TEXTY č. 8 (ZIMA 1997-98)

[úvod][próza][poezie][recenze][rozhovor]

POEZIE

Jakub Chrobák

Viki Shock

Adam Suchý

Nikolaj Asejev

Nina Gorlandová

Jakub Chrobák

VĚTŘISKO STRACH
Jsou (ještě) větřiska,
co nahánějí strach,
dychtivé nebe,
hrkot v korunách.

Je ráno,
v očích slunceprach.
Lepší, než mlha (v duši),
mlha na cestách.

***
K čemu to všechno?
Pro koho asi
Snad tráva –
– stejně... tlí.
Eště, že si tu Ty!

***
Ticho je za řekou
Když proudem vody
hučí splav

Ticho je po klekání
Když s pytlem v ruce
obchází hnusný chlap

Pláč:
ryba na splavu
a dětský strach.

JINÝ VÍTR
Kolikrát čekáme
s prstem nataženým...?

Ještě se podivíme (?):
Jaktože: vítr studí!

VIKI SHOCK

***
Maličký lidičky
běhaj tu po stole
Maličcí lidičci
po stole běhaj tu
Vemte si lupu
a dopřejte si radost z detailu
Emile eště tři piva!
 

***
Komplikovaná stavba
složitého verše
spočívá v jeho nepochopení
jeho námi
nebo třeba vámi
respektive s námi
ano opravdu
chleba s máslem mám velmi rád
 

***
Absolvoval jste dvanáct obletů
kolem galaxie
jak se cítíte?
víte
připadám si jako kdybych
právě umíral v metru
 

***
A je to príma nebejt chobotnicí
Nemusíte se prát s vorvaněma
a máte víc problémů
takže vono je to vlastně fuk

ADAM SUCHÝ

Lípání pod lampami

Zbyly parky
z romantických plání
rozkvetlých tužeb

V odpadkových koších
smrad. Vybírám nejvhodnější
vzkaz na rozloučenou:
“A zítra zase nepříjdu...”

Zbyly kaluže
z krásného pláče
nad drobounkým žalem

Pod deštěm poslední
provinilec. Jako padlý list
očekávám skutečné obavy...

Zbyly lampy
z prolínání dne a noci
v hodinách vstřícnosti

Tichá úzkost ze tmy
Vyprávím zlému smíchu
o zítřejším rozednívání...

Snad nezbylo nic určitého,
Do bedny banalit přidávám omluvu.
Pomalu těžkne...

Jde mlha
z Kančích lesů
až ke kostelním zdem

Nad krajinou černobílá
duha
z níž milosrdná noc
ač plna snah
vždy zahalí jen půl

pak

ve stejné pasti
denního světla

slova se zadusí
polknutým obrazem
 

Není dosud v sutinách chrám vzpomínek,
jen ze spících alejí rve už
děvčátko Carolina kmeny starých
 zahlédnutí,
těch bolavých,
a skládá z nich svou příští tvář

Jsi dětská, vzpomínej, tam na konci
pohladíš ručkou bosé, popraskané nohy
poutníků Valhaly i podsvětního šeolu

A z hlíny kvetoucího krchova
vytrháš tajemství nesmrtelnosti...

Vzpomínáš?
Svůj život musíš číst pozpátku,
neboť jen na počátku bývá nedopsán...

Adam Suchý (1974)
Studoval lékařskou fakultu v Olomouci, kde nyní studuje žurnalistiku. Vydal dvě sbírky, třetí je v tisku.

Tato báseň je uveřejněna u příležitosti 50. výročí vítězného Února

Nikolaj Asejev

Údernická

Kampak? Na fabriku!
Hajdy k úderníkům!
Úderníci – to je slovo,
úderníci – pane, jo!
Úderníci – kluci z kovu –
mezi nás a hotovo!
 

čítanka pro 4. postupný ročník národních škol
Praha 1953

Nina Gorlandová

Jak jen rozdělit tři vejce
mezi šest lidí?
A! Udělám jim lívance!

© Texty