RADEK VÁCLAVÍK

Literární Texty ohlašují zpoždění, ale ne konec!

S malým zpožděním dorazilo ke čtenářům letní vydání vsetínského literárního časopisu Texty. Nejnovější číslo se stále drží osvědčené struktury. Nechybí poezie, próza ani nezbytný překlad cizojazyčné literatury. Nezvyklým je pouze rozsah, který kmenoví redaktoři tentokrát věnovali korespondenci. Jakub Chrobák přichází s dopisem, který je adresován zlínském poetickému časopisu Psí víno. Jeho obsahem je smutný fakt, jak málo spolu umí básníci komunikovat a jak taktně se umí přehlížet. Nic na tom nemění ani skutečnost, že města Vsetín a Zlín jsou od sebe rozděleny jediným kopcem. Že by se znovu ozývalo zažité pravidlo mladých básníků: tedy nečíst nikoho než sebe ? Jakub Chrobák hází slovo do pranice míněním, že poezie tištěná v Textech je lepší. Uvidíme, zda alespoň toto rozjitří jinak poklidné vody moravských časopisů a dojde k diskusi. Dalším korespondentem je Jan Kobzáň, jeden z významných malířů, který se spolu s dalšími umělci usadil na Soláni, dnes již legendárním kopci nad Velkými Karlovicemi. Adresátem Kobzáňových dopisů, které byly psány mezi lety 1956 až 1959, je spisovatel Oldřich Šuleř. Kobzáň píše hlavně o Valašsku, slůvkem se zmíní také o zbojnictví. Jeho korespondenční vzpomínka patří rovněž Tomáši Baťovi, jehož Kobzáň popisuje téměř s románovou přesností. Na dalších stranách se Pavel Kotrla zamýšlí nad fenoménem takzvané síťové literatury. „Existuje však vůbec nějaká 'síťová literatura' jako samostatný žánr"? Na otázku záhy odpovídá skeptickým postojem. Podle Kotrly sice existují rozsáhlé hypertextové texty psané třeba i více autory. Ty se však znovu rozpadají do klasických forem: novela, povídka apod. Proklamované literární novátorství se nekoná, originalita spočívá spíše ve využití internetu jako média. Podobně skeptický postoj Kotrla zaujímá také k některým literárním serverům, jejichž literární úroveň komentuje. Kotrlův kritický pohled je směřován hlavně na nadměrnou zahlcenost literárních serverů nepříliš kvalitními texty. Konkrétně má na mysli Neknihy (http:// www.neknihy.cz) a Písmák (http://www.pismak.cz). Zmíněné servery dávají možnost k seberealizaci každému, kvalita je v tomto případě nahrazována kvantitou. Čtenář v záplavě rukopisů, které by jen stěží obstály v knižním vydání, ztrácí orientaci. Jako opozitum Kotrla nabízí projekt Evídky (http:// www.evidky.cz), pod nímž jsou podepsáni známí spisovatelé Ondřej Neff a Michal Viewegh. Rozdíl mezi Evídkami a Písmákem je podle Kotrly jako rozdíl mezi Respektem a Bleskem. Evídky se orientují na několik málo známých autorů s přáním, že okruh spisovatelů se bude do budoucna rozšiřovat. Poezie je tentokrát zastoupena například Bohdanem Ihorem Antonyčem, opomíjeným ukrajinským básníkem, jehož jméno se dostává do středu zájmu teprve nyní. Antonyč básní střídmým jazykem, který je podepřen o venkovský důraz na řád a tradici. Z jeho poezie vystupují dávné prosté věci, jejichž básnická legitimita je postavena na konkrétním vidění světa. Nechybí ani populární komiks Michala Jareše. Co ještě říct nad posledním číslem Textů? Že Pavel Kotrla, šéfredaktor časopisu a zároveň věčný skeptik, tak už po dvaadvacáté rozptýlil zvěsti, že časopis končí a další číslo nebude.

MF Dnes, 22. listopadu 2001