TEXTY č. 13 (JARO 99)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovory]
[recenze][studie][comics]

ROZHOVORY

O H. BUSTOSI DOMECQUOVI JEHO STVOŘITELÉ

11 otázek pro autora knihy „Atlantida na dosah?“

O H. BUSTOSI DOMECQUOVI JEHO STVOŘITELÉ

A. BIOY CASARES a J. L. BORGES

Co se vám na Bustosovi líbí nejvíce?

Jeho typická argentičnost. Je to, myslíme, nejlepší příklad obyvatele Buenos Aires. Má všechny jeho špatné vlastnosti – vychytralost, neloajálnost, mravní zkaženost, ale také jakousi něžnost, která je pro ně charakteristická.

Ale Bustos přeci není porteňo...? (pozn. překlad.: typický obyvatel Buenos Aires)

Ne. Je ze Santa Fe. Narodil se v Putaju. Celý život ale prožil v Buenos Aires.

Kde?

V jeho západní části. Přesněji ve čtvrti Concepción.

A co se vám na něm líbí nejméně?

S postupujícím časem na něm nacházíme stále více špatných vlastností. Nejhorší je, myslíme, to, že nemá žádné morální zásady. Dá se říci, že je stále připraven změnit svoji podstatu, svůj charakter, jestliže si to „kurs“ žádá.

A jeho další chyby, méně závažnější?

Je to prospěchář, egoista, lhář, převléká kabáty, řídí se pouze tím, co je pro něj nejlepší, ve vztazích si hraje na svůdníka, neodolatelného casanovu. Když má jeho přítel problémy, zavrhne ho. Pokud se mu daří dobře, snaží se toho využít. O těch druhých mluví většinou špatně, není to čestný člověk.

Proč jste si ho tedy vybrali?

Protože on přesně vystihuje naši nespokojenost s některými věcmi v této zemi. Je to typický Argentinec – se svými chybami a se svojí pověrčivostí.

Jak vypadá? Je atraktivní?

Má 60 let. Je tlustý, s velkým pupkem. Měří 1,75 m, váží 82 kg.

Obléká se dobře?

Vždy má na sobě tmavě šedý oblek. Jestliže jej potkáte v hnědých šatech, je to proto, že mu je prodali – či dali – omylem. Stále nosí vestu. Dost opotřebovanou vestu.

Nosí prsteny?

Ano. Zlatý prsten na malíčku.

Pracuje?

V jedné státní kanceláři.

V jaké?

Teď pracuje na daňovém úřadě.

Má vyhraněné politické názory?

V této věci je ctitelem tradic. Velkým ctitelem. Je z těch, kteří věří, že země bude vždycky rozdělena na dva politické tábory, na radikály a konzervativce. Pravděpodobně vždy volil radikály.

Co Bustos čte?

Čte velmi málo. Kvůli vnějšímu dojmu ale neustále mluví o knize, kterou právě přečetl. Aby „byl stále v kontaktu s argentinskou literaturou“, jak by řekl on sám. Často například opakuje, že jeho nejoblíbenější knihou je Hlava od Goliata de Martinéze Estrady.

Je Bustos D. ženatý?

Nikdy o tom nemluvil. Zjistili jsme ale, že je ženatý s jednou tlustou a ošklivou ženou, která jej považuje za potrhlého intelektuála, jehož nemůže nikdy pochopit.

Má děti?

Ne. Ve skutečnosti v něm ani není zakořeněna touha po rodinném krbu.

O čem spolu při vašich setkáních hovoříte?

Mluvíme o počasí. A o drahotě. Dost si stěžuje na inflaci. Také nám neustále vypráví o své dovolené v Mar del Plata.

>Kde se scházíte?

Většinou v jedné kavárně ve čtvrti Corrientes, která je mezí čtvrtí San Marín a Reconquista. Mockrát jsme jej pozvali do „Fregaty“, ale vždycky se vymluvil. Nesnáší cukrárny, dává přednost kavárnám.

Myslíte, že má úspěchy u žen?

Ano. Relativní úspěchy. Zvykl si dávat jim dárky, a protože je přesvědčen o kouzlu své osobnosti, velmi jej rozčílí, když mu někdo naznačí, že si těmi dárky ženy kupuje.

Chodí do kina?

Občas. Líbí se mu americké filmy o válce.

O lásce ne?

Je to takový příležitostný romantik. V kině dost brečí. Filmy o lásce má rád, ale nesmí být příliš sentimentální.

Která herečka se mu líbí nebo líbila?

Je stále zamilován do Glorie Guzmán. V tomto je také konzervativní. Nicméně jej pokaždé můžeme potkat u východu z divadla, když odtud vycházejí sboristky.

Bude žít ještě dlouho?

J. L. B.: Pro mne je už mrtvý.

A. B. C.: Mně by se líbilo, kdyby žil ještě nějaký čas.

A co si o tom myslí sám Bustos Domecq?

Nikdy jsme s ním o tom nemluvili. On nikdy nepřemýšlí o smrti.

(ze španělštiny přeložila Michaela Jančová)

11 otázek pro autora knihy „Atlantida na dosah?“

Na jaře r. 1997 zveřejnily Texty pod názvem Objevil vsetínský sochař Atlantidu? rozhovor s akademickým sochařem Miroslavem Machalou, jedním z českých atlantologů. Řeč byla o Platonově popisu bájné země, která byla obdivována antickými civilizacemi, o motivacích, které přiměly vsetínského sochaře, aby se znovu, tak jako mnozí před ním, vydal po stopách, které historické prameny a dokumenty naznačují. Po dvou letech od našeho rozhovoru sedíme s Miroslavem Machalou opět, vedeme rozhovor, tentokrát však máme před sebou jeho knížku, která právě nyní, počátkem června 1999, spatřila světlo světa. Má název Atlantida na dosah? Ptáme se:

Texty: Nevyjadřuje otazník v názvu knihy jistou pochybnost o tom, k čemu jste při hledání bájného ostrova dospěl?

