Redakce:

   [ Pavel Kotrla ]
   [ Jiří Hrabal ]
   [ Jakub Chrobák ]
   [ René Kočík ]
   [ Dalibor Malina ]
   [ Milan Orálek ]
   [ Martin Škabraha ]

Projekty:

   [ Potápěč ]
   [ Scriptorium ]
   [ A. S. Puškin ]
   [ Bartoš Vlček]
   [ Atlantida ]
   [ JVP ]

Archiv:

[ HTML ]
[ PDF ]

Ostatní:

   [ Autoři ]
   [ Napsali o Textech ]
   [ Výroční večírky ]
   [ Knihovnička ]

Hledat v Textech:

TEXTY č. 11 (PODZIM 98)

[úvodník][próza][poezie][recenze]

POEZIE

JAN DROZD

ZLODĚJKA
Srdce jsi mi vzala
kam jsi ho jen dala
bez něj nemám nikde stání
usínám až za sítání
vážně, vrať ho
nebuď jako malá

***

Estardot, Mifuláně, Nosail
– zaklínadla na seznamu věcí
které bylo třeba nakoupit

*** Dnes jsem v trolejbuse nechtěně nakopl
jednoho starého pána
omluvil jsem se
pán na mě přísně pohlédl a řekl „b´tarada“
pak ještě chvíli nervózně potřepával nožkou

byl to záhadný sen

***
Údery sekyry
pod klenbou stromů
jen zvuk mých kroků
v mrazivém tichu

***
Mrazivý vzduch
průzračná obloha
a sojka křičí
v holých korunách

***
Chceš létat do kosmu
podnikat vesmírné cesty
osedlat rytmus
tím spálit všechny mosty
a přitom vůbec neznáš
zemi, po které chodíš

VLADIMÍR TĚRECH

***

Sníh

Sníh
Z nebe padá sníh
Už jsem tě neviděl hodně dlouho
Na okně mi uschl oblíbený kaktus
Už jsem ho velmi dlouho nezaléval
Kdybych tě raději nepotkal

***
Odjel mužik na Sever
Sehnat prachy
Ale tam v tajze zlý medvěd
Utrhnul mu ruku
Mužik se vrátil domů
Bez peněz, bez ruky
A tam zlá žena
Utrhla mu hlavu
Vidíte – to byl osud mužika
V tajze medvědi
Doma žena

z ruštiny -pak-

VLADIMÍR LITVINOV

***
Bože!
Dovol mi dožít do konce této zimy
čas, rozpusť za oknem zamrzající rtuť.
Přítelkyně moudrosti – noc mi bez slunce bude svítit.
Bože!
Dovol mi dožít do jara.

z ruštiny -pak-

MICHAL JAREŠ

Sidžo XXX

Listí propouští světlo
až na kořeny stromů

Měl jsi jít dávno domů
ale když k tobě slétlo

duhově mrtvé křídlo muší
dostalo slovo POCIT duši

Sidžo XXXII

Bolí mě život
Stromy na stráni

Opadávání
Něco bylo

Něco bude...
Listí všude

Sidžo XXXVII

V zahrádkách za městem snad
rajská jablíčka zrají

Jak velké kapky tmy tam vyrůstají
i trsy rybízů Ale tam končí sad

Začíná pole kde jsem sotva kdy byl
a radost mám že jsem zabloudil

Sidžo XXXIX

Podzim podepsal listí
Pár stránek si vzal s sebou

Rybník už břehy zebou
že ledem si je jistí

slabším než papír Nezřetelný pád
ryb klesajících spát

Sidžo XLI

Nebe se stočilo nad poštolkami
čeří jim perutě

Střídmě a nehnutě
stojí tu hory samy

Tak jako ony nechce se mi být
V hladině přítel je Až budu pít

Sidžo XLIII

Všechno se časem zají
Srdce krví Život věrností

Ptáci mlčením Noci bdělostí
I tak se mnozí ptají

O čem pak budou pověsti?
Leda o těžkostech cesty

JAKUB CHROBÁK

TICHO, TMA, ŽENA

Bojím se mávnout
křídlem víček
ať ticho neporuší let.

Je toto život?
Je toto svět?

Pohnout těmi křídly.
Zvědět:
toto je život
toto je svět

PAVEL KOTRLA

***
Dívám se jak z krajiny mých snů
Zvolna ubývají slova

Pozoruji mezery
Nespojitý svět

Je neodbytné
A den ode dne těžší
Černobílé břemeno

***
Kdybych uhořel ve svém snu
Zbyl by ze mne popel
Malá hromádka
Na zemi
Vedle knih
Šedý závan prachu
Kdybych uhořel ve tvém snu
Nezbylo by nic

***
Usínám propocený a unavený
S mokrým psem a Don Quijotem pod hlavou
Trochu studí mne do dlaní kov meče
V tom vlezlém mrazu
Ani oheň z bukového dřeva moc nehřeje
A je pozdě
Na spánek i hrdinské činy z čítanek

***
Vypreparovanou nocí
Plave naznak slunce
Co si v ní vymyslím
To si také prožiju