TEXTY č. 28 (ZIMA 2002-03)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[recenze][comics][zavírají nám hospodu!]

POEZIE

Zdeněk Janík

Pavel Kotrla

Petr Španger

Jakub Chrobák

Zdeněk Janík

Už napůl ve dveřích

Mám v hlavě vrabečka s dřevěnou nožkou
a virus podzimu
A to je smůly víc než dost
na jeden den
Ještě že miluji chladnoucí krev
slunečních řízků
s oblohou měsíce a prvních hvězd
Nesahej na střepy co nosí štěstí
aby sis dodal odvahy
nebo se řízneš o hranu slov

* * *
Viděl jsem sebe jak průchodní dům
na muří nožce chromého pštrosa
kolem byl sklep
a sklep byl v oblacích
Jediné hodiny nešly tu správně
a padal na ně
strach z kolemjdoucích

Jediný kdo přežil
všeliké stěhování
byl pirát nebeských lodí
bez očí bez uší s uťatým jazykem
jemuž jsem přečetl z plamínků na rukou
že moje naděje
přece jen
přes všecko neumírá

U krále brabantského

Pivo se pije
a řeč se mluví
řeč s nohama do „o"
silácká pohřební řeč
ve stovce
soukromých krematorií
kde hoří pomalu
nedělní sny

Pavel Kotrla

***
V průzračně chladné vodě listí pluje
Do podzimu utíká

***
Až v tom černobílém světě
Barevný zastaví tě strach
Zavři rozšířené oči
Kolébat nech se na vlnách

***
Uhlík hluboko zasutý v paměti
Přivolává dávno zapomenutá čísla telefonů
Ale na tvář a oči
Už si nevzpomenu

***
Ryby s čely studenými o led bijí
A po sněhu vlny jdou
Najednou ještě větší ticho rozlehne se
A vlny zase utichnou

Lidožrouti
(cento z J. Joyce a A. S. Puškina)

Zas jsem viděl lidožrouty
Co pojídají mršiny a koňská játra
Seděli na zápražích chalup
S očima upřenýma do jednoho bodu

Doma zůstali jen ti
kteří už nemohou
Kteří se docela rozpadli
A kterým zbyly jen kosti bez kůže
Ale ani jeden z nich to nevydržel

***
Podzim
Průzračný a hořký křik raněné volavky
Protíná modré nebe

***
Usmýkán obludou každodennosti
V dlani sevřu malý mráz

Petr Španger

V parnu

Stín odtikává poledne.
Není, co by se pohnulo.
Jsem se zvědavýma očima chlapce,
jenž se kouká
ze sluneční ulice
do studeného vchodu,
kam se mu zakutálel míč.


Květnová rána

Musíš si přivstat,
chceš-li uvidět,
jak ticho utíká
před tím vražedným ptačím útokem.

Zašklebíš se dešti, pyšný,
pyšný jako most
nad vyschlým potokem.


Duch prázdnin

Duch prázdnin visí
v přísném vzduchu
jak košile klukům z gatí,
na hlavách
listy od lopuchů.


Pěšinou

Milenci srostou
se svým tichým hájem.
A ty se modlíš
na polních cestách
z modrých kaluží,
ať nikoho nepotkáš.
Na louce se točí
laskavý vítr –
jak v malinovém houští
žluté dravčí oči.

JAKUB CHROBÁK

POSLEDNÍ SLUŽBOU...

Sychravý, vyoraný čas
do mlhy uzavírá...
Z naděje kdosi krade
už tak tenké.

Až i ta nebude,
do podbízivých blat
(a na svůj účet)
verše psát:

Když je komu
(aspoň, že tak),
tedy se zahřívat.

Není-li
(nepřiložím),
zůstává
chlad...