TEXTY č. 9 (JARO 1998)

[úvod][próza][poezie][recenze][rozhovor]
[manifest]

ÚVOD

Jiří Hrabal: Dopis do pohádkového světa Mojmíra Trávníčka

DOPIS DO POHÁDKOVÉHO SVĚTA MOJMÍRA TRÁVNÍČKA

Milý pane Trávníčku, v posledním čísle Textů (č. 8) jsem si s chutí přečetl Váš příspěvek Chvála pohádky. Myslím, že si tento žánr alespoň krapet Vaší (a nejen Vaší) pozornosti skutečně zaslouží. I když jej považuji zřejmě stejně jako Vy za svým způsobem nenahraditelný při formování osobnosti každého jedince a jeho morální odpovědnosti, nemohu souhlasit s Vaším vývodem, že „utíkáme před pohádkami ne proto, že jsme vyspělí, nýbrž zbabělí“ apod. Jak snadné by to bylo, kdybychom mohli vždy říci: „Bylo nebylo,“...
Pohádkový svět „dobra a zla“ učí člověka odpovědnosti na velmi zjednodušujícím schématu. A má v tom bezpochyby svou nezastupitelnou úlohu! Obávám se však, že postupně odkládáme pohádky ne proto, že bychom se báli podívat se Pravdě do očí, ale že zjišťujeme, jak nesnadné je určit: zde je Pravda, zde je Dobro a tady Rozum. Natožpak říci: Pravda zvítězí! Není to otázka lhostejnosti ke hledání, zbabělosti ani hrdopyšství, ale naopak výraz odhodlání a přijetí odpovědnosti daleko obtížnější. Pohádka je jedním z nejpůvabnějších lidských konstruktů (byť „jenom“ lidských!), je však vytvářena z perspektivy bytosti, která vlastní svůj Jazyk, kterým popisuje Svět.
A právě ve chvíli, kdy pochopíme, že naše existence je utkána z nekonečné škály vyprávění, nahodilostí, ironie a času, nastupuje svou roli román, ono území bez Pána Pravdy. Ve světě Cervantese, Rabelaise, Brocha či Musila nás čeká obtížný úkol. Vyrovnat se s touhou po vlastnictví Pravdy a  moci nad Skutečností a přijmout relativitu věcí lidských, zbavenou snů o universální lidské přirozenosti.
To však neznamená, že bychom jeden z lidských příběhů měli vyhostit do končin zapomnění a občas si nepřipomenout svět pohádek Oscara Wilda, Němcové či Jana Wericha...

S pozdravem
Jiří Hrabal

© Texty