MARKÉTA STRAKOVÁ

Texty

Vsetínský literární časopis Texty začal vycházet na jaře roku 1996, po prvotním impulsu, kterým byl poetický večírek pořádaný předešlého podzimu ve vsetínské kavárně Pod klenbou. Myšlenka samotná sice existovala o něco dříve, jak přiznává „otec“ časopisu – šéfredaktor a básník Pavel Kotrla, patrně ještě v dobách, kdy se jako student oboru literární věda pohyboval po začouzených ostravských ulicích.

Realizace myšlenky se ujal okruh spřízněných duší soustředěných kolem vsetínského knihkupectví Malina, jehož majitel – a rovněž spoluautor Textů - PhDr. Dalibor Malina se zasloužil o finanční krytí nákladů. Sám název odkazuje na někdejší olomouckou samizdatovou edici Texty přátel, vsetínské Texty však nejsou určeny jen pro přátele. Mezi zakládající – tzv. kmenové – autory Textů (jejichž okruh se stále rozrůstá) patří kromě již zmiňovaného šéfredaktora Pavla Kotrly a mecenáše Dalibora Maliny Jiří Hrabal, Jakub Chrobák a René Kočík. Ze skupinky přátel sdružených společným zájmem (a rovněž vlastní tvorbou) se vbrzku stal profesionální tým rozhodnutý zviditelnit literární dění rodného Valašska. Záběr se postupně rozšířil i na pole výtvarné či filmové, autoři však nejsou spojeni žádným uměleckým programem, ohrazují se i proti řazení generačnímu. Texty však nelze chápat jako časopis ryze regionální, region je zde pouze východiskem a inspirací, stačí jen letmý pohled do obsahu některého z čísel, aby byl charakter těchto širších přesahů zřejmý.

Autoři si hned na začátku předsevzali věnovat velkou pozornost původní poezii a próze začínajících autorů. Po zániku Iniciál – jakési revue pro mladé autory – se totiž publikační prostor mladým autorům značně zúžil. To však na druhou stranu nahrálo právě Textům (a jiným neústředním periodikům), které se na tvorbu mladých autorů specializují. Texty tak za svou již osmiletou existenci přivedly do širšího literárního povědomí množství slibných autorů, jejich rodové kořeny spadají do valašských kotárů – z básníků jmenujme např. Jakuba Chrobáka, Radka Václavíka, Jana Válka či Pavla Kotrlu; prozaiky Miloše Juřičku a Stanislava Zatloukala; překladatele, editory, literární vědce a žurnalisty – Jiřího Hrabala, René Kočíka a další. S časopisem rovněž spolupracuje známý literární vědec a editor Mojmír Trávníček.

Literární debuty však nejsou jedinou náplní Textů (jak lze vypozorovat i z předchozího výčtu spolupracovníků), druhým hlavním tématem časopisu jsou překlady – a to hlavně ze slovanských literatur, které se dnes ocitají pod tlakem anglo-americké produkce a jsou odsouvány na okraj čtenářského zájmu. Texty se rozhodly cíleně se věnovat právě těmto okrajovým literaturám, které by jinak byly čtenářům vzhledem k současnému zaměření trhu zcela nedostupné. V jednotlivých číslech časopisu tak najdeme překlady literárních prací současných mladých autorů hlavně z ruštiny, ukrajinštiny, polštiny, slovinštiny; ale i z ostatních evropských a světových menšinových literatur – maďarštiny, rumunštiny či literatury argentinské.

Obsahem časopisu jsou dále různé úvahy, studie, recenze (knih i filmů), rozhovory, nechybí ani comics či poloha hravě mystifikační – lze zde například nalézt manifest neoprimitivismu, směru, jehož základním symbolem je dýmka.

Autoři se nevyhýbají ani tématům, která v sobě spojují literární zaměření s folkloristickým a vlastivědným – významným počinem bylo např. uveřejnění dosud nepublikované povídky z pozůstalosti Jana Kobzáně, vyprávění z huculského prostředí Oleksa Dovbuš, ukázky z jeho korespondence s Oldřichem Šuleřem, či zveřejnění valašské pověsti Co se stalo v Borsučí, kterou podle Anežky Křenkové převyprávěla sběratelka lidové slovesnosti Helena Mitáčková z Velkých Karlovic.

