|
|
TEXTY č. 19 (PODZIM 2000)
POEZIE
Jan Válek
Otakar Matuška
Robert Fajkus
Radek Václavík
ZAPADLÁ ZNĚLOST
Stéblo mráz rozkrojilo
Myslil jsem o jaře
Vločkami rojilo
Roztát na tváře
Ty žertvy tiché, vím
samy znají cestu
k bosým z mých zim
zamrzlých v gestu
Stéblo zůstalo
kdy odešel jsem
Kdy dávno nebylo
Jen sen, znělý sen
MÁ CHVÍLE
Polepím špalík peřím:
pták Dupne nožkou?
Ne-li (přesto věřím)
bude mi soškou
Cesta člověka
vede od smečky
ke karavaně
x
Měl praxi teoretika.
x
Pan Reynek de la Mancha...
x
Tak promrznout
se dá jen zevnitř.
x
Dětství:
čas,kdy čas
měl ještě čas.
x
V řádu,
nikoliv v řadě.
x
Sto lidí, sto názorů
a ani jedna myšlenka.
x
Mým válečným rykem
je ticho.
x
Úzkost nás tiskne
vlastním nákladem...
Přílet havranů
Déšť dere peří ze stromů,
vítr rozvívá duchny po oraniskách,
nahá vyzáblost schouleně bloudí do mlh,
černým stehem přišívá k spánkům šeď.
Křičí, v poryvech se oddělují,
v stupňovaných vzlycích meluzíny.
Těžce utkvělý vzduch
rozřízl zvuk telefonu:
tvůj přiškrcený hlas,
jako by právě rostlo chmýří
na havraních holátkách. –
Počátek podzimu
Listí, rez, saranče.
Ubrebentěné vši:
sýkorky mezi ořechy.
Vzpomínka. (Ta mašlička
na tvých kalhotkách
v mých zubech, tak sériová,
a já ti ji tenkrát tak přisoudil…)
Modlitba
Jdu.
Otvírám hubu jako zvíře
a nevychází zvuk.
Na konci žádné slovo není:
táž stařena, totéž listí, táž tma.
Hudba… Byla vždy popravčí!
Počátecký hřbitov
Dějiny pod kameny
jako by ještě čekaly.
Hrobník namáčí brousek do vědra:
„V zimě bejvaj mezi kostma zmije.
Na jaře lezou nahoru.“
Přeruším šustivý šepot, propadnu
do ticha počáteckých měšťanů.
Žasnu nad ladnou krásou vybělených čel,
tu nejkrásnější lebku beru do dlaně,
olůvko v šourku náhle ztěžkne.
„Vstaň na chvíli pomilovat se!“
* * *
(J. Chrobákovi)
Na horách se přitížilo!
Leden rukama sype zem
Po hospodách
Pyšní chlapi za stolem
A samá špatná řeč
(9. 1. 2000, kavárna POD KLENBOU)
© Texty
|
|