TEXTY č. 1 (JARO 1996)

[próza][poezie][recenze]

POEZIE

Jakub Chrobák: Jaro ve vzduchu

Bartoš Vlček: Sám

Pavel Kotrla

Michal Svoboda: Přízrak (s)vědomí

JAKUB CHROBÁK

Jaro ve vzduchu
Přesto je slyšet
trpasličí symfonii zmrzlých slz
Mínus
leze skrz kabáty

A co když krásná 0 (nula)
nepustí na obličej Plus

Pak zůstaneme přimrazeni
a nebude už soli
nebude ani mrtvých slz

BARTOŠ VLČEK

SÁM

Trčíš mi v duši:
v rezavé pláni je to černý, děsivý bod:

Je to zapomenutá stráž
poslední armády, která kdy sloužila lidstvu
a potom odtáhla, narychlo strhnuvši stany,
na nový výboj
neznámo kam.....

Je to pahýl,
jenž býval stromem, prostírajícím své stíny
na muže a ženu,
aby z nich vyrostl červený květ.

Je to má ruka.
Trčí do výše pěti prsty roztaženými,
které se ještě prodlužují zoufalou touhou dosáhnout nebe,
kde plují velicí orli, spoutaní vědomím síly,
svobodni rozměry dálek.

Ten kousek země klesá a zvedá se lidským dechem.
Pomalu, tr-ha-vě, zoufale,
  nezadržitelně.
Pod vrstvou půdy leží zahrabán člověk,
v ústech má plno špíny a vyplivnout nemůže ji,
hruď obtíženou balvany povinnosti
a nohy spoutány těžkými okovy
lásky a minulosti.
Jen ruka s prsty roztaženými
  je rudý výkřik,
jenž pro sebe znamená příliš mnoho
a pro nebe příliš málo.

V rezavé pláni trčí černý bod.
A kdesi
daleko, daleko odtud
jdou výpravy životem opilých lidí
a míří k slunci.

PAVEL KOTRLA

***
Řetízky ve větru chřestí

Jeden rezavý
Ten nejvíc zpívá
A do ticha vykrvácí

***
Ovčí kopýtka chrastí
Na provázku upleteném z trávy
Chytám vítr
Do jejich dutin

***
Na podzim se hraje
Tisíc let
Mezi stromy se věší
Stará čínská báseň

***
CO SKRÝVÁ HLÍNA V ÚTROBÁCH

Lískové oříšky
Na které je pozdě
Nemají nic
Jen svůj tvar v podzemí

***
OBECNÁ MYTOLOGIE

Když ještě nebylo nic
Havran
V letu vyplivl zvratek
A z něj povstal svět

Hleděli jsme s úctou na ten čin

***
BLÁZNIVÁ LUCIE

Lucie bláznivá
Koňské uši pohladí

Oči si zakryje
Zamíří

Odchází

***
UKOLÉBAVKA

Spi už
Spi
Jak všichni spí
Na prostěradlech z hovězí krve
Spi už
Spi
Všech je to přání

***
BALADA I

Stojí kamení
Stojí v roli
Hrany ostré má

Šli ženci
Bosky
Kosy v rukou měli

Snopy stojí v roli
Kosy
Ostré hrany měly

Vítr
Nad tím zpívá
Mrtvé hlídá

***
BALADA II

Ze spálených hor
Trámy ohořelé
Táhnou bílé páry volské

Z hory a z těla
Táhli
Až donaha stáhli

Trámy černé smutkem
Černějším než noc
Dvakrát bílí táhnou pryč

***
Myslíme na déšť
A on zabíjí motýly
Nechává rozplizlé skvrny na zdi

MICHAL SVOBODA

PŘÍZRAK (S)VĚDOMÍ
1.
Strýc nám umřel
Volali od řezbáře
Přinesou nám jeho kosti
Budou krásné
S ornamenty
2.
Dívky ztěhotňují
Střepy černých zrcadel
3.
Voda propadla mezi písky
Okřídlení vlci chodí zpět
Ruce mají krvavé
Otřou si je o obličej
4.
Oblouk mostu vsoukal chrty do tlamy
Chlupy a jedna bílá kost se našly ráno
5.
Drnčící plech usíná na trávníku
Pod jeho hřbitovem kvete les
6.
Mrtvé moře dál krčí nosem
7.
Penisy Stoneghete roztrhly rudou oblohu
8.
Panna
Vývěva vytrhne srdce
9.
V břiše koně je bílá blána
10.
Dlouho nenávidí motýly
Řeže si ruce
Řeže si nohy
A jeho stín létá

© Texty