MICHAIL BARU

Narodil se roku 1958 v Kyjevě. Jako tříměsíční se s rodiči přestěhoval do města Serpuchov, kde žil do počátku studií na Moskevském chemicko-technologickém institutě. Jak sám říká, tuto školu dokončil sice s velikou námahou (chronická nechuť k učení), ale získal zde zhoubnou vášeň k vědeckému výzkumu. V Puščině pracoval v Institutu bioorganické chemie a obhájil zde disertaci a doktorát. Své povolání miluje. Mimo to se věnuje literatuře a vydal dvě knihy básní a próz. Sám sebe označuje za stoupence malých forem.

Překlady z nové sbírky naleznete zde.

***

Jak říkáš ty –
krásné a přesvědčivé...
Popřemýšlej o tom!

***

Ach, kolik radosti
skrýváme ve svých dětech! –
Nepřátelech našich...

***

Padá sníh –
jaká novina!
A jestli ho přibude...

***

Proč se tak najednou
stal život dobrým a lehkým?
Skutečně hloupnu?

***

Jak toužil jsem po tobě!
S jakou urputnustí se domáhal!
A tak jsem dopadl... , idiot já nešťastný!

***

Laskavě vane
jarem a svobodou dýchá
vítr po kapsách...

***

Šelest sukní
ještě včera neznámých –
služební cesta...

***

Ty nenasytná!
Už i náš starý divan
přestal skřípat!

***

Podzimní noc.
V tmách zhmotňují se přání,
klopýtáš na dlouhé
a nejisté cestě
k domu, který není...

***

Jak je dobré
probudit se s hlavou bolavou,
jen popřemýšlet:
ach jo! asi umřu, jestli...,
když v tom už žena přináší lák z okurek.

***

Rusalka zpívá
o něžném, smutném a zeleném.
K hrudi tiskne
nafouklý trup
utonulého mládence...

[domů ][recenze ][potápěč ][texty ][scriptorium ][pkotrla@atlas.cz ]