TEXTY č. 41 (Jaro 2006)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[comics][jen tak ]

Jen tak

Jakub Chrobák

Jakub Chrobák

Byl jsem při básni: jedno májové úterní poledne jsme vycházeli s Laďou Soldánem z restaurace Tiskárna v Opavě a proti nám se tyčily dvě překrásné dívčí nohy. Když se přiblížily k tomu bodu, ve kterém nám měly zmizet ze zorného úhlu, vzedmul se v Laďovi básník. Zastoupil těm nádherným dívčím nohám cestu a řekl jim: Slečno, slečno, ty Vaše nohy! Ale já už ne! Báseň se o ty nohy rozpleskla a chodí s nimi dodnes…

Byl jsem s básněmi: Petr Král píše verše. Ale! Když s nimi chvíli jste, hrozí vážné nebezpečí, že svět Vás začne znovu půvabně oslovovat, že bude vábivě svítit, že Vás bude vzrušovat. Zkusil jsem to – v zahradních restauracích trávím víc času, než je zdrávo, protože soumrak v pivu voní, ujíždějí mi vlaky, protože se znenadání zastavuju a hledím, nespím, protože mi v uších neodbytně zní hudba valící se tak jako vajíčko: zpočátku táhle, pak se ztopoří, rychle překulí a znova se vrátí do pomalého rytmu: „hřebík ve dřevě lavice jak čeká svou příležitost,/ chvíli/ kdy si o něj v pustině večera někdo natrhne šaty/ nebo kůži a dokončí tak kdovíjakou dávnou válku"… víc ve sbírce Přesuny.

Dotýkal jsem se básně: Andrejka, když se po dlouhém a táhlém převalování zklidní a usne, je překrásná. Tiše, opatrně nadzvedávám společnou peřinu, ještě se podívám po tmě pokoje, uličnicky, aby nikdo neviděl… pak se dotknu požehnaného břicha. A – je tam!