TEXTY č. 14 (LÉTO 99)
POEZIE
Jan Válek
Martina Bittnerová
(1946)
RNDr.; pochází z Valašských Klobouk, je biolog. Pracuje na přehradě Stanovnici
v Karolince. Píše básničky, většinou se sympatickou mírou ironie, sebeironie
a agresivity. Vlastní psaní považuje za formu životních záznamů.
SMRTI ZAZŠÍ
zestárlý peň
žene výhon, haluz
nevkládá veň
nadějí za vůz
vkládá mlkvé tkvění
všecko z sebe
přeznámé chvění
moranu co zebe
LESŮ MED
z jehličin, pylů med kane ze lžíce
průsvity mědi, žlutí čára krajíce
píše zprávy: marasmů se nedotkly
sliny se sbíhají, aby je přečetly
COŽ SE NEVYLUČUJE
chopím chléb
chopím báseň
zapnu leb
zapnu dáseň
jím podobojí
já nadějí se kojí
druhé já se bojí
ta roztržka se zhojí
není dne, abychom nevynašli cosi stejného
není dne, abychom cosi nevynašli
není dne, abychom cosi nevynašli: stejného
FOTOGRAFIE ATELIÉR „ŠRŮTEK“
proutěná košatinka mého kočárku 1946 až 1947
kraluji v pletené čepici, již na celý život odložím
máma přidržuje košatinku s mým obsahem
s druhým nejdražším vlastnictvím
už tu je můj nejstarší bratr
máma má načechranou ofinu, baret a velké oči
prozřelé a nevědoucí, co vím já 1999; mrtva
nadzvedá ramena pýchou, ale to suší porozená křídla
pomáhají vycpávky, marná sláva
na chvíli jsme dojeli a ještě pojedeme, tak je to
rychle ubíhá
košatinka mého kočárku
máma stele mi nejměkčí drn
Děti noci
Slyšte jak nám děti noci hrají
Na housličky
Na tympány
Na piana
Na spinety
Pochod pařížský subrety
Divně jí Špičáky narostou
Kol úst jen kapky krve
Jí husičky
(jsou z ráje vyhnány)
zpívá kuplety
na prstech jitra svěžesti
oj ty bído červí
děti noci fidlají
snad trochu falešně
divně se oči lesknou
divně si s jídlem počínaj
tma jim hlavy halí
s načatým večerem chtivě
chopte se nástrojů
a o svém vkusu
kvarteta ďábelská
nás přesvědčte
navzdory bálu upírů
neříkejte nikdy ne!
Martina Bittnerová se narodila 8. 10. 1975, žije v Praze.
© Texty
|