TEXTY č. 6 (LÉTO 1997)

[úvod][próza][poezie][recenze][rozhovor]

POEZIE

Charlotte

Jakub Chrobák

Verchovinský plevel

Radek Václavík

Petr Škubal

Mojmír Trávníček: A jiné...

Jan Freundsbrg: Taurusova strana

CHARLOTTE

***
Vybavuji si tvůj dech, když
jedu prsty po okenní tabuli
venku tma
narážíme pohledem zpět
zajdeme na kafe a
mezi náma nenávist
proplétám se den po dni
jako plot z ostružin
ostrý a pálivý
přemýšlím, proč hledýš mě
proč přemýšlím

Jakub Chrobák

POKORA

Být pokorný
jak déšť
co v páře stoupá z dlažby
Jako stín
co ráno podmete
V neslyšných proudech
stoupat vzhůru
Hlídat
kroky dítěte
 

STARCI

Jsme staří
Kolik je nám roků?
Beránky na nebi
kdo spočítá?

Noci se nebojíme
A pili jsme jen trochu
Ve filkách a hvězdách
nechceme znát

Zatímco ale slova
bez krve jsou planá
Zatímco naše noci
mrtvé bdí

Kytky a hvězdy pod polštářem
spí.

SVĚTLA V SRPNU

Někdy se zatáhne
a po kočičích hlavách
chodí tma

Psát do ní sirkou za oknem

Zůstane kousek
i to písmo
má vlastní sen:

Ze smrti noci že se rodí den.

Verchovinský plevel

Zvláštní miniatura lidové slovesnosti karpatského regionu – kolomyjka: písnička a tanec – motivovaná převážně prostým životem dřevařů a pastevců karpatských hor doznala nevídaného “rozvoje” i v období, kdy se tvůrce těchto popěvků – karpatský národ stal součástí Sovětského svazu. Do jaké míry vznikaly novodobé kolomyjky – tématicky skutečnému životu Karpat velmi vzdálené – ve svém autentickém prostředí a kolik jich na objednávku moci opustilo zarudlé dílny sovětských veršotepců, aby se staly jednoduchým nástrojem sovětské propagandy v podkarpatském regionu, se dnes už můžeme jen dohadovat...

1.
Slunce Leninovo svítí,
jiskří se to všude,
a od něho mládnou hory,
mládnou v něm i lidé.

2.
Slavík v sadu zpívá sladce,
slunci prozpěvuje,
Stranu svoji, celý národ,
v písních opěvuje!!

3.
Oj ty strano Leninova,
naše rodná máti,
jenom tobě důvěřujem,
směr nám udávati!

4.
Tak, jak Lenin pracovat,
učit se a žít,
rodné Straně i národu,
dobře posloužit!!

5.
Ví to celý svět už dávno,
ví to každé dítě,
pod praporem leninismu,
kdopak porazí tě?!

6.
Na Hoverle sníh se bělá,
zimní vítr mrazí
a můj milý v kombinátě,
novou cestu razí!!

7.
Rodné Straně Leninově,
Leninovi sláva,
že v Karpatech zasvítila
hvězdička blikavá!

8.
Letí, letí naše píseň,
přes stepy, horami,
Leninovo dílo žije
Lenin navždy s námi!!

9.
Žití naše, radostné je,
překrásné a jasné,
nikdy slunce Leninovo,
u nás neuhasne!!

Vybráno z knihy Jurije Bojčuka Kvity Verchovyny, Užhorod 1985

Z ukrajinštiny přeložil René Kočík

Radek Václavík

A tu na ústa mi přišlo
že i staří básníci
chodívali celí rozervaní,

když veršem
brousili si o kaménky
nové múzy,

a jak prý bolelo to,
když snadno bylo
dotýkat se nebolení,

a ústa celá uplakaná
drala slůvko
o poslední krůček.

Častokrát mívám pocit,
že už nikdy nenapíšu verš,
verš jediný,
samotný,

tak samotný,
jak slovo bez vět bývá

a tichý
že i slůvko skončí s prstem
na ústech,

a napříště,
prý tak mi bude krátké,
že už ani ústy nevystačím.

A jak rád
polaskal bych novou básní
strunku,

pro dva tři rýmy nazbyt
grošáka jim našel,
koníka zpěněného,
aby kopýtko veršem podrazili.

