TEXTY č. 12 (ZIMA 98/99)

[úvodník][próza][poezie][recenze]

ÚVODNÍK

Letní dopis na zimní Bystřičku

Pablo!

Glóbem jsem prudce zatočil, modrá s hnědou se na něm slily, jak divoce jsem do té malé koule dřísknul. Svět není velký, ale je na něm všecko, co potřebujeme. Před zimou do léta jsem utekl. Zimní zprávu pro Texty Ti ale, milý Pablo, píšu, slíbil jsem to přeci, i když raději lajdačím a čtu si.

Co jsem dělal v zimě? Kropil jsem zelené trávníky na Santa Lucii. Od zahradníka půjčil jsem si hadici a celé odpoledne je vlažil. Pařilo se z nich a kde voda už vsákla, položili se milenci a leželi tam, líbali se, překrásně se převalovali. Tráva šustila, jako šustí mladé listí, jako když pták mává křídly – úžasný opeřenec.

Sbírám tady vůně, jaké v Evropě nemáme. Mleté avokádo a zvláštně hořká vůně dívčí tváře navečer, trnitá vůně kaktusů a slané aroma Pacifiku. Víš, že i čtyřicetistupňové vedro voní? Tak divně se v něm dokáží smíchat věčný prach, pot, hlasy, kus zmrzliny na chodníku i přeplněná popelnice... Slepá kytaristka před sv. Jakubem křičí i dnes svou horkou modlitbu a Neruda dopil už svůj odpolední čaj. Nad přístavem Valparaíso krouží pelikán a malá plachetnice míří k mysu Horn, bílá pěna. Milý Pablo, Na Plaza Ňuňoa seděl jsem včera celou noc pod palmou, v letních zahrádkách lidé jedli a pili, zpívali. Ale tak neožrale, spíše pod vlivem temperamentu, který mají uložený kdesi hluboko v nitru živých těl.

Je to letos krásná zima. Voda v záchodě se točí úplně jinak, než jsme zvyklí od nás. Orion dělá v noci stojku a Jižní kříž, vidíš, Jižní kříž, pod ním La Punta, vesnice, sypou se hustě listy nočního románu, noc je vlídná, je jiná, zpocená, neúprosná, žhavě ledová, jako když jednou v roce vyroste velkými barevnými květy bodavý kaktus. Kam s ním, když se protrhne nádoba smutku? Z bláta vyhrabat diamant!

Pablo, hojnost planety je podřadná. Posílám závěj pozdravů.

René

(Santa Lucia, Santiago de Chile, leden 1999)