TEXTY č. 4 (ZIMA 1996-97)

TAK MÁLO

Tak málo řekl jsem.
Krátké byly dny.

Krátké dny,
Krátké noci,
Krátké roky.

Tak málo řekl jsem.
Nestihl jsem.

Srdce mé znavilo se
Nadšením,
Rozpaky,
Horlivostí,
Nadějí.

Morda leviatanova
Už zavírala se nade mnou.

Nahý ležel jsem na březích
Ostrovů pustých.

Do propasti mne s sebou strhla
Bílá velryba světa.

A doteď nevím,
Co byla pravda.

z polsštiny přeložil -pk-

SIAMSKÉ SESTRY

Nekonečnost a Nicota,
dvě sestry siamské,
zrodily jednoho boha.

z polštiny přeložil -pk-

Už vře voda k pantomimě
Už zalíváme kabáty
Rebecca v tercii i v primě

Už v ře
či poznáme se plynně
a mlíko skoro nepoznat

A kafe noci do Milána
expresem po zdi bez mapy

Prokřehlá láska na svatýho Jána
Snad tvoje zrnka polapím

Nasleplou lžičkou míchat v očích
než se ti, Sugar, rozpustím

Je malá mysl neúročit
Odplahočit se do pustin

Už v ře
ce pozná se to líně
Já můj pád ty tvůj vodopád

STRACHY
Je strach co pálí
a strach je který nebolí
O prvním mlčí se
druhý prý je k smíchu

A já mám ticho rád

Vyjít po schodech
co skřípou jako zrezivělá slova
Najít svůj hřích

Pak nebudu se bát

až dětem pod peřinou
když druhý strach pokorně je hladí
budou se smát

Řeknu: “Je mrtvý první strach.”

CO JEŠTĚ NEZNÁM
Takový studený zvuk
jako když na samotě
Neznámý bere za kliku
Mě vylekal A budu

jak lodička z borové kůry
co ucítila splávek
Jak chlapec, co jí věří

Dokud ten zvuk nenajdu

ZA PODIVNĚ TICHÝCH NOCÍ

Lesk rybích těl
Dává moři světlo
Dává stíny

Není divu
Že jsou vidět hroby námořníků
Plachty vzdouvané vodou