TEXTY č. 1 (JARO 1996)

[próza][poezie][recenze]

Bartoš Vlček: Dobytí města

Michal Kotrla

Bartoš Vlček: Dobytí města

Tělo bylo hladovo a třáslo se horečkou a rty byly okoralé žízní. Ležel jsem na třech prknech, položených na kamenech, v pusté jizbě, pod hlavou tlumok. Rozbitými tabulemi oken vplížila se sem mlha a syrový chlad. O svém úkolu a místě jsem měl jen nejasné vědomí, všecky události splývaly v neurčitý chaos dávno zapomenutých věcí. Ale potom vniklo světlo do mé duše. Jako by vzduch se náhle oteplil a všecky věci kolem mne nabyly určité a ne nepříjemné tváře, ozářeny tajemným světlem. A pak se duch úplně odpoutal od těla a letěl nesmírností krajů a zemí, nad říšemi a královstvími, kudy šel boj, a po jeho boku smrt. Země ležela pode mnou mrtva a neobydlena. Z domů zbývala jen chmurná spáleniska a stromy trčely ohořelými pahýly smutně k nebi. A tam, kde žil člověk, zbyly jen jeho kosti, příšerně bělající se do soumraku nízce spuštěné oblohy. (fragment)

Bartoš Vlček (1897 - 1926)
Se jménem tohoto autora, valašského rodáka z Růžďky, se v učebnicích literatury nepotkáváme. A přece patřil v prvé polovině tohoto století k těm osobám, které výrazně ovlivňovaly tvář české literatury. Na tom, že jeho jméno je opomíjeno má vliv především Vlčkova předčasná smrt a jeho izolace od center kulturního dění. Ale nikoliv od kultury samé, o tom svědčí jeho dílo literárně kritické a korespondence s předními osobnostmi té doby. Podobně jako u Fr. Šrámka, bylo i Vlčkovo dílo poznamenáno prožitou válečnou skutečností. I z tohoto mladistvého střetu se smrtí pramení jeho příklon k expresionismu a stálá potřeba vyrovnávání se ze základními otázkami lidské existence.

MICHAL KOTRLA

HOVADO

Zil byl jeden hovad. Jednou mel hlad, a proto sel sat krev. Ale co se stalo, narazil na jednoho clovicka. Hovado v dobre nalade se snazilo zapichnout clovickovi do kuze, ale ten uhledl doterny hmyz a zaplacl ho.

KOCKA

Jedna postizena kocka slysela, ze kdyz se necha zahrabat dva metry do zeme, zmizi jeji problemy a strasti. I zacala kopat jamu dva metry hlubokou. Kdyz byla hotova, pozadala jednoho psa, aby ji zahrabal. Pes se dychtive chopil ukolu. Jak tak kocku zahrabaval, uvolnil se velky kamen a ten kocce rozdrtil hlavu. Kocka mela po problemech.

SKRABATKO

Jednou se rozhodl, a tak se stalo. Skrabal nozem po kure az stvoril ptaka, vyskrabal jich vice. Jindy zase vyskrabal neco jineho.

DESTICKY

Nemohl si pomoci, ale jezdeni jehlou po kuzi vzdy zlepsovalo jeho naladu. Jakmile se na jeho kuzi objevily prvni kapicky krve nechal je kapat na sklenenou desku, z ktere je pak seskrabaval. Tyto male krvave desticky byly velice lehke. Mel spoustu desticek a ty vzdy poustel z vysokeho domu. Na jeho tvari se vzdy rozlel udiv a obdiv, kdyz pozoroval jak plachti po vetru a meni svuj smer.

ZMATENCI

Zmateni lide se mu vyhybali a recmi, jez nemaji vahu, ho zesmesnovali. Jelikoz mu to bylo jedno, matl stale vice lidi. Jeden ze zmatenych o tom premyslel a pochopil.