|  
      
     | 
      | 
      
TEXTY č. 23 (PODZIM 2001)
      
POEZIE
Martin Horný 
 
Egyptské Satori        /Wolfimu/ 
 Z tlampačů zaznívá ranní modlitba. 
  Já, zasažen paprsky posvátného a všeprostupujícího Egyptského slunce 
  léčím své rány za asistence místní rozhlasové stanice. 
  Správce nebo plavčík, který teď zametá podlahu bílého altánku, 
  ve kterém sedím si pobrukuje spolu s rádiem 
  Ham, ham, ham-ho-á-nám 
  Ó bože absorbuji všechno s takovou intenzitou 
  Ham, ham, ham-ho-á-nám 
   Prsty drtím sůl, nevědom si toho, co činím. 
  Sůl padá na zem a v obrazech, které se teď předvádějí 
  jako místní konkubíny 
  vidím hieroglyfy ve tvářích dobrodruhů 
  dovádějících delfínů 
  vidím tichou odevzdanost místníchrybářů 
  a zase 
  Slyšíš? 
  Ham, ham, ham-ho-á-nám 
  Mořská tanečnice zakotvila u břehu 
  a svými šaty vábí milence. 
  No tak pojďte, už je čas... pojďte… a kdy když né teď… pojďte je právě 
  Ten čas. 
  Ham, ham, ham-ho-á-nam. 
  Zář je intenzivnější. 
  Večer na místním tržišti tě osahává skupinka dětí, natahují své dlaně, 
  koulí očima, smějí se. 
  A ty jako zpitomělý nemáš čas ani už kdy nasát vůni alespoň, 
  aby lusknutím prstu… 
  Ale to už jsi v objetí 
  Káhiry 
  Ham, ham, ham-ho-á-nám 
  Města, kde se spojily všechny vůně 
  a klaksony světa 
  Města kde minarety mešit už uchopily 
  Aniž bys to tušil tvé malé privátní ráje 
  Města kde poplivané a špinavé konce 
  Jsou navždy zaznamenány na papyru pravdy 
  Města, kde jsi ráno uviděl 
  tajemnou, snědou, oděnou v zelených sametových šatech 
  jak si sedá vedle tvé postele 
  Hladí tě 
  Dole pod okny když někdo křičí 
  Ona mlčí s plných plic 
  hřeje tě konečky svých bradavek 
  ty saješ její mateřství 
  a vzdálené vrcholky pyramid 
  ti posílají svou tajnou depeši – 
  Tajemství rybích hodin a svátků. 
  Tušená se zvedá, odchází, 
  vidíš jen záblesk 
  její formy určenou pro tento svět. 
   
  …probouzíš se. 
  Nakažen čerstvým kouřem 
  vodní dýmky vyvážených návratů a očekávání. 
  Je teplo. 
   
  Posvátná koťata se smějí. 
   
  Ham, ham, ham-hó-á-nám. 
   
   
  * * * 
   Dávné vize východu. 
   
  V čase bez hodin 
  a smilování. 
   
  Přelom myšlení 
  na hoře Gampodar. 
   
  Váčky noci 
  křídel dávných. 
   
  Moc poustevníka 
  a jeho spirály poznání. 
   
  Bez ohňů a příruček 
  prázdných. 
  | 
      |