TEXTY č. 10 (LÉTO 1998)

[listárna][próza][poezie][recenze][manifest]

LISTÁRNA

TŘI MUŠKETÝŘI

Vážený pane Framboise,

stojíme až po pás ve vašem textu a léto utíká ke svému babímu konci. Tento způsob naší existence zdá se nám víc než pochybným. Jakoby nebylo nic hezkého teď. Ale Vaše gesto, letmý a vyvážený pohyb Vaší pravice, ta nesmrtelná chvíle, chvatný spěch Vašeho pera, jež kouzlí na bílém listu papíru, zvolna nás vytrhává z tíživé existence v pustém světě reálných souvztažností.

Vážený pane Framboise, až doposud bloudili jsme zmrtvělými ulicemi vymřelých měst, v prstech křečovitě svírali otrhané vazby našich oblíbených knih a marně se snažili prolnout do jejich dějů, vstoupit na jejich stránky zoufalství, naděje, bolu a lásky. Strach z toho, že se rozplyneme v nicotě, aniž bychom zasadili strom, postavili dům či zplodili syna, naplňoval naše sny němým děsem nočních můr a naše dny postrádaly slunce. Jeho třpyt, teplo, sílu, věčnost. Přišel ale ten den, jitro kouzelné! Ruku v ruce na pouti od Mrtvého lva, s hlavami sklopenými, stlačeni smutkem až do koutku nitra, stanuli jsme kteréhosi zkaleného rána před vaším textem, před chrámem stránek, tou studnou bezednou a tajemnou. To ráno paprsek poznání bolestně a hluboce udeřil do našich očí. Konečně a navždy prolomili jsme onen začarovaný kruh. Rozplynuly se touhy, chtění i strach. Bylo vědomí. Radostně vyskočili jsme a mrtvé smrtelnosti výskavě zatančili nesmrtelný valčík na rozloučenou!

Mistře Framboise, jste ukrutný mystik a fatální hráč. Mistře, díky!!

Vaši tři mušketýři