VLADIMÍR LITVINOV

Narodil se v Čeljabinsku, studoval v Tartu. Nyní opět žije v Čeljabinsku, kde pracuje jako manipulant s jaderným palivem.

***

Ve městě je noc. Světlo lamp, nejasné a poklidné,
tiše stoupá k zachmuřeně visícímu nebi.

Země dýchá světlem a, vdechnuto oblačnou hrudí,
obloha daruje nám
svátek lásky a pokoje.

***

Bože!
Dovol mi dožít do konce této zimy
čas, rozpusť za oknem zamrzající rtuť.
Přítelkyně moudrosti – noc mě bez slunce bude svítit.
Bože!
Dovol mi dožít do jara.

OPĚT ZIMA

Jestli se oteplí – tak jenom ke sněhu,
syrému nebi a měkkému větru,
měkkému sněhu a pohodlenému životu –
to dětem pro radost.

Jestli nám jednou napadne hodně sněhu,
s dětmi budem domky stavět:
teplé domečky z měkkého sněhu –
abychom utišili zvedající se vítr.

SNÍH

Stmívá se.
Všechno zasypává sníh:
ve dvoře stopy od sáněk, stopy
od dětských bot. Smích,
stopu průzračného světa,
na zemi též přikryje sníh.

A všechno kolem je v bílém,
prašném a chladném,
lehkém sněhu
a tomu se říká – zima.

JEZDCI

Jako ptáci nad planinou,
kteří zapomněli cestu zpět,
s žárem dýchající lavinou
jezdci letí vpřed.

Jeden za druhým, řada za řadou,
rachot ohlušuje, zapomenut je domov –
jenom popel unáší vichřice.
Prach zvedá se k zenitu.

[domů ][recenze ][potápěč ][texty ][scriptorium ][pkotrla@atlas.cz ]