TEXTY č. 8 (ZIMA 1997-98)

[úvod][próza][poezie][recenze][rozhovor]

ÚVOD

Dalibor Malina: ŠPUNTY NEJSOU!

Jak dále píšeme v Textech (v části věnované Milanu Kunderovi), dobrá literatura vpouští okny do vlastního světa a jeho naladění opravdovou poezii, obrazy, nad nimiž zatrne a jež dopomáhají, řekněme, k jakémusi existenciálnímu prozření. Špatná literatura tyto vlastnosti nemá, protože slova jsou obvykle silně rozměklá (pokud nejsou tvrdá až tak, že jsou neohebná a strmě děsivá), tečou jako nudný čas ničím nenaplňovaný, jako čas nedotazovaný. Dobrá i špatná literatura se může, chce i musí poměřovat se skutečným životem, a to vědomě či nevědomě, všelijak a po všech stránkách. Leccos přitom literatuře unikne, na leccos zapomene, lecčeho si nevšimne, někdy vědomě, někdy nevědomě. Jak málo je do soudobého psaní zamontována slivovice! Když, tak jenom jako konstatování, proč je hrdina zmaten, proč je mu prostor těsný, proč hrtan pro slova úzký. Ale slivovice je fenomén! Letos dokonce zjevný a (nikoliv literárně) diskutovaný. Dobrá slivovice je jako dobrá literatura. Vpouští okny do světa, v němž přiměřeně kraluje, obrazy, nad nimiž zatrne a jež dopomáhají, řekněme, k jakémusi existenciálnímu prozření: podivná zima bez obrazu zimy s tekutými obrazy prudce vyvrácených politických dějů; staré trny zčernalé vlhkem oddechují po vzepětí, které nemá po několik let srovnání. Jiří Hrabal vydává v Olomouci krásně vypravené číslo časopisu Aluze, Pavel Kotrla publikuje ve Tvaru stať o erotice v literatuře 60. let (při zvýšeném krevním tlaku 150/90), Jakub Chrobák z vibrací, jež mu připravuje studentský i předmanželský život vypisuje lyriku, René Kočík je většinu času nezvěstný a už tolik s námi není, v knihkupectví je z větší části čisto a lidé hledají na obloze sníh. Takový rok! Takové obrazy! A v obchodech nejsou špunty.