DOPIS
v zavíraných dveřích uvízne lískový ořech
oči se polekají
a jejich mokrý popel potrhá dopis
právě vytažený ze schránky
průsvitka vrby za oknem
stříbrné světlo ve kterém už neumíš lhát
DÍVČÍ HRADY
v ranním slunci chřestí kosi v listí
pruhy mlhy: žaluzie před strání
ve které se otevře bukové okno
oblý jinovatkou pokrytý křemen
na žulovém mezníku
tubus metra za údolím
spíná dvě šedá těla sídliště
šípky spadaná jablka
hnilobná vůně poznání ve zkřehlém sadu
ZTRACENÉ KLÁVESY
známky z obálky se pokládají na stůl
cizozemské princezny obroubené
paličkovanými krajkami
vůz se senem kolébá vandráky
jitrnice koláče a skříňka války za kopcem
elektrické piano které zůstalo na zastávce
zní v kousku právě vyfouknutého skla:
klub Modrá šipka zakreslený rozpíjejícími se
písmeny
do sešitu Jilské ulice mokré do Vánoc
KAŠTANY
vítr posunuje po rybníku
do loďky stočený list
kaštany se nahýbají přes zábradlí
těla přes vůni noci
ZÁŘÍ
dokážeš vidět dovnitř věcí: hned
ale zůstává ti po nich jen prázdná dlaň
která spí s kým se jí zamane
díváš se co dělají jiní
s tím co už dávno víš
líná v kosatcích
a chladná nehybná
tak jako černé jezero s rašelinou pod šaty
pod jehož hladinou spatříš půl štěstí
a půl mrtvé ryby: na průhledný papír
vybledlé
POZPÁTKU
křídla kavky jsou v oku
mokrý sníh v peřinách
dveře maringotky se zhoupnou ve větru
zatřpytí se
sen
POKLAD
poklad který hledáš leží doma
v almaře se kterou spí prach
a pavouk souká její nit
tiše
otevři dvířka
ani nedýchej
Pro Michaelu
Tak už se nedá nic dělat
než odejít středem
a jen v hlavě si podržet
bradavky tvé jak hrozny Guzal kara
a tvoje oči jak prvohorní moře
vždyť co jsem ti mohl nabídnout
než svoji démantovou vrtací korunku
lesklou jak led v lužních lesích
teď už vím
nadbíhal jsem ti vždycky do ofsajdu
a byl jsem přitom trapný
jak vtip od Ceplechy.
Přerovské nádraží, 18.6. 2003
Vlak má samozřejmě
půlhodinové zpoždění
ranní slunce vysušuje
rosu na asfaltu
perón je zaplněn dívkami
se štíhlýma opálenýma nohama
nechtě naslouchám rozhovoru
dvou stařenek
na druhém konci vagónu
”To budó močové cesty – a byly!”
zazní vítězoslavně.
Zátiší s whiskasem
Zploštělost kočičích boků
a špička ocasu se chvěje
nad opěradlem pohovky
u okna poslouchám
malátné tóny Maláta
z hudební školy naproti
a vychutnávám vůni pustorylu
zmítám se v tom všem
jak igelitový pytlík
zachycený na větvi
už dlouho jsem pořádně nespal
potřebuji si v sobě udělat
železnou neděli.
jak usínám
na hrachu
v důvěrně neznámých končinách
a jistěže bez konce
jsem obracen na rožni spánku
tolikrát vějíř pavího ocasu otvírá mou hlavu
za důkaz bytí
jak usínám
s ohromným strachem ale den co den je
kam se vracet
svléci se
před uložením zavřít knihu
knihu odložit
nastřádanými kameny obav
hodit do rodného hnízda
jako píchnutí do mapy
hic sunt leonés
* * *
znovu je noc
hádky utichly
tyto papírové zdi
jejich srůsty ohraničené
v pojem domov
v slovo domov
v žalář domov
hledaje spočinutí podél světel
paměti
vstoupíš a jako výkřik
rozžhne se svíce lebky
která již chrání jen
majestátem zaťaté pěsti
to je pak člověk jako pískle
vyjící strach z velké postele
nutkavá představa že kdykoli
vedle mne může ležet
spát nahá dívka
nebo mrtvola
![[pak] blog pavla kotrly](../images/button_pak_blog.gif){kind=small}
