TEXTY č. 4 (ZIMA 1996-97)

[úvod][próza][poezie][recenze][rozhovor]

ROZHOVOR

Rozhovor s Viriliem

ROZHOVOR S VIRILIEM

Paul Virilio je současný francouzský filosof, urbanista, poukazující na důsledky medializace společnosti, ale také historik vojenství a architektury. Pozornost upoutal zejména svou teorií dromologie či “estetikou mizení” (vzhledem k stále rostoucí rychlosti vnímání, která již dosáhla mezí, při nichž pojmy prostoru a času ztrácí pro člověka smysl, dochází k mizení věcí v toku obrazů). Následující výtah z rozhovoru byl převzat z čas. Le Monde prostřednictvím anglického překladu dostupného na Internetu:

Jaký je váš názor na budování informačních dálnic ?
Pokud je vůbec něco imperiální, tak jsou to určitě komunikační dálnice. Uvědomuji si totiž, že dálnice vznikly společně s fašismem. Nejprve Mussoliniho autostrády a potom Hitlerovy říšské Autobahnen byly použity jako strategické cesty při obsazení zemí východního bloku. Tehdy ještě samozřejmě nebyly dálnice určeny jen pro zábavu, jak je tomu nyní. Ale přesto se divím, že se reklamní agentury odvážily použít právě tento výraz.
Uvědomuji si také, že předchůdcem Internetu byl Arpanet, síť sítí pro ty, kteří se zabývali vojenským výzkumem. Proč to skrývat? Dálnice a utajený původ Internetu si jsou až příliš podobné a to je jeden ze znaků totalitní dimenze reklamy, dimenze, jež byla vyjádřena zavedením multimédií. Jsem jejich absolutním odpůrcem, i když samozřejmě neodmítám celosvětovou komunikaci.
Jaké budou následky zavedení multimedií do rodinného života ?
Zvyšující se počet rodin s multimediálními počítači povede k vzniku toho, čemu říkám virtuální město. Multimédia vytvoří něco jako město měst, městské hypercentrum. To způsobí revoluci ve vztazích k našemu bezprostřednímu okolí i k ostatním lidem. Bude to začátek urbanizace skutečného času. Jinak řečeno, vzniknou tak celosvětová hypercentra, kde skutečná města nebudou nic než předměstí, periferie. Virtuální města vyvstanou z časového stlačení, které způsobily telekomunikace.
Zapříčiní vznik tohoto města měst nějaká konkrétní nebezpečí ?
Každou novou technologii provází její konkrétní nehody. Vlak byl vyvinut s vědomím možného vykolejení, loď s možností ztroskotání. Ale všechny tyto nehody měly jen lokální charakter. Multimédia a okamžité komunikace s sebou přinášejí nepředvídatelné události. Rodiny budou vystaveny možnosti integrální katastrofy, která by měla na celý svět dopad srovnatelný s jaderným zamořením.
Jaké by byly následky takové integrální katastrofy ?
Elita bude žít ve skutečném čase v hypercentrech, zatímco vyhnanci ve “zpožděném čase” na předměstích. Železniční neštěstí měla vždy velice konkrétní následky: oběti na životech a raněné. Proto byla předpokládána již od začátku vývoje železnice. Oběti komunikačních superdálnic budou nehmotné. Tito lidé budou nezaměstnaní, budou se cítit ohroženi, budou trpět důsledky narušených sociálních vztahů.
A jak budou žít členové elity ?
Ve virtuální bublině. Nereálnost změní zákon blízkosti. Nyní známe bezprostřední blízkost. Takové jsou vztahy k rodičům nebo k přátelům. Vztahy z trhu a z fóra. A potom ještě mechanickou blízkost dopravy, jež vede k opuštění venkova a stěhování do měst. Komunikačními dálnicemi jsme dosáhli elektromagnetické blízkosti, která již existovala díky telefonu a rádiu. Ale už brzy se tato blízkost bude dotýkat našich smyslů: zraku, sluchu, hmatu, čichu, dokonce sexuality. Budeme ostatní milovat jako bychom milovali na dálku. Jsme již nuděni a obtěžováni těmi na blízku. Moderátora televizních zpráv známe lépe než souseda z vedlejších dveří. Brzy se stane, že jediní milující se lidé budou žít ve virtualitě.
Jaký bude dopad na společenský život ?
Přechod od vesnice přes trhové město k velkoměstu vytvořil nukleární rodinu. Megalopolis vytvořilo rodinu s jen jedním rodičem. Virtuální hyperměsto bude centrem potenciálního sociálního rozkladu.
Jaký nový fenomén by mohl vést k takovému rozkladu ?
Rychlost ! Bahníme se v rychlosti. Ve své poslední knize jsem toto téma rozvinul v teorii, kterou jsem pojmenoval “dromologie”, podle řeckého slova “dromos” označujícího dráhu*. V průběhu času se lidé snažili zvýšit svou rychlost. Využili k tomu koně, loď, vlak, letadlo... . Ale všechny tyto rychlosti byly relativní, což znamená, že neovládly celý prostor. Dnes jsme dosáhli meze, kterou nelze překročit - mez rychlosti světla. To s sebou přináší globalizaci času. Světový čas předbíhá čas místní. Ovšem s rizikem integrálních katastrof.
Ve své nejnovější knize mluvíte o šedé ekologii, která by měla doplnit zelenou ekologii. Co je to vlastně zač ?
Je to ekologie vzdálenosti. Potřebujeme vzdálenost. A zatím je její velikost zmenšována časovým stlačením světa až do nicoty. Absolutní rychlost umožňuje uvěznění ve světě, jenž se stal příliš malým. A tak se naše děti narodí do těsného světa. Opravdu existují ergonomické rozměry. Ve světo-městech ztratíme právě ty rozměry, které se dnes podílejí na kvalitě života ve skutečných městech.

* v angl. „course or track“; obvyklý český překlad řeckého slova „dromos“ je však „závod“ (Pozn. překl.)

z angl. přeložil Filip Tvrdý