TEXTY č. 7 (PODZIM 1997)

[úvod][próza][poezie][recenze][rozhovor]

ROZHOVOR

Rozhovor s Milanem Hlavsou

Pavel Kotrla: Plastic People Of The Universe (Legenda pokračuje?); rozhovor s Milanem Hlavsou

Plastici už nehrají hodně let. Proč se dali znovu dohromady a vyrazili na turné právě teď?
No, my jsme v této sestavě naposledy hráli před 16 lety a rozešli jsme se za poněkud dramatických okolností, kdy padla spousta ostrých slov. A kdyby mi někdo vloni řekl, že se bude odehrávat to, co se odehrává, tak bych ho považoval za naprostého šílence. Tak to bylo vážný. Ovšem v lednu projevil přání pan prezident, jestli by mohli Plastic People zahrát na dvacátém výročí Charty 77. Během dvou dnů se podařilo skupinu zmobilizovat. Sešli jsme se a řekli si pár slov. O věcech minulých jsme moc nemluvili a zahráli jsme. No, já jsem z toho měl radost především, že jsme se sešli ne hudebně, ale lidsky. To bylo to nejdůležitější. Ovšem, že by bylo podzimní turné, jsme naprosto neuvažovali, ale dvě agentury přišly s nabídkou. My jsme se rozhodli pro agenturu Start, která tohle turné dělá, protože jsme s nimi měli zkušenosti z Chmelnice. V podstatě jsou naši přátelé. Takže ten prvotní nápad bylo přání prezidenta.
Souvisí turné s novým vydáním všech vašich elpíček?
V žádném případě. Novou edici Sebrané nahrávky PPU připravil zdejší rodák Jaroslav Riedel, hudební publicista, již před dvěma lety, protože těžce nesl, jak byl zpackán první box, který vyšel někdy v 91. roce. Je vidět, že bylo dělaný horkou jehlou, narychlo. Je tam spousta chyb faktických. Úprava není dobrá, ty obaly nejsou kvalitní. Prostě nedopadlo to dobře. A on jako velký příznivec skupiny to cítil jako těžký hřích a před dvěma lety začal připravovat toto nové vydání, kritické.
Spolupracovali jste na tomto vydání?
Tak já byl s panem Riedlem hodně v kontaktu a doplňovali jsme různé faktografické údaje. To, co potřeboval vědět a co jsem si dokázal vzpomenout jsem, mu řekl. On to potom konfrontoval s dalšími a zdá se, že je to naprosto vyčerpávající dílo.
Mimo texty Egona Bondyho jste zhudebňovali i básnické texty, které pro vás vybral Václav Havel. Jak jste byli spokojeni s nimi?
Byly o něčem jiném, ale byly nám zrovna tak blízké jako texty Egona Bondyho. My jsme měli trošku handicap, protože nikdo z nás, mimo Vráti Brabence, nebyl schopen napsat text. Takže výběr textů byl vždy takový, abychom se s nimi mohli naprosto ztotožnit. Takže já je považuju za texty naše. Václav Havel to vybral velice citlivě, protože nás dobře zná a viděl, v jakém prostředí se pohybujeme, co nás zajímá, co čteme, takže to je velice dobře a pečlivě vybráno, aby to bylo pro nás přijatelné.
Co říkáte na to, že návštěvníky vašeho koncertu jsou převážně mladí lidé?
To nás naprosto šokovalo. S tím jsme nepočítali. Říkali jsme si, že na nás budou chodit spíš pamětníci, ale ti chodí skutečně minimálně. To, že se kult Plastiků udržuje i mezi osmnáctiletými, je pro nás naprostou záhadou. Zřejmě to souvisí s legendou, která se uchovávala a předávala sama o sobě. Je to strašně příjemný. Lidsky těší, že to, co jsme dělali, nebylo úplně na nic.
Uvažujete o další tvorbě Plastiků?
To je problém, protože jsme si na začátku turné řekli, že o budoucnosti nebudeme mluvit. Až skončí toto turné, tak se sejdeme, zhodnotíme, co se stalo a uvidíme co dál. Samozřejmě, že já ani Honza Brabec nejsme takoví, abychom opustili svoje kapely, protože to prostě nejde. Kolegové, jako je Dušan Vozáry, kapele věří. Takže nejreálnější bude, když se sejdeme, uděláme věc, kterou nahrajeme, a uděláme jednou za rok krátké turné, nebo něco podobného. Zatím si nikdo z nás nedovede představit, že bychom navázali na to, co jsme dělali. Myslím, že i hudebně jsme se za ta léta rozešli a názory každého jsou poněkud jiné. S Honzou Brabcem a Joe Karafiátem, který s námi teď hraje na turné poprvé na kytaru, si rozumíme, víme kam bychom to chtěli případně směrovat. Ovšem Vráťa Brabenec má jiné představy. On měl rád spíš ty delší celky. Pepa Janíček, ten by se chtěl vrátit spíš ke starému zvuku. Ten nový mu moc nesedí, nelíbí se mu. Takže i to by bylo komplikovaný. Ale já nechci vůbec předbíhat událostem. Zrovna tak jako vloni, kdyby mi někdo řekl, že bude toto turné, tak by to byl prostě nesmysl.
Hráli jste delší pásma i krátké skladby. Kam byste vykročili teď?
Záleželo by na textech. Když jsme měli bondyovské období, tak automaticky vyplynulo, že budeme dělat krátké písničky. Když Vráťa Brabenec přišel s libretem Pašijových her, tak se udělal dlouhý celek. Ale já osobně dávám přednost těm kratším věcem, které mají spád. Cítím se v tom prostě líp.
Díky za rozhovor

Valašské Meziříčí, 13. listopadu 1997