TEXTY č. 5 (JARO 1997)

[úvod][próza][poezie][recenze][rozhovor]

ÚVOD

Jiří Hrabal: O tygrech, lvech a lidech

( 4. 2. 1997)

Knihkupectví Malina je malé. Zvláště
v době, kdy se ještě nosí kabáty, se scvrkne natolik, že tu lidi k sobě mají blízko. Ať se jim to líbí nebo ne. Chodím tam často
a rád. Baví mě sledovat zákazníky, jak se všichni snaží proniknout až ke „své“ přihrádce, aby v ní objevili to, co žádají. Každý podle svého gusta. Jeden přichází pro trochu zábavy, druhá pro krapet sentimentu nebo pro radu kterak zhubnout a po čase opět nepřibrat, jiný potřebuje příručku pro kutily, mladý hledá porozumění na stránkách básnických sbírek, další si přeje průvodce na cesty nebo do života... Já mám taky svoji přihrádku. Všichni tu vědí, kterou.
Obvykle, přijdu-li v hodinu jako dnes, čeká mne již ve dveřích pozdrav doléhající ke mně od pokladny, většinou spojený
s gestem, jež odkazuje na restauraci U lva. To je naše místo. Místo, kde se schází všichni, kteří mají co do činění s Texty. Diskutuje se o všem, co je námi považováno za důležité: poezie, mladé dívky, staří mudrci, ceny knih, politika, mladé dívky, vsetínský hokej, valašští malíři, mladé dívky, Kunderovo Umění románu, mladé dívky... Pijeme pivo. U lva mají dobré (neskrytá reklama).
Dnes je to však jiné. Pan Malina sedí za stolem v knihkupectví a prořezává stránky čtvrtého čísla Textů. Je sám a vypadá smutně. Přidám se k němu a očekávám otázku, která záhy přijde. Samozřejmě, že to vím. Včera zemřel Bohumil Hrabal. Člověk-spisovatel a spisovatel-člověk, jenž mne skrze své knihy provázel „hlučnou samotou“ v letech, kdy jsem měl kapsy plné otazníků. Ukazoval, rozmlouval, radil, povídal, bavil a hlavně pábil a pábil a pábil... Mluvíme o ledasčem, ale oba tušíme, že hlavní téma je dnes až příliš osobní. Nechce se mi říkat, že „česká literatura přišla o jednoho ze svých velikánů“...
Sedím U lva a myslím na toho, co sedával U tygra. A vím, že my všichni, co píšeme Texty, dnes budeme číst Hrabala...