TEXTY č. 5 (JARO 1997)

[úvod][próza][poezie][recenze][rozhovor]

POEZIE

František Všetička: Několik haiku

Jakub Chrobák

Jan Kholl

Charlotte

Pavel Kotrla

Jan Oreb

FRANTIŠEK VŠETIČKA

Několik haiku

***
Podivný dopis,
zelený jako túje.
Co obsahuje?

***
Italská Arguá,
Petrarkovo tuskulum.
Ticho, mírný šum.

***
Cankar sedící
v středu rodné Vrchniky.
Tíseň, výčitky.

***
M. Konopnicka
píše Vrchlickému J.:
Poezja - žije?

***
Čekání na vlak,
rozjímání, blok, četba,
pak žvavá baba.

***
Série zvuků,
doléhající na nás,
vzdalující se kams.

***
Šalmaj Panova,
zaznívá nám zas znova -
Pana však není.

***
Ulice ztichla,
přestal městský hluk a šum,
nastává čas dum.

***
Dovedná chvíle,
táhlá jak čtyři míle -
dlouho vydrží?

***
Pocit marnosti,
k tomu hrsti bolesti -
a vše se končí?

JAKUB CHROBÁK

SONET O SONETU
Jsou sonety o krásném slově
A sonety jsou o hoři
A sonety jsou psané v trávě
Jsou sonety, co našli na keři

Já ale nemám štěstí
a nijak zvlášť se netrápím
A trávu březen přikryl dešti
A keře bez listí jsou - prozatím

Nezbývá mi, než znova
v hospodách se dovídat
o slově, které neumřelo

A třeba se to nepovede
zůstane jenom tichý stín
Zapláču si. A zaplatím

***
Až dopiju a zaplatím
Sám vydám se do Temnice
Pošeptají mi stromy
od jara celé obživlé:

„Někdy se utiš
klekni si a pros
Něco se pohne listím v trávě
Možná to bude Tvoje duše
a nebo malý, černý kos.“

Jan Kholl

***
V pokoji zamčený na zámek s dvaceti západy
škrtá si poslední zápalkou
šetrný princ jenž obchoduje s hady
a lehá si s princeznou hysterkou

Jsou vlastně manželé čekají na království
Jsou jako všichni chtějí krev ne vodu
tu která utíká všem umývačům schodů
až do královských zahrad

kde vrchnost se svléká
když přijela z nedaleka
anebo jen na den

Jsou jako všichni trhají točí
pramenem vlasů řasou pod obočím
Jsou jako všichni trhají z loňských střech
popraskané tašky

Natlučou tam plech

***
Jsou potní dírky ranec cukr holka smrt
zjevení na prkně pod nímž se voda vaří
hebrejská etymologie svítící na pápěří
Jsou potní dírky tanec cukr holka smrt

Jak bývá snadné vyrovnat všechna zlá slova
a nad bílým papírem hlavu neztratit
zabít sám sebe smažit dozlatova
z pátého patra shodit antracit

Vždyť v troubě času občas přichytí se hlava
Vlasy houšť zavoní když chřípí ztratí dech
Jak světla šílenství jak melodie dravá
dešťová voda padá syčí v odpadech

***
Chudičký princ se vracel smutně domů
z trhu a že byl notně opilý
zapomněl jít kde roste hodně stromů
a chasníci ho ubili

Říkali ten má za nehty
vždy trochu stříbra trochu zlata
a krom té vášně pro štěňata
v podzámčí tiché aresty

***
Není nic krásnějšího večer delší rána
který své oči plné jitrocele
hladově připojí ku očím svého pána
a vůni opojen se zhasne jazykem

Není nic krásnějšího slunce nad propastí
Věrni psi slídiči hledají svoji kost
Do hrobů úlevy vkládali minulost
jako keř který voní

Nevrátím se z parku
Pozoruji starce
posmutnělých lící
který je psem
a byl na Měsíci

CHARLOTTE

HODINA MÉHO SNĚNÍ
Vlasy mi prší
a v pruzích na koberci jsou
ukryta zrnka soli
krajina bídy v hladině hodin
je to nejdelší pohled do zrcadla
a zblbnem
všichni.

PAVEL KOTRLA

***

O půlnoci se probudím a vzpomenu si:
Nejsem tvůj jediný muž
Chvíli jen tak ležím
A pak řeknu si
Ale co!
Nejsi jediná má žena...

Jan Oreb

V pasti slovníku
věnováno J. Hrabalovi

matu se po hlavě
vábivá Hýlo
matu se váhavě
snaživá vílo

matu se tam a sem

spadlo mi gesto
slova a významy
matu se po hlavě
matu se – neznalý

uroň slzu
 – černou kávu
černou kávu
 do rukávu

A dvakrát do skla!

přáli mi rozkazem
harfovali, chrochtali
kleli až do kleku
Bohublíženci

Snaživá
 cukruj, cukruj...

liknavě, váhavě
matu se po hlavě

matu se tam a sem

Snaživá
 nestačí Ti ?

© Texty