Vzpomínka

Jan Ondroušek

Básník, výtvarník, pracovník v mnoha zaměstnáních Jan Ondroušek byl jedním ze stálých příznivců a mecenášů Jihovýchodní pošty. Seznámili jsme se koncem ledna 1997, v brněnské hospodě s názvem Plzeňská pivnice Pálava, bylo to právě v podvečer dne, kdy se v ateliéru Za vraty na Petrově konal I. večírek tohoto časopisu. Upozornil mě na něj Ivan Motýl: “Podívej se, tam ten člověk má s sebou nějaké knížky.” Zdržel se v Pálavě o chvilku déle a na večírek dorazil až krátce po programu. Za několik dní mi zaslal obálku se svými příležitostnými tisky a kresbami. Několik jeho básní jsem otiskl v Jvp 2/98, jiné jsem zaslal panu Kovandovi do Psího vína, který je uvedl v č. 8 z tohoto roku. Básnické sbírky zaslané Janem Ondrouškem nesou názvy Hří/Hra/Plačky (1990)
Obrázci (1988)
Studna pošuků (1988)
Úlety (rok neuveden)
Vy mně taky (1988), tyto tisky vydal ve svém nakl. Buxus
V nakladatelství NAVA v roce 1994 vydal výbor ze svých básní a kreseb nazvaný Bleší trh (Obrázci a slova).
Ilustroval např. knihy Drobky z Františka Gellnera, Utrpení knížete Sternenhocha (vydání v brněnském Hostu), knihu J. Vondráka a M. Donutila Uprostřed běhu a jiné.
Narodil se 29. 3. 1945 v Hovoranech, pracoval jako honák, sanitář, montážník, archeologický kreslič, organizační pracovník, propagační výtvarník, knihkupec, kulisák, skladník, působil jako tiskař, přičemž pomáhal rozmnožovat tehdy samizdatový časopis Host, etc.
Od Večírku Jvp jsem se s Janem Ondrouškem neviděl. Čas od času přišla pozvánka na vernisáž výstavy..., setkání jsem však odkládal, na “příhodnější dobu”. Netušil jsem, že tohoto robustního muže sužuje těžká nemoc. Letos v létě přišlo úmrtní oznámení s lakonickým Jan Ondroušek zemřel.
Smutné ohlížení, za tímhle rokem.

- z -

***
Ve vodě smutné z očí
jdou zvuky v kutnách šedivých
mně nad žaludkem čapí vzdych
hledá dítě s prsty génia
a ošklivou hlavičkou
nemohouc uvěřit
v rozhozené sítě rybářů
smířených s rybami
i zahuštěným nebem
(ze sbírky Vy mně taky)

***
Cítím v sobě
místo pro víc těl
a s hlavou
rozstřílenou
má prdel vzlétá
moji milí pakobolti
tleskají

***
Měsíc je kůň
po večerech rve se s dívkou
o udidlo
na pastvině plné sraženin slov

***
Krajinou letí vzdechy milujících
a zbitých
všichni jednou prosí o milost
přesto
když končí tiché vyplouvání noci
roztřesenýma rukama
rozevírají lebku
přicházejí si naproti
v dlaních trochu mokré hlíny

***
Kutloší pastouška
vrchní šeptá do ouška
zavíráme
synku malej
umíráme
v půllitrech nám tiká čas
(básně ze sbírky Bleší trh)