TEXTY č. 6 (LÉTO 1997)

[úvod][próza][poezie][recenze][rozhovor]

ROZHOVOR

Rozhovor s Miroslavem Zelinským

Miroslav Zelinský

24. 7. 1961

Literární historik působící v Ústavu pro českou literaturu v Brně a na FF Ostravské univerzity.

Když před třemi lety vyšlo první poprázdninové číslo Tvaru, bylo mnoho jeho čtenářů přinejmenším překvapeno – jeho autorem byl totiž jeden muž. Vzápětí byl obviňovánz exhibicionismu. Nemáš strach z podobných obvinění? Nenutí podobně rozsáhlý počet stran k tomu, aby člověk sáhl po „vatě“?

Obavy samozřejmě mám. Rozhodně však ne z toho, že bych byl nařčen z exhibicionismu, ale spíše z úsudku lidí, na kterých mi záleží. Člověk zkrátka nechce vypadat jako blb. „Osobní“ Tvar byl ale příliš silnou výzvou na to, abych ji odmítl. Což ovšem neznamená, že by mi nebyl stále bližší názor Karla Krause: „Proč leckdo píše? Protože nemá dostatek charakteru na to, aby nepsal.“

Jako člena redakční rady Tvaru se tě rád zeptal: Co si myslíš o Literárních novinách? Sdílíš můj názor, že LtN žijí z dávno zapomenuté slávy šedesátých let?

Literárky asi stále žijí z minulé slávy, pravda, už trochu zašlé. Dělají ovšem vážnější chyby. Pouštějí totiž na své stránky autory s příspěvky, které měly redakčním sítem propadnout. Stávají se pak stále více „novinami“, stále méně „literárními“.

Když se nedávno tvé jméno objevilo jako otázka v televizním kvízu nikdo ho samozřejmě neuhádl, spolu se jmény dalších literárních vědců a kritiků.

Být „otázkou“ v Risku je, podle mě, stravitelnější, než v něm jakkoli vystupovat. V zásadě pro mě ovšem platí – dále, od Novy dále (s výjimkou pro Smrtonosné pasti a jiné milované spektákly).

Na televizní obrazovce se pravidelně objevuješ coby moderátor Moravskoslezského salonu. Jak ti sedí tato role a jak to bude dál se salonem?

Do „salonu“ jsem spadl, ostatně jako i do jiných aktivit, shodou různorodých okolností a pořád se v této roli jen zabydluji. Máme s dramaturgem Jirkou Šlachtou určitý plán, ale nechci ho prozrazovat.

Když už tedy máme v čísle ukázku z toho Kundery... Jaký je tvůj vztah k pomalosti? Co tě znám, vybavuji si tě jako stále spěchající postavu, se kterou chvatně prohazuji několik vět za chůze. Dokážeš se zastavit?

Ale to víš, že rozumím pomalosti. Ten uspěchanec vlastně nejsem já a nemám se za to rád. Je navíc spousta činností, které vykonávám pomalu: jízda autem, oprava chalupy, slovník poválečných časopisů, kouření doutníku apod.

Vyjma dalších tvých rozmanitých aktivit jsi i vedoucím Ústavu pro českou literaturu v Brně. Chystá se tam něco zajímavého, co by stálo za to vědět?

„Moje“ brněnská pobočka Ústavu pro českou literaturu má za krkem především Slovník českých literárních časopisů po r. 1945 a kapitoly pro dějiny české poválečné literatury. Práce dopředu na tolik let, že si netroufám představovat cokoliv dalšího. Jen bych ještě rád dořešil personální situaci, protože mou největší ambicí ve funkci vedoucího pracoviště je vybudovat malý, ale pružný, spolupracující a na přátelských vztazích založený tým literárních historiků.

A dovol mi poslední otázku: Mají nějaký smysl malé literární časopisy, jako jsou např. Texty?

Smysl mají naprosto zásadní, protože zaprvé rozrůzňují literární pole a zadruhé nabalují na sebe spřátelelé okruhy lidí. Jsou něco jako „hospoda“.

Děkuji za rozhovor
–pk–