TEXTY č. 31 (PODZIM 2003)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[recenze][comics]

Úvodník

Dalibor Malina: Svatby v domě

Dalibor Malina: Svatby v domě

V lednu požádal Jirka Hrabal o Branku, v srpnu Pavel Kotrla o Gábinku, v říjnu Jakub Chrobák o Andrejku. Dělá se to v den svatby tak: nejdřív se tluče na dveře, za kterými postává nevěsta (to šlo nejlíp Jakubovi, protože má ozkoušené dobývání do domu poté, co se orosený lyrikou vracíval před léty k ránu od vsetínského splavu), pak se nastrčí nevěsty falešné (rozpoznání těch falešných šlo ženichům všeobecně dobře, zvlášť Jirkovi, kterému nastrčili taky ovcu Michala Jareše), pak přijde ta pravá (všechny nevěsty byly bílé, čisté a krásné jako stránky bez Textů) a ženich požádá o nevěstinu ruku (autor těchto dojemných řádků byl poblíž jediného hlasu připomínajícího debutanta z Psího vína; nakonec to byl Jakub) a obdrží požehnání rodičů. Pak následují obvyklé a historicky ne tak osobité přesuny zúčastněných, většinou v mlčení a klidném soustředění, nejdřív k oltáři ( jsou slyšet fundamentální „ano") a pak ke stolu. Tady se už dějiny ohlašují s nároky na originální příspěvek. Mnozí svatebčané ho dlouho nosí v sobě, ti podepsaní v matričních kníhách dlouho a všeci.

Povol si, synečku, dokáď si slobodný,
dokáď ti rozmarýn za klobúčkem vóní.

Jirka při svatbě ve Velkých Karlovicích ukazoval Brance valašské kopce, a spadl. A bylo veselo. U Kotrlů na Bystřičce bylo veselo i vestoje, i když k pádu daleko neměli dva knihkupečtí vyslanci ze Vsetína. A tak předstírali tanec. U Chrobáků v Halenkově bubnovali a probudili Jana Skácela, potichu s ním šli k dědovu hrobu a pokřtili tam Jakubovu sbírku Až dopiju, tak zaplatím. Pak už nikdo nevěděl, kdy sa dopije a kdo zaplatí. A Mirek Urubek s cimbálovou muzikou hrál. Stejně tak dobře jako Hrabalům v Karlovicích a Kotrlům na Bystřičce. Na špičce smyčce má jakési zařízení, kterým zatahuje sítě hlavně na roby. Naklání přitom hlavu a nevyzpytatelně se usmívá. Muzikanti se u nás měli vždycky dobře.

MiRek URubek má v každém jméně „er"; mají ho v křestníh jménech i nevěsty Jirky, Pavla a Jakuba: BRanka, GabRiela, AndRea. Možná, že právě za ty drnčivé souhlásky jak za háčky se upínají ty tajemné sítě. A je to.