Časo-piso... Ondřeje Horáka

...
Tak tu máme také jednadvacáté číslo Textů, a to velmi povedené (jako vždy - tedy skoro). Otevírá jej velmi dobrá povídka Jakuba Grombíře Podzim s vůní merkaptanu („Občas mě mučí strašná představa, že jednoho krásného dne se celý vesmír smrští do jediného, nekonečného žhavého bodu a okolo něho bude chodit Petr Novotný a dál vyprávět džouky.“) Dále je zde ukázka z románu Strana AB Gergely Péterfyho uvedená takto: „Maďarského prozaika Gergely Péterfyho jsme již v Textech představili, a to jedním košatým souvětím z románu Strana AB AB. Takto román končí.“ Dvojstrana je věnována členu plzeňského Ason-klubu, básníku Tomáši T. Kůsovi a další dvojstrana, jako tradičně, komiksu, tentokrát Umberto E. zápolí s naturalismem. Pavel Kotrla recenzuje knihu Věry Chase Šťáva a René Kočík zase knihu Oksany Zabužko Polní výzkum ukrajinského sexu. Z přebujelého obsahu Textů ještě stojí za to upozornit na básně Gabriela Plesky a dopis Ivana Diviše Mojmíru Trávničkovi. (Já Vám něco povím: jen Václav Černý a já, plus taky ovšem Vratislav Effenberger, prohlédli Čechii skrz naskrz. Připouštím, že mob je všude, v Argentině, v Singapuru, snad i na Islandě, a to proto, že je nám sprostota a nízkost genotypálně vštípena. Ale někdo musí zůstat slušný a ten, kdo je slušný, odchází. Přece nepovedu svou dcerku do bordelu, kde se koituje na stolech a kde podlaha je plná zvratků – ihned s ní odejdu.“)
...