Poezie
***
V rámech lží
obrazy slibů
vyrostly do zdí
***
Rozbíjím na kusy
vlastní tvář
v zrcadle
***
Zbylo tu po nás
ticho
Jen stíny našich vin
tu obchází
***
Střepy vlastní tváře
posbírám
v zrcadle
***
Za mlčením ústřižky
podzimu
v obálkách
bez adres
Geometrie jistých věcí
A úhel věcí zlomen
do kruhu
ohnutá páteř
šapitó bez východu
obludárium zrcadel
***
Jako ti beránci
kopýtka ostříhaná
za mši
***
Dohořívá sníh
svíčky střep
svázán do knihy
nové stránky třpyt
rozkročen v ulicích
Dnes…
Zpráva
Písmenka v skleněném domě
korkové dveře se závorou
Čí ruce ?
Čí slova ?
do kostí korálových útesů
mlčky
Hudba
***
Záclony zip
k pohledu
rozepne se
Víš ?
Pod pokrývkou noci
svlékám se do touhy
a je mi zvláštně
Naze
***
Páteř se napíná
tětiva luku
šípy dovnitř
zasáhnou
jablko obratle
***
Až přijde vlk
řekni mu
že hrdlo moje
zralé tak akorát
Na sklizeň
***
Odlamovat se z břehu
a srůstat s vodou
když červánky
v šatech ze záclon
Vzpomínka
Tehdy se hodiny
oblizovaly životem
cikorka přešlapovala
za dveřmi
I dnes bych si přála
za oknem
teprve všechno
***
„Mladá paní,
musíte víc zatlačit na ty dvéře“,
houkla na mě
posledním přírodním zubem
„Ále to je ještě slečna“,
šťouchla do ní druhá
Voněly vsí
O chlebu
Pořád mluví o chlebu
že ho musí koupit
a když se láme chleba
mluví se a mluví
a když nejde o chleba
O co ?
Život se láme
o chleba
Momenty
Měl krásné oči
jen stáří mu z nich ukradlo
trochu barev
seděl nad flaškou piva
v bistru
Seděli jsme u jednoho stolu
tam za plotem
***
Ochraptělý walkman
posunky hluchoněmého chlapečka
rozbíjely ticho
nedělního podvečera
***
Přeskočit zábradlí
uvnitř
A letět
bez dokonalosti křídel
do očí
a plesknout jazykem
o tvář
dřív než ucítíš
praskání svých kostí
v jejích ňadrech
***
Nikdy jsem neměla ráda
ten dům
jakoby tu čas omdlel
a hadr na hlavu nikde
navinout ho tak zpátky
na špulku
anebo zpřetrhat
Sedět tu v očekávání
závěrečné petardy ohňostroje
v očekávání
třešně na dortu
co seschne v nepoživatelnou křížalu
v očekávání
posledního fatálního vzklíčení
na pohřebišti pecek
***
Čas přimrzl na rtech
v cele
zdánlivého nekonečna
Skleněná výplň
Někdy se na něho dívám
skrze skleněnou výplň dveří
jsem jako turista
v aqua parku
a jeho oko
okem kosatky
trčící v nehybných vodách
Skleněná výplň
na straně turisty možnost
kdykoliv odejít
V hotelu
V hotelu nic moc
moc nic dá se čekat
za sochou okna
alespoň tušit
jedno jediné pírko
ze světa křídel
***
Strniště v hlavě
kočičí hlavy pod nohama
Loudám se
velrybou Prahou
a slyším její mořský pláč
i zpívání
***
Byla už čtyři měsíce mrtvá
když přišla do mého snu
rozloučit se
hubená v modrých džínách
objala mne
jen jsem bezradně pokrčila rameny
a dívala se
jak odjíždí cestou stromů
stála jsem v prašné mlze
a nevím proč
cítila vůni jablek
nádherně zelených jablek
co voní po životě
***
Vyčíslená v celé své nahotě
už tu skoro visím
a šátrám nohou v šuplátku
plném
Allena Ginsberga jak si natahuje bílé ponožky
plném
Tvých dopisů
a všech těch velkých maličkostí
které mne alespoň pro tyto chvíle zachraňují
a dovolují mi ještě dýchat
než tíha mého vlastního těla
srazí mi vaz
V zahradě starých pávů
Až snem propadnu
na dno
octnu se
v zahradě starých pávů
bez pernatých ozdob
octnu se
v zahradě podstaty
***
Nejsnáz se člověk vejde
do smrti vlastní
nečekané
Třeba když večer ulehne
a ráno
kokrhání umlčené
Za světlem
Třeba jednou vyrazí
dveře bytu
a najdou mě na zemi
pod kytkou
co nad ní lampa na stěně
kde lehávala jsem a říkala si
To bych si přála vidět na konec-
a doktor se skloní
nad mou prázdnou schránkou
- Bláhová svítila i ve dne –
Absurdní jistota
Ten večer jsem chtěla
listy z kompostu
zpátky do větví
a vše do květu
do absurdní jistoty
že se nemůže nic stát
že nepřijdou zuby po ohryzek
anebo hniloba pád
Byl to dobrej večer
|
