TEXTY č. 20 (ZIMA 00/01)

[úvodník][próza][poezie][překlad][recenze]
[rozhovor][comics]

POEZIE

Martin Štěpánek

Zdeněk Volf

Václava Veselá

Daniel Rušar

MARTIN ŠTĚPÁNEK

Martinu Štěpánkovi je 10 let a je žákem Základní školy ve Vsetíně na Rybníkách.

ŠACHOVNICE

Když se hlava sklání nad šachovnicí,
nejprve táhnou koníci
a nejsou to žádní amíci,
takoví šachoví truhlíci.
Oslí uši už nehraju,
protože tuhle bitvu vyhraju.
Když jsem dal nepříteli šach,
řekl jsem: pozor!
Dostaneš mat.
Ale nepřítel z toho vybruslil
a zachránil ho pat.

ZDENĚK VOLF

RUKOJMÍM II

Donekonečna
tu mohu
proti nebi
pozorovat břízy

Z mostu
nastavovat tvář
proti vodě
Bečvy

V zákopech
proti tobě
stínovat údery
a chvaty

V kapli
hromadit své kry
proti srdci
v krvi

***
Čekám
až modlitbu
usnutím
prohloubíš

Střádám
ti po nocích
přímluvou
na věno

Jednou snad
v ztišení
zaslechneš své
jméno

TAH

I před klínem
krav
se kaji...

Ani od mrvy
jak od sebe
při modlitbě ruce
nemohu odtrhnout rty

PŘI SOBĚ

Co lze již
jen skrze slzy
zvětšit

I vypálit

...či být
jimi aspoň máčen

Na drén

MÁ HODINA

Kdy z očí
v noci
odchází mi
voda...

Jak při porodu
když ti při mně
slábly stahy
oroduji

KOLIK ZA MNE?

Ještě proseb
padne
jako vloček
v polích
pod Mohylou
za sníh

VÁCLAVA VESELÁ

Z M I S K Y

Banán

Díváš se na mne s nelibostí
Vzbouzím nevhodné asociace

Od špičky?
Od paty?
Jakpak mne svlékneš?

Komu na pohozeném župánku uklouzne nožka?

Hrozen

Je nás pro Tebe tolik!
Všichni tak krásní!
Všichni tak stejní.

Až bude po všem,
tedy,
teprve až pak
(v ruce oškubaná šňůra pupeční)
zjistíš, že jsme byli jeden.

Broskev

Nabídli mi job.
Pracovní místo – kuřecí steak.
Pracovní plášť – strouhaný sýr.

Zeptala jsem se jen
jestli je tam
teplo?

DANIEL RUŠAR

J a r e m (dědovi)

To čas kýchne.
A tvoje léta
a pampelišek
bílá léta
rozlétnou se po polích.

P á l e n í

Čas pálení
bramborových natí.
Ke kamnům štiplavý kouř
nás dovedl. Za ruce.
Za slzy -
popel k dřevěné posteli.

Z a b i j a č k a

Troky. Opařené prase
s bílou blankou.
Scezené štětiny
hnědkaví.

Řetězy cinkají. Námrazou.
Nesušeným trnkám
se zpovídají naše hlasy.
A ony nám.