TEXTY č. 26 (LÉTO 2002)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[dopis][recenze][comics]

POEZIE

Marie Šťastná

Daniel Rušar

Jakub Chrobák

Marie Šťastná

NAVŠTÍVENÍ

Dvě ženy v naději
        k sobě vztahují ruce
Jak ta voda rychle teče
Včera do mě vložili semeno
a dnes mě to málem roztrhá
A on pořád mlčí
Jako by z toho neměl radost

ZA OCAS

Za ocas chytím plamínek svíčky
        za ocas kouře a dívčího šepotání
Do hukotu vět
        příjemně provokujících
        jak pojídání avokáda
A lesklou bradu
        utřít horkou dlaní
        Navzájem

ZASE AŽ V LÉTĚ

Milovat budu zase až v létě
        až lišky se svázanýma nohama
        nebudou mít srst pokrytou
        jinovatkou
        a ztuhlé čumáky
Milovat budu ne divoce
        ne krotce
        dlouhou střední láskou
        utopenou v mléce
Pozdě ráno skoro k polednímu
        ve stálosti vstávání ve dvou
Až se naučím odpovídat

PO PRAVDĚ

Ode dneška do zítřka
        mě tahá Ariadnina nit
Ze zatáček příjemně oblých
        se neozývá řev zvířete
        ale volání tepla
        a po odvinutém klubku
        se nevrátím zpátky
        protože začátek nesu v ruce
        a o konci nevím
Po pravdě se ukáže
A do ní čas

PLÁŽ 

Moře jak svlečený psík
        mi běží k nohám
Tak krotce mi už nikdo ruku nepodá
U něj se neslyším ani polykat
        a pohyblivé písky
        se každým krokem otevírají
Co já vím
Až budu pokorná jako to moře
        přitlačím

KAPKA XXV.

Večer pití v noci slabost
        ráno sklesle visí za šestou
A u oběda
        – Mrcha chlap že? –
Jak by ne
        polykám sousta
Jak by ne
        lehce se vzdávám
        kopce něhy z noční záležitosti
Jak by ne
Ona a já děláme všechno
        napříč porodní bolestí dne

BABYLON

Dolezli jsme až k pasu
        pomatení jazyků
        a shledáváme ho krásnějším
        než kotníky
Až vylezeme k ňadrům
        ukousneme obě bradavky
        a krev s mlékem se stane
        naší denní potravou
Na temeni hlavy postavíme
        cirkusový stan
        a s nadšením nezúčastněných
        pozorovatelů
        si navzájem budeme hrát
        pantomimu

KOŘENÍ

Mám strach že tři paže
        v poledním úplňku zvednuté
        nebudou stačit
        že zvědavost mi nedá
        a půjdu najít tu co chybí
Koření chuti

Daniel Rušar

VÁŽKA

Vážka váží vzduch
co chladne
to zvedá

Vážka čeká
co sveze čas
co sveze z polí

Vážka čeká
v babím teple
na měděný kvas

LEZENÍ

Doteky pavoučků
ve vzdušné síti
tkáš ji výš
– šešíváš ji vlhkou nití

Čtyři pevné švy
na konci tebe
jak horké jehly
– pravidelné

Ti pavoučci
– tišší tkalci
skalních sítí

FUJAVICE

Rukavice nasadila
čísi bělma rozbila
větr tříská do sklenice

fuj – ej – více!

Střípky zimy – dokola!

KUKUŘIČNÉ POLE

Klásek se zvolna ohnul
když vítr kolem něj proplul
a ona byla trsem trávy
a klásek do ní padal zády

Jakub Chrobák

* * *

Popel padá
do prázdna noci.
Ani vlhký větr,
ani to, že ty...

Tajak hřiby
rozšlapané
furt ta rána trčí
(a těžní hybridy):

Obstrachované kopce!
Vsetínské Beskydy!

A ZNOVU ČAS

Za táhlým stmíváním
se rozevřela noc:
nahlas šeptající chlapy
si z hospody podávají psi.

Řeřavý srpek strachu
bojácně rozdmýchávám.
Než i ten
podlehne neúprosné rzi.