TEXTY č. 4 (ZIMA 1996-97)

[úvod][próza][poezie][recenze][rozhovor]

ÚVOD

Dalibor Malina: 13. prosince

13. prosince 1996 se uskutečnil v kavárně Pod klenbou ve Vsetíně 1. večer Textů. Bylo plno: plno chuti něco uslyšet, o něčem si popovídat, na stole plno sklenic a v předsálí u baru plno cigaretového kouře. Nechyběl kromě pana Mojmíra Trávníčka nikdo, kdo do tří dosavadních čísel Textů něco napsal a o něco se v nich pokoušel. V tomto smyslu byla nepřítomnost pana Trávníčka zcela omluvitelná, neboť on se o nic pokoušet nemusí, protože takřka všechno umí.
Jakub Chrobák přivedl s sebou kapelu Ležérně a vleže, zajímavé muzikanty, v jejichž hudbě krásně recituje trubka. Zádumčivě, zasněně a přece odhodlaně. Jiří Hrabal přijel z Olomouce s kamarády, kteří recitovali a hráli, navíc si hráli a přihrávali navzájem a pohrávali s přítomnými. Vydávají časopis Kecy, který je opravdu pravdivý, zvláště proto, že je upovídaný. Majitel knihkupectví Malina ze vsetínského Dolního města, které oslavilo právě počátkem listopadu 5 let své existence, přišel se dvěma svými kolegy a pařížským fejetonem, který byl mírně skeptický a hodně nostalgický. René Kočík uvedl překlad inaugurační řeči čerstvé nositelky Nobelovy ceny za literaturu z Polska (viz text uvnitř čísla) a dokázal, že si vedle ukrajinštiny dobře rozumí s polštinou a navíc věří s paní laureátkou, že básnictví není zcela mrtvo. Šéfredaktor Textů Pavel Kotrla si přivedl bratra Michala a Michal Kotrla bratra Pavla. Michal však s sebou i stín, o němž zkušení vědí, že ho nelze překročit. Nikdo z přítomných netušil, že je to stín smrti. Bohužel, talentovaný Michal, jehož absurdní minipovídky dokázaly zvěstovat mnoho ze světa netušené krásy a nápaditosti, už nežije. O Vánocích nám připomněl, co je to bolest ze ztráty a nenahraditelnosti. Proto se pokoušíme něco z 13. prosince, času předvánočního, přenést i do tohoto čísla. Vždyť Michal přece tyto texty do Textů připravoval a zůstane v nich pořád s námi.