ptáků plný
abych nemusel nést
tíhu svého bytí.
Svět lidí
peklem jest
sto ďáblů
stůl luciferův
satan pěstí bije
v očích plamen
svět lidí
hoří.
Utekl bych hned
v jiný
tišší svět
sebevraždou
utekl bych
v svět
lidí svět
proto
strachu odevzdán
zůstávám
v svět lidí schován
hledám lepší román
cestu jiných dní.
Muž a žena
Žena bez duše
absence minulosti
nutnost budoucnosti
ztráta přítomnosti
žena bez duše
pocit rozkoše
provazy trhá.
Muž v pokoji
beze zdí
muž nevidí
skleník s nápražím
nemá zdi
nemá okna
pokoj s mužem
prost stěn
bez sousedů
za zdmi nejsou
jiné pokoje
jiné osudy.
Muž a žena
bloudí snem
muž bez hranic
žena bez duše
víra v rozkoše
spojila ta těla.
Teď v ní usíná
hrad tu nad ní staví
žena líbezná
se smutkem v očích
půl duše
půl muže dostala.
Nic víc než nic
Nemám v hlavě nic
nic víc než nic
tupé nic co hučí
svou píseň
píseň jež mlčí
mlčí chladné nic
v hlavě co tu pláče.
Chci říct - řve
volá a duní - ne
prázdnotu tu pláče
pláče nemohoucnost
nechce, ne , ne , ne
nechce nic - chce víc.
Dá vše za víc než nic
každý jeden řváč
dychtiv věci co pak hučí
v hlavě jako tornádo
výří , myslí , ví
nemá nic má víc
má víc co chtěl
co chtěl teď v něm hučí
hučí , bolí , štěstím .
O broučcích
Byl nebyl
típek co pil
měl velké břicho
nateklé do dálky
nebylo zrovna sexy
uvnitř to bublalo
kvasilo, zabilo.
Prostě jednou upadl
a roztrhl si to velké panděro.
Leží tu na zemi
bezvládně v kaluži
z krve
a nějaké sračky
co z břicha mu tryská.
Zamrká - zavzdychá
zemře
oči se zavřely
nozdry utichly
byl - MRTVEJ.
V noci pak - ve svitu luny
zavzdychl - zamrkl
brouků plný
malých rudých brouků
co pozřít jej chtěli
HLADY.
A on se nebránil,
protože věděl proč,
protože tušil proč ne.
A tak si smlsli
ti malí rudoši
zahryzlí do uší
tvořili sousoší
co vypadá
jako on - tělo jeho
a pak se rozešli
do řady rozprchli
v čele s rudých vůdcem.
On byl v každém z nich
pozřený a vstřebaný
byl v nich
na tisíc kousků
a měl armádu
rudou a krvavou.
A tak vím
že nic nevím
o opilcích
kocovině
těch malých broučcích
ani převtělení
mám co dohánět.
Pes co neví
Zkouřený pes
utápí žal
v láhvi z rozmarů
skočí opodál
do temných dnů
aby poznal
čí je
zvěst noci
denních šakalů
amen
na kosu kámen
poslední dech
zahradní šleh
a ranní nevolnost
protře si oči
s pachutí moči
na víčkách
i na jazyku
rozeznává abecedu
s počátečním kašlem
u céčka zašel
šikmooký pes.
Slepec král
Na ulici stál
slepec král
špendlíky v očích
v ruce kalich
stál,
sál
nektar krve plný
a hrál
tam opodál
píseň šílenou.
Tělem a duší hrál
oči v bolestném běhu
rychle přivíral
byl slepí
a tak se jen bál,
za zvuky troufalé
radši život by dal
než ruce kouzelné.
Zběsile hlavou zmítal
ze strany na stranu
vlasy vzduchem vláčil
pro tyto chvíle zůstanu
živ, při smyslech být stačí
srdce to bolí
duši zas těší
blues ulice
co zmizí
tak slaďounce
v temnu našich dnů.
Těla panen
Těla mladých panen
mají sladkou vůni
mají pravdu jen
když jdete po ní.
V temných ulicích
slintají mrzáci celého světa
ďáblové nan ní
satan u hlavy
bůh a anděl
drží nohy.
Na těle panny
všichni najdou své
brousí nožů hrany
bytosti uslintané.
Tělo panny sladké je
vymáchané v potu
bohů , satanů , andělů
Ábelů
v nářku očí mých
v slzách kamených
co rozdrtily její hlavu
s černými kadeřemi
plnou bláznivých snů
je teprve panna
má spoustu snů.
O střepech
Strasti v pasti
zlobil střep
krve a snad i potu plný
dlouho mluvil
dost kurvil
zdálo se
plakal kapky deště
pro jiné střepy
co v okně zbyly ještě
a tak rychle aby
v noci neumřel
rozšlápl se na ulici
tisíc bratrů měl.
V reji skla se třpytí teď
není sám a nevidět
jede něco bude víc
banda střepů z Nemanic.
To je celý příběh smělý
o střepu co nezbyl celý
škrlešprskákonecskla.
Pavouci noci
Střepy skla
pod postelý batoleti
plní dna
pavouků ratolesti.
V černých očích
cítíš zlo
slyšíš smích
letíš v dno.
Jdou k tobě
pavouci temní
mravouci snoví
v chudobě - tě chtějí.
Sají ti duši
noc co noc
bez starosti
bez výčitek
bez výček
se smějí
v tichu noci souloží
pod tvou matrací.
S ránem odcházejí
pot z čela odnášejí
paprsky slunce
výtají tě sladce
noc se ale blíží
a s ní i střepy skla
života zaprášené dna
pokryté tvým potem.
Slyším na tři slova
Slyším na tři slova
znova a znova
zpívám je k večeru
i doma
jen co chvíli mám.
Mám dny zlé
a ty dobré
mám dvě mé
ruce k ruce.
V dny dobré
ploužím se ulicí
oči zářící
s trávou v nose
vůni saji dál.
V dny zlé
jdu ulicí
kol mrtvoly psa
městem zla
a čpících panen
házím po sobě
šedý kámen
shazuji jej ze srdce
přímo dolů na ruce
poznávám střep
a slunce když zapadá.
Jsem do sebe uzavřen
do zrcadla zahleděn
kouřem opojen
hudbou znásilněn
a přitom
znám jen tři slova
znova a znova.
Stesk
Tikot hodin
v koutku oka
záškub mysli
tichá voda
v hlavě prázdné
břehy mele
nemá nic
ani tebe
©
Martin Skládal; 2001 |