PETR ŠKUBAL

VYZNÁNÍ MODERNÍHO ČLOVĚKA

Vím že dvakrát dva jsou čtyry
Vím že h2o je kyselina i zásada
Vím že moskva je hlavní město ruska
Vím že l´argent jsou peníze
Vím že temperament je dynamická vlastnost
Vím že havlíček napsal epigramy
Vím že roku1918 vzniklo československo
Vím že I je já
Vím že T je termodynamická teplota
Vím že pestík je část květu
Vím že mozart složil figarovu svatbu
Vím že na výbornou musím uběhnout 60m za 8,5s

Ale víc nás už nenaučili
Nevím co se to se mnou děje
Máš hezké druhotné pohlavní znaky
Jsi výjimečná osobnost
Tvá kůže má normální ph
Nechováš se infantilně
Víš co je aldehyd
Rozumíš anglicky
Počítáš levou zadní kvadratické nerovnice
Ovládáš teorii relativity

Ale doprdele
To ti nechci říct
To víš sama
Já ale nevím
Nikde nás to neučili
Ani doma ani ve škole

Našel jsem
Že jeden básník napsal
“Jsi královna noci”
A mně se to líbí
Konečně
Už si vzpomínám
Miluji tě

Mojmír Trávníček: A jiné...

Popěvek
Drobná píseň zpravidla obsahu vtipného až rozpustilého. Existují p. časové, dětské, masopustní, taneční a jiné.
(Slovník literární teorie)

***
Přišel pes a jako vždycky
vrtí na mě ocasem.
Chápu to filozoficky:
Vidím čokla, tedy jsem.

***
Červotoč mi vrtá v hlavě,
nevím, co to znamená.
Vnouček to uhodl hravě:
Ta hlava je dřevěná.

***
Na lysině máslo maje
úředník jde z úřadu.
Tato komodita taje,
vece, dám ji do chladu.

***
Přelezl střevlík z příkopy
na mapu západní Evropy.
Právě když míjel Grenoble,
bělořit šedý ho sezobl.

***
Orala na poli rolnice,
když z pole zazněla polnice.
To rolník v roli hasiče
pronásledoval paliče.

***
Unaveně, ušle
šla na WC vrána.
Spadla tam do mušle.
Deklem zadělána
bídně utonula
v devět nula nula.

***
Vejcorodý ptakopysk
přestal čísti denní tisk.
Je na noviny naštvaný,
že preferují klokany.

***
Zakoupila si břehule
u Vietnamců sněhule.
Když v rámci ročního běhu
napadlo u řeky sněhu,
chodí v nich trochu strnule.

***
Vletěla psovi do chřtánu
vosa v zahradním altánu.
Vsadila mu tam žihadlo.
Špatně to s oběma dopadlo.

***
Husa kopla Cyrila,
botu při tom pozbyla.
Ztrátu svého krpce
nese husa trpce.

***
Detektiv napsal detektivku
o tom, jak ukradli prase z chlívku.
Vyšla za podpory nadace
řeznické asociace.

Jan Freundsberg: Taurusova strana

PÍSEŇ SLUNEČNÉHO PLEJBOJE

Tak střídám ženy
Které mne dobývají
S těmi co dobývám

A říkám si:

Ta mi dala
Ta mi dala
A ta mi teprv dá

Snad je to důvod ke zpěvu
A tak si zpívám:

Yes
This is my song
Song of sunny playboy

SAMICE

from and for e. hemingway

1.
Na jednom volném prostranství, v mezeře mezi bušem, jsme zahlédli tři samice.
2.
Vystřelil jsem.
Vystřelil jsem ještě jednou.
A znova.
3.
Žuchly při dopadu těžce na zem, ležely a tloukly letkami a Abdullah jim uřízl hlavy, aby se směly podle náboženských předpisů jíst.
4.
A tak se ze smrti stala náramná švanda.
5.
Dívat se na NI, na pobouřený úsměv ostatních.
Dívat se jak se v tetelivém vedru překotí – a všema čtyřma dozadu.

A JINÁ VESELÁ PÍSEŇ

Znám tvé prsy s mlékem
Rád je mám
Když jimi pohazuji
Sem a zase tam

VÝPISKY Z ČETBY

Ženo z hlíny a bláta
    Zygmund Krasiński

Na obloze bylo plno černého dýmu a žhnoucích jisker. Plameny vyšlehovaly a žár rozechvíval vzduch. Víry stoupající vzhůru byla tak silné, že pláty zinkového plechu ze střechy byly vymršťovány nahoru, kroutily se a poletovaly s drnčením sem a tam. Kusy hořícího dřeva vyletovaly do výše a padaly jako ohnivé vlaštovky. Když jsem se pokoušel uhasit plameny, popálil jsem si kotník řeřavým uhlíkem. To bylo tak všechno, co jsem mohl udělat
    Mičihiko Hačija

Žena odhodila jakési roucho a zmizela v zemní spáře. Roucho přeletělo nad disputujícím hadím houfem a sneslo se na větev jednoho olivovníku.
    Irmtraud Morgneová

Když ženu příštího dne našli, držela v jedné ruce srp
    Jim Corbett

***
Můžete však to všecko pokládat za alegorii
    E.T.A. Hoffmann

Záměna? Proměna? uvažovali prosebníci. Zákrok bohů, pochopitelně, a příběh pokračoval.
    Lawrence Norfolk

© Texty