M. Machala (dále M. M.): Nevyjadřuje pochybnost, ale otevřenost. Otevřenost novým dokladům a poznatkům, z nichž bych nejraději měl ty, které by se opíraly o výsledky nové, hlubší expedice. To znamená expedice, která by mohla být velkoryseji pojata. Ale to je především záležitost peněz.

Texty: Odkud se bere ta touha, a u vás byla opravdu zřejmá, zhmotnit, vyjádřit svou představu o tak komplikovaných věcech knižně?

M. M.: Chtěl jsem především zpevnit myšlenku, nenechat si ji pro sebe, chtěl jsem se o ni podělit s ostatními.

Texty: Odkud berete jistotu, že myšlenka, která zajímá vás, bude zajímat také mnoho ostatních, hlavně pak čtenáře?

M. M.: Atlantida je velmi silné a řekl bych věčné téma. Drží při životě velké mystérium, které svět a lidé potřebují. Vždycky to lidi zajímalo, a to už více než 2000 let.

Texty: Toto téma, téma Atlantidy, bylo uchopeno, i když s rozdílnou přesvědčivostí, mnoha, možná stovkami atlantologů – snílků i seriózních badatelů. Může vůbec někdo, vás z toho nevyjímaje, přinést ještě k problému něco převratně nového a přesvědčivého?

M. M.: Kdybych si myslel, že jdu ve vyjetých a starých známých stopách, ani bych se o vydání knížky nepokoušel. Myslím si, že většina atlantologů vykazuje hodně stereotypní pohled na Atlantidu. Slušně akceptují jeden druhého, jeden vychází z pohledu druhého a všichni lpí na poměrně věrné interpretaci Platona. Já si myslím, že je třeba tyto stereotypy a předsudky překonat.

Texty: Z předloňského rozhovoru s Vámi vyplývá, že nejpůvodnější na vaší myšlence je otázka lokalizace Atlantidy, i když neprozrazujete, samozřejmě z mnoha důvodů, kam ji umisťujete. Dnes už to můžeme prozradit. Stále považujete svůj objev v oblasti Mauritánie (Islámké republiky Mauritánie), za nejpůvodnější část řešení záhady Atlantidy?

M. M.: Do jisté míry ano. Dospět k impozantnímu útvaru Guelb er Richat v Mauretánii bylo dlouholetou záležitostí. I pro mě překvapivou. Samotný snímek Guelb er Richatu pořízený z americké družice a následující propočty podrobných map získaných v Geografickém institutu v Paříži pak působil jako zjevení. Kráter Guelb er Richat se vynořil z hlubin času sám.

Texty: Připomeňme ještě jednou zdroje vaší prvotní inspirace.

M. M.: Samozřejmě Platon a dialogy Timaios a Kritias. Skoro sympatičtěji však na mě působí zmínky o Atlanťanech v Herodotových dějinách. Herodotos je věcnější, skromnější, konstatuje. Nepíše umělecký text. V Platonových dialozích je estetický rozměr podstatný. Uvěřil jsem Herodotovi a zkoumal dál, rozvíjel jsem jeho myšlenku, přecházel k archeologii, geologii, myšlenky postupně zpřesňoval a potvrzoval přímo na místě v Africe.

Texty: Ještě jednou se vracím k osobitosti vašeho pohledu na Atlantidu. Nebude vám vadit, když si na rozdíl od vás budu myslet, že největší přínos vašeho obrazu Atlantidy, i když všichni ji především hledají a chtějí lokalizovat, vidím v tom, že jste opustil Platonův popis atlantské civilizace utopené ve zlatě a ohromném bohatství? Odvažujete se Atlanťany (někde se spíše hovoří o Atlantiďanech) vidět jako rozvinutou, v harmonii žijící společnost, která ale nijak mimořádně nevybočuje z možností, které vymezuje jejich doba, doba, v níž žili?

M. M.: To mě nevadí. Dokonce mě to těší.

Texty: Jaký ohlas očekáváte po vydání knihy?

M. M.: Reakce budou jako vždy kladné i záporné. Z obou se lze poučit. Jsem klidný, určitá jistota a vnitřní klid pramení z vědomí, že vstupuji do velkého rozhovoru, který se už po staletí vede.

Texty: Co se může ve vaší knize především stát předmětem kritiky?

M. M.: Myslím si, že zvlášť silně se bude připomínat, že podle Platona byla Atlantida klasickým ostrovem. To vidím poněkud jinak. Ani já nejdu zcela mimo tuto představu, ale je tady poměrně radikální změna pohledu. O tom píšu dost podrobně v knize.

Texty: Zdá se mi, že na některých místech příliš zvýrazňujete mytologii
a mytologické události a používáte je jako argumenty. Neoslabuje to myšlenku, pro kterou chcete čtenáře získat?

M. M.: Jádro mýtu je v realitě. Problém je dostat se k tomu jádru. Víc k tomu nemám co říci.

Texty: Jak jste celkově s knihou spokojen, s její výtvarnou, grafickou podobou?

M. M.: Člověk by neměl chválit to, co je
z větší části jeho, patří jemu a za co by měl být jistým způsobem odpovědný. Knížka se mi líbí, za to dík všem, kteří myšlence fandili a na vydání se podíleli.

© Texty