Od prvního čísla si Texty zachovávají jednotný vzhled – atypický úzký formát 7,3 x 21 cm (patrně nejužší na Moravě – který však nabízí velice široký záběr kulturního dění), pravidelně mají 32 stran a jednotlivá čísla, vycházející v intervalech odpovídajících čtyřem ročním období, jsou vždy barevně odlišena (dříve použitím barevného papíru, nyní střídáním barev vlastního tisku).

Počáteční amatérská polygrafická úroveň časopisu, daná především ekonomickou stránkou, se postupem času stala časopisu natolik vlastní a markantně jej odlišila od jiných periodik, že se nakonec stala jeho vědomě zachovaným image.

Vzhledem k malému nákladu (cca 200 kusů) a tím i malé dostupnosti časopisu přistoupila redakce v roce 1998 k šíření časopisu pomocí elektronického média. Tištěná podoba časopisu zůstala zachována, má však stále poněkud omezenou distribuci – ta je však záměrná, vztahuje se na přibližně stálý okruh čtenářů, především z řad studentů a přátel. Internetová verze Textů je dostupná na adrese www.inex.cz/texty a nabízí mimo úplného obsahu časopisu (shodného s tištěnou formou) i kompletní archiv starších čísel. Navíc zde však nalezneme unikátní vyhledávač Potápěč, s milým podtitulem „váš dýchací přístroj ve světě literatury“. Jeho tvůrcem není nikdo jiný než duchovní otec Textů Pavel Kotrla. Své návštěvníky vítá slovy: „Hesla jsou třízena abecedně, u autorů podle příjmení, jindy podle záhadných okolností. Nezoufejte!! – Všude naleznete něco ke čtení!“ A že jeho sliby nejsou plané, si může ověřit každý, kdo na tyto stránky kdy zavítal – Potápěč se stále rozrůstá a rozděluje do stále nových sekcí. V současné době zde tak můžeme nalézt dva velké soubory „Česká literatura“ a „Světová literatura“, přičemž „Česká literatura“ se dále dělí na osm dalších souborů: „Česká literatura do roku 1945“, „Česká literatura po roku 1945“, „Česká nakladatelství“, „Tištěné časopisy“, „Síťové časopisy“, „Denní tisk“, „Instituce“, „Ostatní“. Soubor „Světová literatura“ pak obsahuje 13 podsouborů, mimo jiné i literaturu argentinskou, chorvatskou či mexickou. Mimo tyto dva hlavní gigantické soubory nabízí Potápěč dále oddíly „Literární věda a teorie“, „Literatura o literatuře“ a „Ostatní, dosud nezařazené“. Poklepem na „Zašlete svůj tip“ můžete nabídnout další texty.

Mimo Potápěče nalezneme na internetových stránkách Textů ještě virtuální knihovničku Scriptorium, jejímž autorem je opět šéfredaktor Textů Pavel Kotrla. Tato knihovnička rukopisů obsahuje především původní tvorbu (prózu i poezii), ale i překlady, přepisy, studie kritiky. Zúčastnění autoři pocházejí hlavně z přátelského okruhu Textů, je však otevřena všem, kdo se na ní chtějí podílet – jedná se tedy spíš o jakousi dílnu.

Potěšující a o mnohém vypovídající je fakt, že od svého vstupu do virtuálního světa se Texty stále drží v první stovce nejnavštěvovanějších českých stránek s kulturní tématikou.

Kromě virtuálního a tištěného světa zanechaly Texty nesmazatelnou stopu i v běžném světě fyzických kontaktů – mám na mysli nedílnou součást Textů, kterou představuje tradice autorských večírků, pořádaných vždy v čase předvánočním v již polomýtické vinárně Pod klenbou na Vsetíně, kde se představuje většina spolupracovníků časopisu. Autorskému týmu Textů byla několikrát kladena otázka, zda neuvažují o nějaké „spanilé jízdě“, která by propagovala podobnou formou časopis i mimo Vsetín. Dle slov šéfredaktora Kotrly „nad touto otázkou přemýšleli ve vinárně U Tří slunečnic a došli k závěru, že na podobnou akci jsou asi dost líní“.

Osobně si myslím, že Texty není dvakrát nutné nějak propagovat, neboť jsou natolik dobré, že se propagují samy.

Co tedy říci závěrem? Vždyť bez Textů si život v našich chalúpkách s internetem aj s kozú už ani nedovedu představit. Tak snad jen: DÍKY…

seminární práce, 2002