[prstem na sklo rybám]

shromažďte se vody,
kteréž jsou pod nebem,
v místo jedno

Genesis 1.9

Kdesi v hlubinách řvou ještěři dosud nevidění a želví samec naprázdno polyká.

Tady umřeli mnozí naši
Obklíčeni
Mořem
Pískem

CO SE SKRÝVÁ V ANTARKTIDĚ?

Na týdny se zahaluje do sněhových orkánů. Obklopuje se vodou. Ta voda si říká led.

ROSSŮV BRADLOVÝ LED
Často měnil podobu. Jeho tělo leželo jako ve spánku anebo mrtvé, a on se změnil v ptáka nebo zvíře, v rybu či hada. Dále uměl pouhým slovem uhasit oheň a utišit moře a obrátit vítr libovolným směrem.

LESKOVŮV OSTROV
Říká se a považuje se za pravdu:
V období, které se blíží a opět vzdaluje. Jen pomalu mezi kusy ledu, kde každý vede řeč a každý slyší odpověď. A tak rozdělí ti slova v šumot, až od úst ti je odervou a mezi písky sněhu je zahrabou. Že kdo zde promluvil němý odcházívá.

Říká se.

KDE SE SKRÝVÁ LED?

SCARBO

Ten trpaslík... na jeho špičaté čapce
se neustále třásla zlatá rolnička
A.B.

Scarbo stál na pokraji útesu
Země mu odplouvala pod nohama
Když míjeli vraky zkamenělých lodí
Kdosi zavolal
Vyjel na stříbrném draku
Mdlé světlo mu vtiskl do ruky
Šupiny a zlato do úst

Měl oči mechem zelené

Když jsem byl malý
Nahlédal jsem
Do rozlehlých zahrad plných mlh

Když je vítr rozfoukal
Do povadlého listí a suchých větví
Pod stromy

Stávaly tam lodě

Měly naplé plachty
A pluly na sever

Ten tichý a vzdálený břeh

Na něm jsme se pomilovali
Zatímco
Loď už nabírala bláto
A nebylo jak se dostat zpět

Tichý a vzdálený břeh
O který se voda rozbíjí

Připlujeme po vodě
Přivázáni k primitivním vorům
Ústa s penízkem měděným budem otvírat
A v prstech svírat kůru

Připlujeme po vodě
Obloženi květinami a solí
Abychom na té cestě
Nebyli tak sami

Za dlouhých nocí
Zatím co všichni spí
Vracíme se k ohňům na pobřeží

Sníh leží na písku
A my vzpomínáme na starou bolest

Vaříme bílého jelena
A až do svítání žvýkáme to maso
Z bezčasí dávných let

Ráno budeme se muset vrátit
Zakládat rodiny
A čekat na návrat

TA ŠTÍHLÁ LOĎ

Odplula přes ploty
Zůstal po ní zčeřený vzduch
Vůně soli na stromech

A na trávě
Pár bílých mušlí

Ještě na nich voda neoschla
Ještě se třpytí

Viděli jsme vodu, jak přichází
k nám a roste, až zastírá hvězdy. Každodenní sny byly tu. Zprvu nás zahltily prázdnem, snad nekonečným.

Ta smutná svoboda!, když jsme se tajně vraceli k břehům, a volali smrt v dlouhém nepohnutí. Ošidit tak naši touhu prahnoucí po kousku země jsme chtěli, ale smrt byla nemilosrdná. Pravděpodobně odešla jinou cestou.

Jenom později jsme viděli její rozmazané obrysy, které se v dálce mihly nad hřbety vln.

KRAJINA POD MOŘEM

Před milióny lety bývala tu zem
Pak dlouho voda a neúrodná křída
Jak sníh solí lesknoucí se pláň

Bývala tu zem - neúrodná zem
Teď jsou tu zahrady

Dotkni se těch květin a uvidíš stín
Jak klouže pískem do hlubin

ZA PODIVNĚ TICHÝCH NOCÍ

Lesk rybích těl
Dává moři světlo
Dává stíny

Není divu
Že jsou vidět hroby námořníků
Plachty vzdouvané vodou

Je slyšet rybí smích
Ach ano
Pod severním nebem
Je slyšet rybí smích

Pod severním nebem lze s jistotou říct,
že není naprosto, naprosto nic. Nic.

U DNA

K hladině je daleko
Slunce tu nesvítí
Být to nahoře
Žili by zde havrani

KDO?

Kdo na temném severu medvídka zabil?
Kdo na sněhu rudé skvrny zanechal?
Kdo na krách se plavil?
Kdo ďábelsky se smál?

ZÁCHRANNÝ ČLUN

Zdá se
Že utichá křik
Že poslední to vzdal
A na cestu ke dnu se dal

Zdá se
Že tu není
A nikdy nebude
Záchranný člun

Opět mne obejmul dech ledových ker přesně ozářených měsícem.
A já letěl jako stín nad krajinou, která se podobala Antarktidě.
Hvězdy mnou procházely.

z Martina Komárka

Miláčku
Ryb na cestu musíme nalovit a nasušit
Poplujem do Oděsy
Tam je bílá voda
Parník nás tam poveze

Viděl jsem mlčící vodu
A v ní ryby
Ohýbané proudem

TADY I TAM
stejné kam

Tady i tam
Neslyšíš?
Rybám rostou křídla

NOCI NÁMOŘNÍKŮ

Tak daleko od žen
Že jejich tváře jsou zapomenuty
Zbývají jen věci

I ony dostanou jména
A svůj příděl citu

Nikoho nepohorší zrychlený dech

Uběhnou staletí – černé moře spí
Černé moře – jenom voda
písek
kamení

Nic víc
Uběhnou staletí
A k břehům je pořád stejně daleko

Snad už zítra objevíme novou zem
Tak podobnou těm všem
Snad už zítra za svítání
Vlnami ke spánku kolébáni

RYBÍ HODY

Rybí krev je v ústech nepříjemná dost
Ale jak jinak
Když zabíjíme pro radost

Rybí těla studí v trenýrkách moc
Ale jak je domů donést
Když není ještě noc?